25 C 380/2013-580 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 23. 9.2013 po žalované domáhá náhrady škody ve výši 1 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 14. 9. 2013 do zaplacení, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem exekutora , Jméno účastníka A, , exekutorský úřad v , adresa, , konkrétně průtahy při provádění exekuce a liknavostí spočívající v nedoručení usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 1. 2003, č. j. , Anonymizováno, , o nařízení exekuce (dále jen „usnesení o nařízení exekuce“) povinnému , jméno FO, a nezajištění jeho nemovitých věcí. Uvedené liknavosti povinný využil a nemovité věci prodal, načež se v exekuci vedené proti povinnému do dnešního dne nepodařilo pohledávku vymoci. Z dosavadního průběhu exekuce je zjevné, že v ní vymáhaná pohledávka v plné výši uspokojena nebude, neboť se to nepodařilo ani za více než 10 let ode dne jejího nařízení, proto ke škodě došlo.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí, když sporovala tvrzený nesprávný úřední postup exekutora, výši škody a příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem. Uvedla, že předmětné usnesení o nařízení exekuce bylo povinnému doručováno v souladu s právními předpisy až po nabytí právní moci usnesení dne 12. 10. 2005. Nemovitosti byly prodány dne 6. 11. 2003 a do katastru nemovitostí byla změna vlastnického práva zapsána k datu 16. 12. 2003. Žalobkyně měla v promlčecí lhůtě 3 let podat odpůrčí žalobu. Rovněž žalovaná namítla, že žalobkyně neprokázala výši škody. Žalobkyně sice předložila smlouvu o postoupení pohledávky, ale již nedoložila, kolik za tuto smlouvu skutečně zaplatila. Dále žalovaná namítla, že exekuce stále probíhá a od třetího povinného jsou pobírány splátky, takže požadovaná výše škody je naprosto imaginární. Nakonec vznesla námitku promlčení nároku. Rovněž žalovaná navrhla, aby do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované vstoupil , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , Jméno účastníka B, .3. Soudní exekutor do řízení jako vedlejší účastník na výzvu soudu vstoupil a vyjádřil se k žalobě tak, že navrhl její zamítnutí. Potvrdil, že usnesení o nařízení exekuce mu bylo doručeno dne 24. 1. 2013. Exekuci prováděl s veškerou odborností a pečlivostí a dle tehdy dostupných možností získání informací o postižitelném majetku povinných ve spolupráci s oprávněným, jímž byla , právnická osoba, ., a poté , právnická osoba, . Vedlejší účastník především namítl, že předchozí oprávněná , právnická osoba, , ničeho proti způsobu a rozsahu a exekuce nenamítala, rovněž ani nevyužila svého práva odporovat v obecné tříleté lhůtě zmíněné kupní smlouvě ze dne 6. 11. 2003. Žalobkyně do dne 15. 10. 2007 pohledávku neměla a tato náležela jiným subjektům, které proti kupní smlouvě ze dne 6. 11. 2003 nijak nebrojili. Poškozená by se tedy měla cítit pouze předchozí oprávněná , právnická osoba, , neboť ke dni 6. 11. 2003 a dlouho po tom až dne 15. 10. 2007 byla oprávněnou. Žalobkyně nabyla pohledávku ve stavu, v jakém byla ke dni 15. 10. 2007, k čemuž patří i její dobytnost a majetkové zázemí ručit celé za tuto pohledávku povinného , jméno FO, ke dni 15. 10. 2007. Právní nástupnictví plynoucí z postoupení předmětné pohledávky není právním nástupnictvím univerzálním, ale singulárním. Žalobkyně tedy není aktivně legitimována. Rovněž vedlejší účastník vznesl námitku promlčení, kdy subjektivní tříletá promlčecí doba uběhla již dříve, než byla pohledávka postoupena, neboť předchozí vlastník pohledávky , právnická osoba, se jistě po uzavření zmíněné kupní smlouvy dozvěděla, nebo rozhodně mohla při náležité péči dozvědět o jejím uzavření. Argumentace v žalobě, že se žalobkyně dozvěděla o tomto postupu až dne 30. 1. 2012 považuje za účelovou. Vedlejší účastník ještě namítl to, že namítá absenci příčinné souvislosti, když tvrdí, že kdyby nebylo tvrzeného nesprávného postupu, tak by postupník, tedy žalobkyně, nikdy majetek, který má představovat jeho škodu, výtěžek z provedené exekuce prodejem nemovité věci v katastrálním území , adresa, , jež měla být správně provedena dle jeho tvrzení, vůbec neobdržel, neboť by jej dostal postupitel , právnická osoba, , která by jistě tuto částku s pohledávkou na žalobkyni nepostoupila. Dále vedlejší účastník uvádí, že pokud by bylo hypoteticky připuštěno, že nárok co do základu vznikl, tak škodu nelze vyčíslit částkou 1.400.000,- Kč, když při prodeji v dražbě je nejnižší podání ve výši 2/3, popř. při prodeji v druhém kole dražebního jednání je pouze polovina ceny odhadní, dále se musí odečíst náklady exekučního řízení, tedy škoda by byla podstatně nižší.4. