11 C 18/2024-49 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal na žalované zaplacení částky 253 023 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, (dále jen „KS , adresa, “) pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Národní protidrogové centrály, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , bylo zahájeno jeho trestní stíhání, které bylo následně rozšířeno usneseními ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , a ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, . Následně podané obžaloby byl žalobce zproštěn rozsudkem KS , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, z důvodu dle § 226 písm. b) tr. ř, tj. z důvodu, že skutky, pro něž řízení vedeno, nejsou trestnými činy. Věc byla ve vztahu k žalobci pravomocně ukončena dne , datum, . Trestní stíhání žalobce tedy trvalo déle než 8 let a 10 měsíců, bylo vedeno postupně v rámci řízení přípravného a následně ve dvou stupních soudní soustavy. Žalobce již v přípravném řízení namítal, že v dané věci nedošlo k řádnému hodnocení důkazů, že došlo již při zahájení trestního stíhání k porušení základních zásad trestního řízení ve světle zásady zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zásady hodnocení důkazů a zásady presumpce neviny. Žalobce se bránil i tím, že skutek popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání i obžalobou nespáchal. Jeho slovům však nebylo dopřáno sluchu. Následně bylo žalobci dáno v plném rozsahu zapravdu a rozhodnuto tak, jak uvedeno. S ohledem na specifika případu se uvedená doba řízení jeví jako zjevně nepřiměřená, neboť došlo ke zproštění žalobce z důvodů, které byly uváděny již ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, která byla vyhotovena ve lhůtě do 3 dnů od doručení tohoto usnesení. Jen kvůli stavu, kdy nebylo respektováno platné právo, základní zásady trestního řízení a zásada presumpce neviny, došlo k mnohaletému stíhání nevinné osoby. Předmětné trestní stíhání mohlo a zjevně mělo být zastaveno dle § 172 tr. ř. opakovaně v několika možných situacích, kdy bylo zjišťováno, že skutky, pro něž byl žalobce vzat do vazby, následně postaven před soud s hrozbou nepodmíněného trestu odnětí svobody a skutečně nejprve odsouzen, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, vůbec nemají znaky trestného činu.3. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma, kterou požadoval nahradit v penězích. Žalobce vyšel ze základní částky 133 170 Kč (17 000 Kč za rok řízení snížených na polovinu za první 2 roky řízení), kterou následně- navýšil o 20 % z důvodu složitosti, resp. jednoduchosti věci – Zjevně se nejednalo o složitou kauzu, když celý proces byl sice veden před soudem prvého a druhého stupně, nicméně v případě, že by bylo dopřáno sluchu tomu, co říkal žalobce, pak by řízení před soudem nebylo nikdy ani nezačalo a bylo ukončeno v rámci přípravného řízení. O procesní složitosti nemůže být ani řeči, neboť platí „iura novit curia“ a i rozsah odůvodnění konečného zprošťujícího rozsudku v rozsahu 4 stran svědčí o faktu, že se nejednalo o složitou kauzu.- navýšil o 10 % z důvodu jeho (ne)přispění k délce řízení – Žalobce se na průtazích nepodílel, vždy se na předvolání OČTŘ dostavoval, tedy průtahy z jeho strany dány jednoznačně nejsou, když řízení proti němu bylo vedeno zjevně nezákonné a každé předvolání bylo dalším zásahem do pokojného života spořádaného občana ČR, jenž svůj život zasvětil obchodní činnosti.- navýšil o 30 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci – Zejména soud prvého stupně po vyhlášení rozsudku odvolacího Vrchního soudu v Praze (dále jen „, název soudu, “) ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, nečinil fakticky žádné úkony směřující k rozhodnutí ve věci, až vyhlásil dne , datum, zprošťující rozsudek, tedy po mnoho let vedl řízení s neodůvodněnými průtahy.