11 C 52/2024-49 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky 97 008 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, (dále jen „OS , adresa, “) pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jako „posuzované řízení“).2. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním návrhu dne , datum, a pravomocně skončilo dne , datum, , trvalo tedy 9 let a 8 měsíců. Podstatou žaloby byl návrh žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „, tituly před jménem, , jméno FO, “) na vypořádání podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce v , adresa, a s tím vypořádání společných závazků vlastníků bytové jednotky. U věci samé byla zavdána příčina složitosti, nikoliv však z povahy věci samé, ale zejména z hlediska zvláštního přístupu samosoudce v dané věci, který zaujal od počátku stanovisko, spočívající v tom, že žalobkyně (v posuzovaném řízení žalovaná) nemá ve věci práva. Daný samosoudce nerespektoval důkazní stav žalobkyně a na straně druhé téměř bezdůkazní stav k vzneseným nárokům na straně , tituly před jménem, , jméno FO, vyhodnocoval jako dostatečně průkazný, a přisuzoval tak nároky této straně. K tomu, aby prosadil své vidění věci, se samosoudce uchýlil ke svévolnému jednání a aktivistickému pořizování důkazů v podobě výpisů z účtu žalobkyně, kdy tyto pak bez dalšího poskytl straně , tituly před jménem, , jméno FO, . Tento skutek byl odvolacím soudem shledán jako nepřípustný a ostře jej v odvolacím řízení a svém vydaném rozhodnutí odůvodnil a v podstatě odsoudil. Samosoudce žalobkyni v řízení zamítl jí podaný protinávrh, který žalobkyně podala v situaci, kdy bylo prokazatelné, že to byla ona, kdo závazky ze svých výlučných prostředků hradila. Soudce protinávrh zamítl, aniž by o něm bylo vůbec jednáno. Soudce nerespektoval mnohá podání žalované, kterým prokazovala nezákonnosti jednání protistrany, vyrábění falešných důkazů apod. Samosoudce po několika letech procesně ukončil řízení a věc dospěla k vyhlášení rozsudku, ke kterému nařídil termín. Poté však nepochopitelně v rozporu s procesním postupem uznal a přijal další uplatněné různé námitky na straně , tituly před jménem, , jméno FO, , započal sám řízení protahovat a odročovat buď z údajných procesních důvodů, nebo vyhovoval věčným a opakujícím se žádostem , tituly před jménem, , jméno FO, . Řízení se z hlediska jeho trvání a chování , tituly před jménem, , jméno FO, a samosoudce dostalo do naprosto absurdního stavu, kdy to nebyla žalobkyně, kdo zavdával příčiny k odročování řízení a tím jeho protahování. Naopak, byl to nepochopitelně sám , tituly před jménem, , jméno FO, , který nároky vznášel, který využíval nepřehlédnutelné náklonosti a sympatií samosoudce k jeho straně tím, že všem jeho odročovacím návrhům vyhovoval a kdy řadu procesních odročení učinil navíc sám, a to v množství nad svou důvodnost a v rozporu s o. s. ř. Žalobkyně využila svého práva a v průběhu řízení vznesla opakovaně oficiálně stížnost na jednání a postup samosoudce. Žalobkyně obdržela odpověď náměstkyně Krajského soudu v , adresa, (dále jen „KS , adresa, “), která po prošetření konstatovala naprostou důvodnost stížnosti. Přes závěry a vnitřní úkony soudu ke zlepšení situace nedošlo a samosoudce ničeho nerespektoval, což vedlo k další stížnosti adresované předsedovi OS , adresa, . Tento osobně stížnost s žalobkyní projednával a informoval ji, že k věci bude dohlíženo a dojde k nápravě. Nic z toho ale naplněno nebylo a na opakované upozornění již ani předseda soudu adekvátně nereagoval. Žalobkyně učinila vše, co jí zákonné možnosti poskytují k tomu, aby řízení nebylo protahováno a bylo řešeno v přiměřené době. Na průtazích se ničím nepodílela, naopak opakovaně proti nim procesně brojila. Projednávaná věc se ocitla opakovaně před odvolacím soudem. Ze všech výstupů odvolacího soudu jsou konstatovány závažné procesní chyby na straně soudce a zejména to, že samosoudce již po několikáté a opakovaně nerespektuje četné právní názory odvolacího soudu. Nadále tak po dobu více než devíti let pokračovalo svévolné jednání samosoudce. Samosoudce dál v řízeních pokračoval dle svého, což vždy vyústilo v to, že odvolací soud byl nucen rozhodnutí prvoinstančního soudu zrušit a věc vrátit k novému projednání. Věc tak nepřiměřenou dobou trvání dospěla až ke skandálnímu třetímu vydanému rozsudku, v kterém se samosoudce vyjadřuje naprosto nepřípustně k povaze žaloby, k povaze účastníků