48 C 138/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 105 C 156/2012 (dále také jen„ posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo trvalo 10 let, žalobkyně v něm vystupovala na straně žalované. Žalobkyně má za to, že délka řízení byla nepřiměřená, požaduje odškodnění ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši), tj. celkem 180 000 Kč. Žalobkyně však rovněž poukázala na výraznou inflaci, ke které došlo od roku 2010, kdy Nejvyšší soud přijal odškodňovací judikaturu. Žalobkyně svůj nárok ve výši 180 000 Kč uplatnila u žalované podáním ze dne [datum], žalovaná nárok žalobkyně v zákonné šestiměsíční lhůtě neprojednala, od [datum] se tak dostala do prodlení. 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne [datum] nárok uplatnila. Žalovaná dne [datum] nároku žalobkyně částečně vyhověla a poskytla zadostiučinění ve výši 106 875 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od listopadu 2012 a doposud nebylo skončeno. Ve vztahu k žalobkyni řízení trvá od [datum], celková doba řízení ve vztahu k žalobkyni tak činí 10 let a 6 měsíců. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení shledala nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jedenkrát, soud II. stupně taktéž jedenkrát a Nejvyšší soud bude rozhodovat poprvé. Řízení bylo složité po stránce skutkové i právní, bylo třeba provést listinné důkazy, vyslechnout svědky a provést znalecké posudky. Význam řízení pro žalobkyni byl běžný. Žalovaná při výpočtu přiznaného zadostiučinění vycházela ze základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky řízení v poloviční výši), kterou dále ponížila o 5 % z důvodu složitosti řízení a o 20 % z důvodu projednání věci na více stupních soudní soustavy. Konečně žalovaná uvedla, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum], žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení již [datum], jak žalobkyně tvrdí. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 3. Soud výrokem I. řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby ze dne [datum] (č.l. 43). 4. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání. 5. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok uplatnila dne [datum] ve výši 180 000 Kč a že žalovaná nárok předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], přičemž žalobkyni dne [datum] vyplatila 106 875 Kč. Žalovaná nečinila rovněž sporným, že posuzované řízení trvalo nepřiměřenou dobu a že žalobkyni je třeba odškodnit v penězích, přičemž spornou mezi účastníky zůstala výše odškodnění. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu: [Obsah přílohového spisu] 8. Z nesporných tvrzení a provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo pro žalobkyni zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum]. Žalobkyně se o řízení dozvěděla dne [datum], kdy jí byla doručena žaloba. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila 10 let a 8 měsíců. 9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 18. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP. 19. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. 20. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je v