20 C 47/2022-58 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 4. 2022 domáhá po žalované finančního zadostiučinění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím a vydání ve výroku I. specifikované omluvy, a to jakožto odškodnění nemajetkové újmy, která byla u žalobce vyvolána vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvádí, že byl, resp. je veřejným funkcionářem, kterému obecně vznikla povinnost podat majetkové oznámení do centrálního registru vedeného [stát. instituce]. Žalobce tak neučinil, neboť tím chránil [anonymizováno 15 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizována tři slova] [datum rozhodnutí], č.j. [anonymizováno] [spisová značka] uznán vinným za porušení povinností. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [jednací číslo MSP]. Žalobce tak uvádí, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] z [datum] a toto u žalobce vyvolalo újmu. Žalobce uvádí, že vydáním nezákonného rozhodnutí byl nucen pod hrozbou dalších sankcí podat majetková oznámení do centrálního registru, docházelo k plošnému zveřejňování údajů o jeho majetku, nezákonné rozhodnutí žalobce nutilo chovat se tak, že porušoval svá ústavně zaručená práva a obecně žalobce uvádí, že došlo k podlomení jeho důvěry v právní řád, dostal se do stavu nejistoty o jeho ústavně zaručených právech a v obecné rovině namítá, že došlo k zásahům do jeho rodinného a soukromého života, dále k dopadu do jeho veřejné pověsti, cti a důstojnosti. Na jednání konaném dne [datum] pak žalobce upřesnil, že pokud jde o příslušenství, domáhá se zákonných úroků z prodlení ze žalované částky od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum]. Konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a zrekapitulovala průběh správního řízení. Nárok žalobce u žalované uplatnil dne [datum], stanoviskem ze dne [datum] se žalovaná žalobci za vydání nezákonného rozhodnutí omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná namítla, že tvrzení žalobce o nemajetkové újmě nejsou dostatečně konkrétní tak, aby tato odůvodňovala přiznání odškodnění finančního. Při jednání konaném dne [datum] žalovaná doplnila, že v mezidobí došlo k vydání stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 57/22, které se k postupu žalované vyjádřilo, a že žalobce požaduje příslušenství za dobu, kdy žalovaná nemohla být v prodlení. 3. Účastníci učinili nesporným vznik odpovědnostního titulu a to, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil, a to dne [datum]. 4. Ze spisu vedeného [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [spisová značka] az [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum] soud zjistil následující. Žalobce, jakožto [anonymizována dvě slova] [územní celek], který nebyl pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, tedy veřejný funkcionář ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. q) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o střetu zájmů“), byl podle § 12 odst. 1 zákona o střetu zájmů povinen podat tzv. vstupní oznámení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy datum zahájení výkonu funkce do Centrálního registru oznámení zapsal orgán uvedený v § 14a odst. 2 písm. k) zákona o střetu zájmů; zápis byl proveden dne [datum]. Veřejný funkcionář svou povinnost podat ve stanovené lhůtě tzv. vstupní oznámení nesplnil. Dále byl veřejný funkcionář podle § 12 odst. 2 zákona o střetu zájmů povinen podat tzv. průběžné oznámení za období výkonu funkce veřejného funkcionáře v kalendářním roce 2018, a to do 30. 6. 2019 do Centrálního registru oznámení. Veřejný funkcionář tuto svou povinnost podat ve stanovené lhůtě tzv. průběžné oznámení nesplnil. [stát. instituce] jakožto věcně a místně příslušný orgán podle § 25 odst. 1 zákona o střetu zájmů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2020, [anonymizována dvě slova] [spisová značka], uznal veřejného funkcionáře za nesplnění výše popsaných oznamovacích povinností vinným spácháním přestupku podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů a uložil mu správní trest pokuty podle ve výši 1 000 Kč, jakož i povinnost uhradit náklady řízení. Proti předmětnému rozhodnutí [stát. instituce] podal žalobce včasné odvolání ke [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] jakožto odvolacímu orgánu ve smyslu § 89 odst. 1 správního řádu [anonymizována dvě slova] ve svém rozhodnutí ze dne 11. 