a činní naprosto nepřijatelné úvahy a závěry, kterými vzdoruje právním názorům odvolací soudu, než aby obsahem rozsudku konal a zdůvodnil svou rozhodovací činnost ve věci samé. Své rozhodnutí tak učinil po 9 letech trvání jednání naprosto nepřezkoumatelným. Samosoudce nadále odmítá právní přístup k věci a závěry odvolacího soudu, konstatuje, že se ve věci sám už nedokáže orientovat. Prvoinstanční soudu jednal nejen neefektivně a nekoncentrovaně, ale také svévolně, kdy v podstatě samosoudce vedl po řadu let s odvolacím soudem svou soukromou „válku“ s tvrdošíjným prosazováním svého výhradního postoje. Především a zejména jednání samosoudce OS , adresa, tak zapříčinilo samotnou složitost řízení. Dalším podstatným důvodem je skutečnost, že pokaždé, kdy odvolací soud vrátil věc k novému projednání prvoinstančnímu soudu, trvalo velmi dlouho, než v řízení pokračoval a začal konat své úkony, k tomu pak platí, že nepřiměřenou dobu trvání také ovlivnila i dlouhá doba způsobená neustálým odročováním ve vlastních pokračujících jednáních po jejich vráceni k novému projednání, které samosoudce nedůvodně umožňoval a připouštěl. Žalobkyně využila všech dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a není její vinou, že se minula jakýmkoliv účinkem. Zásah přišel až rozhodnutím odvolacího soudu, který nařídil změnu soudce ve věci samé, a řízení pak bylo po změně v prvoinstančním stupni standardně vyřízeno.3. Popsanou nepřiměřenu délkou posuzovaného řízení byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích. Dne , datum, tak žalobkyně uplatnila u žalované požadavek na zaplacení částky 165 840 Kč. Následně žalobkyně obdržela stanovisko žalované ze dne , datum, , kterým jí byla přiznána jen částka 102 000 Kč. S takovým vyřízením své žádosti žalobkyně nesouhlasí, když namítá jednak nesprávné užití nejnižší možné základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení, jednak nesprávné celkové krácení zadostiučinění o 40 % (20 % z důvodu údajné složitosti řízení, 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy). Žalovaná nevzala v úvahu, že žalobkyně byla v posuzovaném řízení žalovanou a jako taková měla právo na všechnu možnou obranu proti vznesenému nároku. Žalobkyně nekladla v řízení žádné překážky, které by jí mohly být přisouzeny jako podíl na průtazích řízení, naopak to byla pouze žalobkyně, kdo činil kroky k zamezení průtahů řízení.4. Krácení základní částky o 20 % za složitost řízení, kterou žalovaná ani řádně neodůvodnila, považuje žalobkyně za neopodstatněné. V případě standardního přístupu samosoudce OS , adresa, k rozsouzení věci by žádná složitost řízení nevznikla, a pokud vznikla, pak vznikla z důvodu naprosto neprofesionální libovůle a jednání samosoudce, který řízení v podstatné míře sám činil složité, neboť nepostupoval v intencích respektování mnohačetných právních názorů odvolacího soudu. Žalobkyně nemůže nést odpovědnost za to, že soud prvého stupně nerespektoval ničeho, ba naopak se plně vzepřel odvolacímu soudu a činil různé závěry jako například odkazy na různou, zcela věci nepřiléhavou judikaturu, což mu bylo taktéž sděleno. Byl to výhradně soud, který v dané věci vyvolal složitost jednání. Důkazem toho je mimořádné opatření v podobě odvolání daného soudce. Pouhé konstatování žalované, že řízení bylo po stránce skutkové a právní složité, je nedostatečné a spíše vyjadřuje formální důvod bez dalšího k tomu, aby bylo možnosti krácení použito. Pokud byla složitost dána, pak se na této složitosti jak z formálního, tak právního hlediska žalobkyně nepodílela a tuto případně nezapříčinila5. Krácení základní částky o dalších 20 % z důvodu projednávání věci na třech stupních soudní soustavy považuje žalobkyně ve vztahu ke své osobě za zcela neopodstatněné a nedůvodné. Projednání věci před Nejvyšším soudem (dále jen „NS“) bylo vyvoláno postupem , tituly před jménem, , jméno FO, , který dovolání podal. Dovolání bylo NS odmítnuto, neboť dovolatel, byť byl právně zastoupen, řádně nevymezil otázku přípustnosti dovolání. Právní úkon dovolání jistě měl vliv na dobu trvání řízení, nicméně žalobkyně toto řízení nevyvolala. Ve vztahu k žalobkyni by bylo do jisté míry krácení z důvodů projednání před třemi stupni soudní soustavy pochopitelné jen v případě, že to byla ona, kdo dovolání podává, a kdo se tak v řízení takto podílel na průtazích v řízení. Tak tomu však nebylo. Naopak naprosto formální a neprofesionální