44 C 51/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 5 047 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 747 Kč od 30. 12. 2019 do zaplacení a částky 7 256 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 956 Kč od 12. 11. 2020 do zaplacení z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný coby vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“), neměl v období od 13. 6. 2019 do 21. 9. 2019 a od 22. 9. 2019 do 16. 2. 2020, tj. celkem 249 dní, sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Žalovanému tak vznikla podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit základ příspěvku v celkové výši 12 303 Kč (249 dnů x 47 Kč). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 x 300 Kč představující poplatek spojený s uplatněním pohledávek. Žalovaný přes předžalobní upomínky ničeho neuhradil. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Žalovaný byl v centrálním registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], a neměl k němu v období od 13. 6. 2019 do 21. 9. 2019 a od 22. 9. 2019 do 16. 2. 2020 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 4 747 Kč za období od 13. 6. 2019 do 21. 9. 2019 výzvou ze dne 14. 11. 2019, doručenou žalovanému dne 29. 11. 2019, přičemž splatnost nastala dne 29. 12. 2019. Dále byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 6 956 Kč za období od 22. 9. 2019 do 16. 2. 2020 výzvou ze dne 28. 8. 2020, doručenou žalovanému dne 12. 9. 2020, přičemž splatnost nastala dne 11. 11. 2020. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 22. 1. 2020, 6. 3. 2020, 9. 12. 2020, 15. 11. 2021 a následně ho vyzvala k zaplacení dlužné částky i zástupkyně žalobkyně předžalobními upomínkami ze dne 24. 1. 2022 a 16. 3. 2022. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odstavce 6 citovaného ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 9. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil svoji povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 13. 6. 2019 do 21. 9. 2019 a od 22. 9. 2019 do 16. 2. 2020, tj. celkem 249 dní, když tímto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek do jejího garančního fondu podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který činí 47 Kč denně podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žaloba tak byla podána důvodně. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě vyhověl. 10. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně žádala úrok z prodlení od 30. 12. 2019, resp. 12. 11. 2020, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti dlužného pojistného. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokátky podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu kvalifikované výzvy k plnění a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokátky připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21% DPH z přiznané odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupkyně je plátcem této daně. 12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.