46 C 34/2021-44 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 500 000 Kč představující náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen jako„ exekutor“) ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že ve věci jeho žaloby o vyloučení věcí z exekuce vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] proti žalovanému [právnická osoba], byl dne 28. 7. 2017 vydán rozsudek, kterým se téměř všechny věci žalobce vylučují z exekuce vedené exekutorem ve výše uvedené věci. Jednalo se o starožitnosti ve vlastnictví žalobce, zejména obrazy, sošky a nábytek a dále [značka automobilu] [anonymizováno 6 slov]. [příjmení] vyloučení z exekuce předcházelo řízení u exekutora, který nařídil, aby veškeré jím zabavené věci byly přijaty do mobiliární exekuce, jejímž výsledkem měla být dražba. Žalobce se tomuto od počátku bránil a navrhoval jejich vyškrtnutí z exekuce. Exekutor však návrhu nevyhověl, neboť měl za to, že nebylo prokázáno vlastnické právo žalobce k předmětným movitým věcem zahrnutým do soupisu. Z rozsudků soudů přitom plyne, že bez pochyby již od počátku k movitým věcem žalobce měl vlastnické právo, ke starožitnostem měl ve valné většině paragony či čestná prohlášení právních předchůdců, ohledně automobilu měl k dispozici kupní smlouvu. Nebyl tedy důvod, aby exekutor přes zřejmé doklady k existenci vlastnického práva návrh žalobce na vyškrtnutí movitých věcí zamítl a dal tak podnět k zahájení řízení o excindační žalobě. Nesprávný úřední postup tak žalobce spatřuje v tom, že exekutor přišel do bytu žalobce, který se nachází ve větším rodinném domě s několika byty (žalobce má užívací právo k celému domu), zahrnul věci žalobce do soupisu, následně nevyhověl návrhu žalobce na vyškrtnutí věci z exekuce, byť žalobce prokázal vlastnictví věcí sepsaných do soupisu, a to včetně automobilu, k němuž předložil kupní smlouvu. Žalobce proto požaduje po žalované náhradu materiální škody ve výši 150 000 Kč a částku 350 000 Kč představující nemateriální újmu spočívající v újmě psychické. Pokud se jedná o žalovanou vznesenou námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalobce odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 3391/15, z nějž dovozuje, že námitka promlčení státu ohledně neuplatnění nemajetkové újmy do 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o nároku dozvěděl, je v rozporu s dobrými mravy a takovou námitku žalovaná nesmí vznést. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná uvedla, že v postupu exekutora neshledala nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“). Exekutor při své činnosti a v pochybnostech postupoval zcela v souladu s právními předpisy upravujícími jeho činnost. Navíc co se týká náhrady škody ve výši 150 000 Kč, dospěla k závěru, že škoda v podobě ušlého zisku za nemožnost užívat či prodat vozidlo není ničím doložena a k nároku na náhradu nemajetkové újmy vznesla žalovaná námitku promlčení. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Z podání ze dne 26. 5. 2020, doručeného žalované dne 2. 6. 2020, nazvaného Uplatnění náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, soud zjistil, že žalobce se se svými nároky obrátil na žalovanou. 5. Stanoviskem ze dne 11. 1. 2021 žalovaná potvrdila přijetí podání žalobce dne 2. 6. 2020. Žalovaná po provedeném šetření uzavřela, že v postupu exekutora nelze shledat nesprávný úřední postup, když soudní exekutor při své činnosti a v pochybnostech postupoval v souladu s právními předpisy upravujícími jeho činnost. Vzhledem k absenci nesprávného úředního postupu tak uzavřela, že v pojednávaném případě nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona, proto tvrzený nárok neuznala a náhradu škody žalobci nepřiznala. 6. Z návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu ze dne 5. 3. 2015, adresovaného exekutorovi vyplývá, že jím žalobce usiloval o vyškrtnutí položek 5, 6, 8-34 ze soupisu movitých věcí postižených exekucí dle protokolu o soupisu movitých věcí čj. [spisová značka] ze dne 12. 2. 2012. V příloze byla k jednotlivým věcem uvedena prohlášení osob o tom, že žalobci dané věci náleží, případně zde byly kopie paragonů o jich pořízení. Přílohou byl též protokol o soupisu movitých věcí ze dne 12. 2. 2015 a vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, dle kterého svědčí žalobci věcné břemeno užívání na základě smlouvy ze dne 6. 1. 2014 s právními účinky zápisu ke dni 6. 2. 