11 C 97/2024-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne , datum, domáhal na žalované zaplacení částky 154 600 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a výkonem vazby.2. Žalobce uvedl, že usnesením ze dne , datum, bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Usnesením Městského soudu v , adresa, (dále jen „MS , adresa, “) ze dne , datum, pak bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta. Trestní stíhání žalobce pak skončilo rozsudkem MS , adresa, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , jímž byl žalobce v celém rozsahu podané obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř. Vazba žalobce se započítávala ode dne , datum, a skončila dne , datum, , kdy byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Jak vedením trestního stíhání, tak výkonem vazby vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požaduje zadostiučinění v penězích.3. Pokud jde o výkon vazby, žalobce uvedl, že byl stíhán pro zločin, za který mu hrozil trest odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let. Žalobci tedy hrozil nejen vysoký trest, ale také společenské odsouzení pro zavrženíhodné jednání popsané ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání. Odsouzení a označení cejchem pachatele trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí by zcela narušilo sociální vazby žalobce, zejména s jeho matkou , jméno FO, , která v řízení vypovídala jako svědek. Při odsouzení by navíc nutně došlo k přeměně jeho podmíněného propuštění z výkonu trestu na trest nepodmíněný a k trestu uloženému v předmětném trestním řízení, by se tak připočítávalo dalších zhruba dva a půl roku odnětí svobody. Celkem tedy byl ohrožen trestem odnětí svobody, který mohl převýšit deset let. To vše za situace, kdy byl nepravdivě obviněn, a dokonce obžalován ze skutků, které vůbec neměly oporu ve skutečnostech zjištěných v přípravném řízení. Žalobce byl omezen na svobodě od , datum, do , datum, , tj. po dobu 169 dnů. Délka nezákonné vazby by přitom nemusela být takto dlouhá, pokud by soud vyslyšel některé z argumentů obsažených ve stížnosti žalobce proti vzetí do vazby ze dne , datum, , doplněné dne , datum, , a především v návrhu na propuštění z vazby ze dne , datum, , s nímž žalobce doložil, že zrušil společné obydlí s , jméno FO, , a poukázal na její svědeckou výpověď, v níž popřela, že by se žalobce vůči ní dopustil jakéhokoliv násilí. Nejpozději po podání svědecké výpovědi , jméno FO, ze dne , datum, tak nebylo omezení osobní svobody žalobce nijak zdůvodnitelné. Žalobce tak byl od , datum, do , datum, ve vazbě i přesto, že opakovaně poukazoval na nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení o vzetí do vazby, a navíc se již v trestním spise nacházely výpovědi poškozené a svědkyně , jméno FO, , které jej zcela očišťovaly, a nebyly zde ani žádné jiné důkazy, které by jeho vinu jakkoliv prokazovaly. Žalobce z důvodu omezení osobní svobody zničehonic přestal docházet do zaměstnání, a zaměstnavatel s ním z toho důvodu zrušil pracovní poměr. Žalobce tak přišel o zaměstnání, ve kterém byl zaměstnán od , datum, , byl v něm nadmíru spokojen a dosahoval poměrně solidních výdělků. Po propuštění z vazby nemohl žalobce po poměrně dlouhou dobu najít vhodné zaměstnání, až začal pracovat jako popelář. Jeho společenské postavení utrpělo již touto změnou zaměstnání. Žalobce před svým omezením svobody připravoval spolu s , právnická osoba, návrh na povolení oddlužení. Vzetím žalobce do vazby byla celá tato půlroční intenzivní spolupráce znemožněna. Žalobce nejen, že přišel o zaměstnání, ze kterého mohl hradit splátky v rámci insolvenčního řízení, ale také zastaraly všechny doklady, které k podání návrhu na povolení oddlužení vyžaduje zákon. Musí je tedy znovu obstarávat a jeho oddlužení se tak minimálně o několik měsíců oddálilo. Ztrátou zaměstnání a jeho obtížným hledáním navíc přišel o zdroj příjmů, bez kterého nemělo smysl po propuštění dlužnický insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení ani podávat. Příprava jeho oddlužení tak byla minimálně o několik měsíců odložena. Zahájením trestního stíhání a vzetím žalobce do vazby byl významným způsobem narušen vztah žalobce a K. Štěpánkové. Jak K. Štěpánková vypověděla, bylo jejím záměrem po hádce s žalobcem dosáhnout nepravdivým oznámením na policii pouze jeho desetidenního vykázání ze společného obydlí. Trvale zrušit