17 C 102/2021-235 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] domáhal na žalovaných zaplacení částky 51 000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tom, že žalovaná 1) ani žalovaná 2) nepřijaly, resp. neiniciovaly přijetí právního předpisu, který by umožňoval pěstovat konopí pro léčebné účely. Žalované tak svým nekonáním nevytvořily, resp. Parlamentu ČR nepředložily žádný legislativní rámec za účelem beztrestného pěstování konopí pro zdravotní účely, čímž způsobily žalobci nemajetkovou újmu. Žalobce je od listopadu 2019 omezen na osobní svobodě, došlo k dopadu do jeho psychiky, nemůže se stýkat s rodinou, přáteli, cestovat ani publikovat. Tím byl žalobce zkrácen na svých základních právech. Žalobce rovněž navrhl, aby se soud obrátil s předběžnou otázkou na Soudní dvůr EU týkající se souladu české právní úpravy se svobodou volného pohybu zboží. 2. Žalovaná 1) ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok ve výši 51 000 Kč uplatnil a že nároku nevyhověla, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná poukázala na to, že ve věci není dán odpovědnostní titul, neboť žádná mezinárodní smlouva či obdobný dokument nezavazuje ČR k přijetí právní úpravy, která by umožňovala osobám pěstovat léčebné konopí. Ve vytýkané nečinnosti tak nelze spatřovat nesprávný úřední postup žalované 1). Žalovaná 1) se žádného nesprávného postupu nedopustila, pročež navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Žalovaná 2) ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1124/2005, a sp.zn. 30 Cdo 5027/2014. Z nich dovodila, že tvrzenou legislativní nečinnost nelze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1992 Sb. Dále žalovaná 2) odkázala na Jednotnou úmluvu OSN o omamných látkách, kterou je ČR vázána a z níž plyne, že pěstování léčebného konopí pro vlastní léčebné použití Úmluva nepřipouští. Žalovaná 2) namítla neexistenci odpovědnostního titulu a případně i nedostatek příčinné souvislosti. Žalovaná 2) rovněž namítla, že žalobce u ní nárok předběžně neuplatnil. Žalovaná 2) rovněž navrhla, aby soud žalobu zamítl. 4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Soud ve věci neprováděl dokazování, neboť již z žalobních tvrzení bylo zjevné, že žalobě není možné vyhovět, i kdyby žalobce i jen některé svá skutková tvrzení prokázal (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp.zn. 16 Co 96/1998, které bylo publikováno pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). Soud tak zamítl všechny žalobcem navržené důkazy pro nadbytečnost. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 6. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 8. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 9. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 10. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 12. Podle čl. 267 SFEU Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se: a) výkladu Smluv, b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie. Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o této otázce. Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie. Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, které se týká osoby ve vazbě, rozhodne Soudní dvůr Evropské unie v co nejkratší lhůtě. 13. Podle čl. 22/1 o Jednotné Úmluvě o omamných látkách (vyhlášeného pod č. 47/1965 Sb., ve znění č. 458/1991 Sb. jestliže je v zemi nebo na území některé Strany situace taková, že zákaz pěstování opiového máku, keře koka nebo rostliny konopí je, podle jejího názoru, nejvhodnějším opatřením pro ochranu veřejného zdraví a prospěch a pro zabránění tomu, aby omamné látky byly používány k nedovolenému obchodu, příslušná Strana zakáže jejich pěstování. Podle odst. 2 téhož článku strana zakazující pěstování opiového máku nebo rostliny konopí učiní vhodná opatření k zabavení všech nedovoleně vypěstovaných rostlin a k jejich zničení, s výjimkou malého množství, které Strana potřebuje pro vědecké a výzkumné účely. 14. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované 1) předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Je nepodstatné, že žalobce nárok předběžně neuplatnil i u žalované 2), neboť orgány státu si mají v případě, že nejsou k projednání nároku poškozeného příslušné, věc případně předat. Podstatné z hlediska splnění projednatelnosti žaloby je to, že žalobce u některého z jinak příslušných orgánů státu nárok předběžně projednal. 15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody pak musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 16. Podstatou žalobního nároku poté co byl žalobce opakovaně soudem vyzván k odstranění vad žaloby, byl požadavek na odškodnění nemajetkové újmy, k níž mělo dojít legislativní nečinností žalovaných, když nepřijaly ani neiniciovaly přijetí právní úpravy, která by umožňovala pěstování léčebného konopí pro vlastní účely. V této souvislosti se žalobce dovolával, aby soud položil předběžné otázky Soudnímu dvoru EU. 17. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu vyplývá, že„ namítaná nečinnost zákonodárného orgánu nemůže být považována za nesprávný úřední postup podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Nepřijetí zákona Parlamentem ČR nezakládá nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Proces přijímání zákonů hlasováním v Poslanecké sněmovně PČR či v Senátu PČR není úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a z výsledku hlasování o návrhu zákona nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu ve vztahu k jednotlivým voličům“ (srov. NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 3723/2008). Obdobně dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 3792/2009 k závěru, že legislativní nečinnost nepředstavuje nesprávný úřední postup, z něhož by mohla být odvozována jakákoli újma (obdobně nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl ÚS-st 27/09 či Pl. ÚS 36/8). Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti dále dospěl k závěru, že ani vydání normativního právního aktu vládou není úředním postupem, nýbrž jde o výsledek její normotvorné činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 2064/2005, uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008) a rovněž k tomu, že odpovědnost státu za nesprávný úřední postup podle ustanovení § 13 OdpŠk je nutné důsledně odlišovat od odpovědnosti státu za porušení unijního práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 28 Cdo 2927/2010). 18. Předně tak soud dospívá k závěru, že v žalobcem tvrzené nečinnosti žalovaných, ať již tím měl žalobce na mysli nečinnost spočívající v nepřijetí podzákonných předpisů v působnosti jednotlivých za stát jednajících OSS, či nečinnost spočívající v neiniciování žalobcem požadované právní úpravy v podobě přijetí zákona či jeho změny, nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Sama skutečnost, že si žalobce přeje, aby určitá právní úprava byla přijata, nezakládá a nemůže založit nesprávný úřední postup, neboť žalobce nemá nárok, aby stát jím požadovaný postup realizoval. Je třeba dát za pravdu i žalované 2), pokud poukázala na to, že Jednotná úmluva OSN o omamných látkách naopak pěstování konopí pro vlastní potřebu zapovídá a v tomto směru zavazuje i státy, které úmluvu ratifikovaly. Ohledně nesouhlasu žalobce s legislativou České republiky ve vztahu k možnosti pěstovat