26 C 230/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 2

1.Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 606 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že mu dne [datum] bylo diagnostikováno onemocnění covid 19. Poté vyhodnotil celou situaci tak, že se nepodrobí dobrovolnému očkování proti tomuto onemocnění. Opřel se proto o názory mnoha odborníků, že není očkovací látka, jež by jedince chránila lépe, než prodělané onemocnění. Očkování v průběhu nebo na vrcholu epidemie považuje za hazard s vlastním zdravím. Žalobce pak musel čelit státem vyvolanému odporu okolí v důsledku toho, že se nenechal očkovat. Prošel si odsouzením a agresí napříč sociálními skupinami, od rodiny a nejbližších přátel, přes kolegy v práci, klienty, spoluhráče z florbalu, členy SHD v jeho vesnici, sousedy i členy spolků, v nichž je angažován až po veřejné odsouzení ze strany médií i nejvyšších veřejných činitelů. Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum], čj. MZDR [číslo] MIN/KAN, účinného od 1. 11. 2021 mu bylo bez očkování zakázáno vstoupit do provozovny stravovacích služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin, stejně jako konzumace pokrmů v nákupních centrech. Na základě opatření MZ ČR ze dne [datum], čj. MZDR [číslo] MIN/KAN byl rozdílně od osob očkovaných a bez adekvátního zdůvodnění neměl nárok na test zdarma. Mimořádným opatřením ze dne 20. 11. 2021 MZDR [číslo] MIN/KAN mu bylo zakázáno využívat služeb kadeřnictví, holičství, pedikúry, manikúry, solárií, kosmetických, masérských a obdobných regeneračních nebo rekondičních služeb, byl mu zakázán vstup do provozoven stravovacích zařízení, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin, zakázána konzumace potravin v prostorech pro to určených v nákupních centrech. Bylo zakázáno využití krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, zakázán vstup na vnitřní sportoviště a taneční studia, do posiloven a fitness center, do umělých koupališť, wellness zařízení, saun a solních jeskyní, využití služeb lyžařských vleků a lanových drah, zakázána účast na koncertech a jiných hudebních, divadelních a filmových a jiných uměleckých představeních včetně cirkusů, sportovních utkání, zápasů, závodů a podobně s účastí vyšší než 20 diváků. 2. Tento faktický zákaz služeb a aktivit vypsaných v předchozím odstavci přetrvával až do [datum]. Na základě mimořádného opatření MZ ČR ze dne [datum], čj. MZDR [číslo] MIN/KAN pak pro něj od [datum] do [datum] platila rozdílně od očkovaných osob povinnost samotestování. Není mu tedy známo, z jakého důvodu na něj, coby osobu prodělavší nemoc covid 19, bylo od 181. dne od prodělaného onemocnění nahlíženo odlišně od osob očkovaných, jimž stát přiznával tzv. bezinfekčnost neomezeně. Důvody, proč stát tímto způsobem vytvořil rozdíl mezi zdravou osobou po prodělaném onemocnění a zdravou osobou po očkování, nejsou obsaženy ani v jediném z označených opatření. Rozdílně od prodělaného onemocnění tedy byl u vakcín prokázán a pozorován pokles účinnosti. Tím, že stát nastolil a po celou dobu udržoval trend zcela opačný, ho nedůvodně diskriminoval a vyloučil ze společnosti. Fakticky došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu, když se proti své vůli a bez právního či alespoň legitimního důvodu stal osobou perzekuovanou a pro společnost nežádoucí. Přičemž cílem mimořádného opatření bylo motivovat dosud neočkované osoby k vakcinaci. Tím se stát pokoušel znepříjemnit neočkovaným osobám život až do té míry, že se k vakcinaci dobrovolně rozhodly. Jestliže je očkování nepovinné, nemůže stát vakcinaci občanům touto diskriminační cestou vynucovat, resp. jejich svobodu očkováním podmiňovat. Toto počínání státu chápe jako omezování osobní svobody, zneužití moci a vynucování vůle kolektivu vybraných jedinců proti vůli občanů, a to vše bez opory v zákoně a nato za systematické a systémové diskriminace jedinců, kteří tento kolektivní názor nesdílí, případně jsou k němu pouze kritičtí či opatrní. Výkonná moc sice ochránila koncertní síň od zdravého neočkovaného člověka, ale nezabránila tomu, aby se očkované osazenstvo infikovalo mezi sebou a nákazu následně, třeba i bez příznaků, šířilo, coby privilegovaná skupina, napříč společností. Namísto toho, aby chodil ven, za sportem, musel být doma, tam ho fakticky stát zavřel, a to proti jeho vůli. Mnohá nezákonná opatření byla rozsudky Nejvyššího správního soudu zrušena, žalobce poukázal na ten ze dne 2. 2. 2022, čj. 8 Ao 2/2022 – 53, jímž soud zrušil část diskriminujícího a výše již citovaného opatření ze dne [datum], čj. MZDR [číslo] MIN/KAN. Na základě odůvodnění tohoto rozsudku se dozvěděl o vzniku nároku na náhradu újmy, který tímto podáním uplatňuje. Výše uvedeným postupem a dlouhodobou diskriminací mu byla způsobena nemajetková újma představovaná významným omezením osobní svobody a kvality jeho života. Náhradu vzniklé nemajetkové újmy uplatňuje ve výši 6 000 Kč za každý kalendářní den, kdy byl nucen podrobit se shora označeným účinným nezákonným a diskriminačním aktům státní moci. Za období od [datum] do [datum], tj. 101 kalendářních dnů, tak žádá náhradu ve výši 606 000 Kč. 3. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, na svou obranu uvedla, že není naplněn předpoklad zákonné podmínky zakládající odpovědnost žalované za škodu. 4. Mezi účastníky není sporu, že žalobce uplatnil svůj nárok se žádostí o předběžné projednání. 5. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím ne nesprávným úředním postupem stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 3, odst. 1 stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) Státní orgány b) Právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona c) Orgány území samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. 6. Podle odstavce 1 § 7 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 7 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 7. Podle článku 4 Listiny základních práv a svobod odst.1 povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Podle odstavce 2 meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem. Odstavec 3 zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Za čtvrté při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmí být zneužívána k jiným účelům, než pro která byla stanovena. Podle článku 8 odst. 1 osobní svoboda je zaručena. Podle odstavce 2 nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven osobní svobody jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaná vydáním opatření, na které poukazuje žalobce, nezpůsobila žalobci újmu, neboť nebyla jako rozhodnutí, které je vydáno ve správním řízení zrušena. V případě vydání mimořádných opatření nelze odškodnit postup, zde Ministerstva zdravotnictví, při vydávání takového opatření. Soud nemůže přezkoumávat důvody, pro které bylo to které opatření vydáno. Vzhledem k tomu, že nedošlo ani k zásahu do ústavou chráněných práv žalobce na omezení osobní svobody dle článku 8, neboť žalobce nebyl omezen na svobodě a nebyly mu ukládány povinnosti tak, jak je uvedeno v článku 4 Listiny základních práv a svobod. Žalobce brojí proti tomu, že vydaná opatření ho omezovala na osobní svobodě, což vysvětlil tím, že nemohl vycházet ven, do restaurací, nemohl sportovat, musel být zavřený doma. Žádné z vydaných opatření neukládalo žalobci, aby byl doma, jen z toho důvodu, že nebyl očkovaný. 9. Na základě výše uvedeného odůvodnění soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Neprovedl navržené důkazy, neboť by na rozhodnutí soudu neměly žádný vliv. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 osř. a přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení za 3 úkony po 300 Kč dle ust. § 151 osř.