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 25 C 380/2013-93, rozhodl tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 14. 9. 2013 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , soudnímu exekutorovi, náklady řízení ve výši 71 000 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud měl z hlediska skutkového stavu za zjištěné, že žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2007 od společnosti , právnická osoba, . pohledávku ve výši přibližně 5 000 000 Kč s příslušenstvím za společností , právnická osoba, ., jež byla zajištěna mimo jiné zákonným ručením společníka , jméno FO, a byla soudně přiznána rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. 12. 1999, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2002. Dřívější oprávněný, tj. , právnická osoba, ., podal návrh na nařízení exekuce a exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 1. 2003 proti třem povinným, mj. , jméno FO, . Po vydání usnesení o nařízení exekuce , právnická osoba, . smlouvou ze dne 28. 5. 2003 postoupila pohledávku včetně pohledávky za , jméno FO, na společnost , právnická osoba, , která ji následně, dne 15. 10. 2007, postoupila na žalobkyni. V době vydání usnesení byl pan , jméno FO, vlastníkem souboru nemovitých věcí zapsaného v katastru nemovitostí, které prodal smlouvou ze dne 6. 11. 2003 za cenu 1 400 000 Kč. Exekuce probíhá a je plněno v malých částkách od další povinné. Soud zaujal názor, že žalobkyně není aktivně legitimovaná k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2007 s postoupenou pohledávkou nepřešlo právo na náhradu škody vůči žalované, neboť v té době toto právo nemohlo ještě existovat, a to z důvodu, že exekuce probíhala a stále probíhá, a v té době nebylo zřejmé, že exekucí nebude vymožena exekvovaná částka.5. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne 10. 1. 2017, č. j. 21 Co 183/2015-177, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že ve vztahu žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalované žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.) a že žádný z účastníků včetně vedlejšího účastníka na straně žalované nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl rovněž k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována k podané žalobě. Na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 10.2007 žádná pohledávka na náhradu škody převedena nebyla, tento nárok by musel být dle odvolacího soudu vyjádřen přímo ve smlouvě. Jde o právo z odlišné právní skutečnosti, vůči odlišnému dlužníkovi (České republice). Navíc škoda společnosti , právnická osoba, nevznikla v době nesprávného úředního postupu soudního exekutora způsobeného jeho liknavostí a v průtazích při provádění exekuce, neboť exekuce stále probíhala, nemohl být tento nárok převeden ani smlouvou ze dne 15. 10. 2007.6. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 30 Cdo 2289/2017-196 k dovolání žalobkyně, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č. j. 21 Co 183/2015-177, a vrátil mu věc k dalšímu řízení s odůvodněním, že odvolací soud se odmítl zabývat pozměněnou argumentací žalobkyně. Dovolací soud jakoukoliv změnu ve skutkových tvrzeních, natož pak ve skutkových tvrzeních týkajících se nesprávného úředního postupu, neshledává. Je zjevné, že žalobkyně v průběhu řízení přizpůsobila svou argumentaci, konkrétně tak, že akceptovala názor soudu I. stupně ohledně vzniku škody až v době po postoupení pohledávky, přičemž uvedla, že i v případě vzniku škody v době před postoupením pohledávky jí právo náleží, jelikož v takovém případě na ni bylo smluvně postoupeno. Uvedená úprava postoje je ovšem toliko v rovině právních úvah týkajících se okamžiku, kdy se projevily důsledky škodné události (vznikla škoda), a nedotýká se příčiny škody (škodné události). V konkrétních okolnostech případu je zjevné, že posouzení okamžiku vzniku škody má vliv na vyhodnocení, zda žalobkyni může svědčit právo na náhradu škody,