soužití s ním neměla v úmyslu. Jejich vztah byl po dobu trestního stíhání žalobce a jeho omezení osobní svobody dále narušován , jméno FO, , bývalým manželem , jméno FO, , který se ji snažil přesvědčit k návratu k němu. Po dobu trvání vazby žalobce byly , jméno FO, a její dcera nadto opakovaně kontaktovány prostřednictvím aplikace messenger osobou s nickem , jméno FO, šířící nepravdy o žalovaném. Na tuto osobu podal žalobce trestní oznámení pro pomluvu, avšak ke dni podání této žaloby nebylo řízení skončeno. Není pravdou, že by žalovaná nenesla odpovědnost za kontaktování , jméno FO, a její dcery ze strany bývalého manžela , jméno FO, nebo neznámou osobou vystupující pod nickem , jméno FO, . Pokud by žalobce nebyl stíhán, nikdy by k těmto nevyžádaným kontaktům a šíření nepravd o žalobci nedošlo, a pokud ano, byl by schopen je okamžitě vyvrátit. Stran požadované výše zadostiučinění žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), dle které je za adekvátní zadostiučinění považována částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby. K tomu však žalobce zdůraznil, že předmětná judikatura vznikla před více než deseti lety, a výši zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody je tak nutné posuzovat tehdejší a dnešní hodnotou částek uvedených v odkazovaném rozhodnutí. Úhrnná meziroční míra inflace od roku , rok, (správně zřejmě , rok, – pozn. soudu) do současnosti přesahuje dle dat České statistického úřadu výši 40 %, a není tedy možné slepě aplikovat výši částek uvedených v odkazovaném rozhodnutí bez přihlédnutí k ekonomickým a cenovým změnám, které od doby jeho vydání proběhly. Za minimální výši zadostiučinění tak žalobce považoval částku 1 000 Kč za jeden den trvání vazby, a celkově tedy za 169 dnů trvání vazby požadoval částku 169 000 Kč.4. Pokud jde o trestní stíhání, stran povahy věci a následků v jeho osobnostní sféře žalobce odkázal na skutečnosti vylíčené již u újmy způsobené vazbou. Trestní stíhání trvalo od vydání, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání dne , datum, do právní moci zprošťujícího rozsudku MS , adresa, dne , datum, , tj. bezmála půl roku. Není přitom pravdou, že by trestní řízení probíhalo zcela plynule, neboť například od výslechu , jméno FO, dne , datum, , která žalobce zcela očišťovala, proběhly za tři měsíce do seznámení se spisem konaným dne , datum, jen dva nic nového nepřinášející výslechy , jméno FO, (dne , datum, ) a , jméno FO, (dne , datum, ). Hlavní líčení mohlo být nařízeno záhy po skončení vyšetřování, neboť v trestním spise se nenacházely žádné důkazy svědčící o vině žalobce. Po dobu necelých šesti měsíců tedy žalobce pobýval ve vazbě v nejistotě ohledně své další budoucnosti a pod hrozbou velmi vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody, k němuž by se přičítal proměněný podmíněný trest. S ohledem na uvedené zcela zásadní dopady do jeho nemajetkové osobnostní sféry proto žalobce požadoval na zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 20 000 Kč za každý započatý měsíc jeho trestního stíhání, celkem tedy částku 120 000 Kč.5. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalované přípisem ze dne , datum, a vyřízení následně urgoval předžalobní výzvou ze dne , datum, . Žalovaná následně žádosti částečně vyhověla, za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným vazebním stíháním poskytla žalobci zadostiučinění částkou 134 000 Kč a nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti se zahájením a vedením trestního stíhání poskytla zadostiučinění ve formě pouhého konstatování, že došlo k nezákonnému zásahu do osobní sféry žalobce. Takto poskytnuté zadostiučinění nepovažoval žalobce za dostatečné, a podanou žalobou se tak domáhal zaplacení částky 154 600 Kč (34 600 Kč + 120 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Na náhradě škody – ušlé mzdě způsobené nezákonným vazebním stíháním, kterou žalobce u žalované též uplatnil, uhradila žalovaná namísto požadovaných 125 229 Kč částku 122 675,12 Kč. Tento nárok považuje žalobce za vypořádaný a předmětem žaloby jej již neučinil.6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil v souvislosti s předmětným trestním stíháním nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč (20 000 Kč/započatý měsíc trestního stíhání) a v souvislosti s výkonem vazby nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 169 000 Kč (1 000 Kč/den) a na náhrad