2014. Součástí bylo prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s ověřovací doložkou týkající se toho, kterou část domu užívá žalobce a kterou povinný. 7. Z protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 26. 2. 2015 plyne, že bylo sepsáno vozidlo [anonymizováno] a že povinný sdělil, že vozidlo je v důsledku smlouvy o zřízení zástavního práva k movité věci v majetku žalobce i na základě kupní smlouvy, kterou žalobce vlastní. Povinný vyjádřil souhlas s případnou dražbou vozidla s tím, že jí bez průtahů umožní. 8. Z usnesení exekutora čj. [číslo jednací] plyne, že exekutor zamítl návrh žalobce na vyškrtnutí věcí ze soupisu, které byly pojaty do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí čj. [číslo jednací] dne 12. 2. 2015 pod položkami 5, 6, 8-34 (jednalo se zejména o obrazy, hodiny, sošky a figury) a dále zamítl návrh žalobce na vyškrtnutí vozu [anonymizováno 7 slov] ze soupisu, který byl pojat do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí čj. [číslo jednací] dne 26. 2. 2015. V odůvodnění je uvedeno, že žalobce ve svých návrzích tvrdil, že věci pod položkami 5,6 a 8-34 byly sepsány věci v bytě navrhovatele, k němuž má zřízeno zástavní právo a věcné břemeno užívání a svědčí mu vlastnické právo k věcem. Přiložil výpis z katastru nemovitostí a čestná prohlášení osob, od nichž movité věci nabyl, k položce č. 16 a 30 předložil fotokopii zjednodušeného daňového dokladu s otiskem razítka prodávajícího a kupujícího, jímž má být žalobce. K automobilu pak žalobce tvrdil, že je výhradně v jeho vlastnictví, a to z titulu kupní smlouvy mezi ním a povinným, která byla uzavřena dne 20. 7. 2013 a dále z titulu zřízeného zástavního práva na základě smlouvy ze dne 30. 7. 2013 uzavřené s povinným. Fotokopie byly k návrhu přiloženy. Exekutor však po nahlédnutí do evidence katastru nemovitostí zjistil, že vlastnické právo k bytu svědčí povinnému a exekutor postupoval v souladu s § 325 a násl. o.s.ř. a předložený výpis z listu vlastnictví k předmětné nemovitosti není ve vztahu k podanému návrhu relevantní. Skutečnost, že se povinný na dané adrese zdržuje je patrná i z protokolu o soupisu ze dne 26. 2. 2015, kdy byl na této adrese zastižen. Z listin přiložených k návrhu navíc vlastnické právo žalobce jednoznačně nevyplývá, neboť čestná prohlášení osob nejsou úředně ověřena a lze mít pochybnosti o jejich pravosti. Rovněž nelze vyloučit, že přiložené daňové doklady byly opatřeny razítkem navrhovatele až následně. Exekutor uzavřel, že vlastnické právo nebylo na základě přiložených listin prokázáno. Předložené smlouvy k osobnímu automobilu jsou fotokopiemi prostých doložek o legalizaci podpisů a lze spíše uvažovat o jejich účelovosti ve vztahu k podanému návrhu na vyškrtnutí věci a exekučnímu řízení vůbec, neboť toto je vedeno proti povinnému, jenž je blízkým přítelem žalobce. Navíc z Centrálního registru vozidel vyplývá, že povinný je vlastníkem motorového vozidla, vlastnické právo žalobce tak prokázáno není. 9. Žalobce při jednání potvrdil, že osobní vozidlo bylo v době rozhodování exekutora v Centrálním registru vozidel registrováno na povinného. 10. Z rozsudku [název soudu] ze dne 28. 2. 2017, čj. [číslo jednací], je patrné, že soud o excindační žalobě žalobce rozhodl tak, že většinu movitých věcí žalobce vyloučil, ovšem žalobu o vyloučení vozidla [anonymizováno] zamítl. Podkladem byly např. též paragony k některým položkám. Rozsudkem [název soudu] ze dne 7. 6. 2017, čj. [číslo jednací], odvolací soud rozhodl též o vyloučení vozidla [anonymizováno] z exekuce. 11. Z protokolu o vrácení věcí ze dne 11. 8. 2017 vyplývá, že věci byly žalobci vráceny, přičemž žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že byly vráceny ve stavu, v němž byly odvezeny. K některým položkám pak uvedl druh a míru poškození. 12. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: V rámci exekuce proti povinnému byla provedena v nemovitosti povinného, k jejímuž užívání svědčí žalobci věcné břemeno užívání, mobiliární exekuce, při níž byla řada movitých věcí a vozidlo [anonymizováno] pojato do soupisů movitých věcí. Žalobce podal exekutorovi návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisů movitých věcí, přičemž své vlastnictví prokazoval kopiemi čestných prohlášení a kopiemi smluv. Exekutor však dospěl k závěru, že vlastnické právo žalobce z předložených listin nevyplývá a své závěry zdůvodnil. Žalobce následně uplatnil svůj nárok excindační žalobou, jíž bylo pro větši