- navýšil o 30 % z důvodu zvýšeného významu předmětu posuzovaného řízení – Jednalo se o trestní řízení, ve kterém bylo specializovaným útvarem Policie ČR kriminalizováno počínání žalobce, který je celý svůj život obchodníkem.Celkově tak žalobce požadoval zaplacení částky 253 023 Kč4. Požadavek na zadostiučinění žalobce uplatnil u žalované dne , datum, , žalovaná však jeho žádost dosud nijak nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 253 023 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne , datum, nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, avšak jen ve výši 226 100 Kč. Žalovaná požadavek žalobce shledala důvodným do částky 58 750 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne , datum, . K věci samé pak žalovaná po podrobné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedla, že celková délka posuzovaného řízení činila 8 let a 10 měsíce. Přípravné řízení trvalo po dobu cca 1 roku, řízení před soudy pak po dobu téměř 8 let. V řízení rozhodoval soud prvého stupně ve věci samé dvakrát, soud druhého stupně jednou a Nejvyšší soud (dále jen „NS“) jednou. Žalovaná tak posoudila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci, a tedy dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. Co se týče jednotlivých kritérií majících vliv na konečnou výši zadostiučinění, žalovaná zohlednila, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové, právní i procesní složitější, kdy ve věci bylo nutné vypracovat znalecké posudky, byly prováděny výslechy svědků, jakož i znalců, a především bylo provedeno mnoho listinných důkazů, o čemž svědčí rozsáhlost spisu, proto z důvodů složitosti byla základní částka náhrady snížena o 20 %. Ve věci rozhodovaly soudy prvého a druhého stupně a NS, proto byla základní částka náhrady snížena o 10 %. Žalobce se svým chováním na délce řízení nijak nepodílel. Význam řízení pro žalobce lze považovat za nižší s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v rámci tohoto trestního stíhání pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl pravomocně uložen trest odnětí svobody v trvání 9 let, který žalobce doposud vykonává, proto byla základní částka snížena o 30 %. Co se týče postupu soudu, lze konstatovat, že v této věci byly shledány průtahy, a to zejména v období po zrušení rozhodnutí ze strany NS, kdy k dalšímu rozhodnutí ve věci samé došlo krajským soudem až po uplynutí několika let. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno k navýšení základní částky o 10 %. Žalovaná tak dospěla k závěru, že v daném případě je přiměřeným zadostiučiněním částka 58 750 Kč. Na tomto svém stanovisku žalovaná i nadále setrvává. Stran rozdílu mezi u ní mimosoudně uplatněnou částkou 226 100 Kč a částkou 253 023 Kč požadovanou v žalobě, tj. stran částky 26 923 Kč, žalovaná jednak namítla, že v tomto rozsahu nebyla splněna podmínka dle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., jednak vznesla námitku promlčení, když posuzované řízení bylo pravomocně skončeno ke dni , datum, a požadavek na zaplacení částky 26 923 Kč byl uplatněn až v žalobě podané dne , datum, .6. V podání došlém soudu dne , datum, žalobce uvedl, že mu byla žalovanou dne , datum, zaplacena částka 58 750 Kč, a do uvedené částky tak vzal svou žalobu částečně zpět. Řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, .7. Žalobce v reakci na obranu žalované, kdy s jejím posouzením věci v rámci předběžného projednání nesouhlasil, zopakoval svou žalobní argumentaci a tam uvedený výpočet výše přiměřeného zadostiučinění, který nadále považuje za správný. Nad rámec žalobní argumentace pak jen doplnil, že rozhodně není možno akceptovat a žalobce nesouhlasí s tím, že žalovaná ve sféře významu trestního řízení pro poškozeného shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění, a to o 30 %, když je nezbytné k tomuto v naprostém kontrastu upozornit a mít následně na vědomí, že jestliže tedy jsou takto bagatelizovány žalovanou dopady trestního řízení na osobu, která již byla trestním řízení postižena, pak na druhou stranu se musí stát postavit k zjevně šikanóznímu procesu, který končí zproštěním obžaloby, a kde byl žalobce nepochybně opakovaně a zcela nedůvodně vystaven zřetelné šikaně orgány činnými v trestním řízení s naprostou jistotou uložení a realitou výkonu mnohaletého nepodmíněného trestu odně