8. 2020, čj. [anonymizováno] [spisová značka], rozhodnutí [stát. instituce] podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil tak, že v části výroku o stanovení druhu a výměry správního trestu namísto správního trestu pokuty uložil veřejnému funkcionáři podle § 35 písm. a) a § 45 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za přestupky“), správní trest napomenutí a ve zbytku výroku (náhrada nákladů řízení) podle § 90 odst. 5 správního řádu rozhodnutí [stát. instituce] potvrdil. Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, vyhlášeném dne 11. 3. 2020 (dále také„ derogační nález“), zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odkladem vykonatelnosti ke dni [datum]. Zrušená ustanovení vymezovala rozsah, v jakém jsou oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů, evidovaná v Centrálním registru oznámení, zpřístupňována veřejnosti. Důvody pro zrušení této části zákona však ve skutečnosti směřovaly proti jinému ustanovení, konkrétně § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů, stanovujícímu právo každého bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě v rozsahu stanoveném zákonem o střetu zájmů do Centrálního registru oznámení, a to v případě veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů bez předchozí žádosti. Po předběžném posouzení věci bylo s ohledem na závěry vyplývající z citované judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu podle názoru Ministerstva spravedlnosti namístě provést ve výše popsané věci přezkoumání ve smyslu § 94 a násl. správního řádu, neboť bylo předběžně zjištěno, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizována dvě slova] [spisová značka], o přestupku podle § 23 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů spáchaném veřejným funkcionářem bylo vydáno a nabylo právní moci po dni [datum], tj. po datu vyhlášení nálezu Ústavního soudu, přičemž skutek byl spáchán dříve než dne [datum], kdy Ministerstvo spravedlnosti v reakci na relevantní judikaturu vrcholných soudů omezilo přístup veřejnosti do Centrálního registru oznámení na rozsah, který odpovídá dikci zákona o střetu zájmů ve znění derogačního nálezu Ústavního soudu Krajský úřad [příjmení] kraje rozhodující o odvolání žalobce proto byl povinen již v době rozhodování, tj. v době před vykonatelností derogačního nálezu Ústavního soudu, zohlednit závěry z tohoto nálezu plynoucí. V opačném případě, tj. neučinil-li tak a aplikoval-li při projednávání přestupku veřejného funkcionáře zákon o střetu zájmů způsobem, který je ve světle závěrů plynoucích z derogačního nálezu Ústavního soudu a citované judikatury Nejvyššího správního soudu v rozporu s ústavním pořádkem, postupoval protiprávně. Ministerstvo spravedlnosti tedy v rámci přezkoumání věci dospělo k tomu, že rozhodnutí o uznání viny za spáchání přestupku žalobcem bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, jelikož zákon o střetu zájmů byl aplikován v rozporu se závěry vyplývajícími ze shora odkazované judikatury, a rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizována dvě slova] [spisová značka] změnilo tak, že se rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] v plném rozsahu ruší a řízení se zastavuje. 5. Ze stanoviska [stát. instituce] ze dne 15. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná žalobci poskytla po lhůtě pro předběžné projednání nároku nefinanční zadostiučinění za vydání předmětného nezákonného rozhodnutí ve formě omluvy vydání nezákonného rozhodnutí a konstatování porušení práva. 6. Žalobce při jednání dne 30. 1. 2023 uvedl, že po zrušení nezákonného rozhodnutí dále podal průběžná majetková prohlášení za rok 2020 a 2021, uvedená prohlášení tak byla zveřejněna v době, kdy již nebyla možnost nahlédnout bez předchozí žádosti do těchto údajů a kdy zákonná povinnost podávat majetková přiznání trvala. 7. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu s tím, že v podrobnostech soud odkazuje na výše uvedené. Žalobce působil jakožto neuvolněný člen [anonymizováno] [územní celek]. Žalobce nepodal vstupní majetkové oznámení ani průběžné majetkové oznámení v souvislosti s výkonem této veřejné funkce podle zákona o střetu zájmů. Žalobci byla uložena za nesplnění té