15 C 57/2023-110 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s odůvodněním, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 1 T 144/2010, ze dne , datum, , byl žalobce odsouzen za trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1) písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., čili v té době nového trestního zákoníku. Do evidence Rejstříku trestů pak bylo toto odsouzení zapsáno sice správně jako § 205 odst. 1) písm. a), nicméně zákona č. 140/1961 Sb., tedy v té době již neúčinného trestního zákona. Ten však v § 205 odst. 1) písm. a) obsahoval skutkovou podstatu šíření pornografie vůči dítěti. Přípisem Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, byl nesprávný úřední postup uznán a chybný záznam v evidenci Rejstříku trestů opraven. Že je chybný postup Rejstříku trestů nesprávným úředním postupem potvrdil i Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 , Anonymizováno, 642/2005, ze dne , datum, . Žalobci vznikla shora uvedeným nesprávným úředním postupem významná nemajetková újma tím, že záznam o tom, že se měl dopustit šíření pornografie vůči dítěti, se v žalobcově evidenci Rejstříku trestů vyskytoval po dobu více než 10 roků. Žalobce samozřejmě není schopen po tak dlouhé době identifikovat konkrétní osoby, které se seznámily s tímto jeho záznamem, nicméně muselo se jednat o celou řadu osob, zejména policistů, státních zástupců, soudců a zaměstnanců věznic (žalobce byl od té doby 7x odsouzen). Je zřejmé, že ten, kdo je odsouzeným pedofilem, požívá podstatně nižší společenské vážnosti než člověk, který se dopustil toliko krádeže. Druhým lidem se totiž takové jednání přirozeně hnusí a i když budou jednat profesionálně, bylo by naivní se domnívat, že se tato vědomost nijak neprojeví v jejich jednání anebo rozhodovací činnosti. Žalobce má navíc odpor k jakémukoli zneužívání dětí a nikdy by se nedopustil násilí vůči dítěti. K intenzivnímu zásahu do dobré pověsti žalobce došlo také při posledním pobytu žalobce ve Věznici , adresa, . , jméno FO, věznicích je totiž na pedofily pohlíženo ostatními spoluvězni s velkým despektem, což je obecně známo a tento fenomén je pojat i v odborné literatuře: např. , Anonymizováno, , R. v Okrajové sociální kultury. , adresa, : Masarykova univerzita, 2001, uvádí, že na žebříčku vězeňské hierarchie jsou nejvýše vězni, kteří spáchali majetkovou trestnou činnost a nejníže ti, kdo se dopustili mravnostní trestné činnosti. O tom, že je podle opisu z rejstříku trestů odsouzeným pedofilem, se žalobce dozvěděl od zaměstnanců Věznice , adresa, . V důsledku tohoto sdělení se žalobce psychicky zhroutil a začal docházet k terapeutovi , jméno FO, , psycholožkám dr. Barboře Jackové a dr. , jméno FO, a žádal také o psychiatrickou péči, na kterou musel dlouhou dobu čekat. Žalobce se rovněž obával útoků ze strany jiných odsouzených a o své zdraví. Ostatní vězni se tuto skutečnost dozvěděli od žalobce, neboť poté, kdy se psychicky zhroutil, se s touto záležitostí svěřil jinému odsouzenému a následně se informace o tom, že je pedofilem, rychle rozšířila mezi ostatní odsouzené, včetně doprovodných nepravdivých historek o tom, koho měl údajně zneužívat apod. Žalobce se samozřejmě pokoušel ostatním odsouzeným vysvětlit, že se ničeho takového nedopustil, nicméně z jejich reakce (občas i otevřeně nedůvěřivé) pochopil, že si myslí své, neboť tvrzení o nevině odsouzených je ve věznicích slýchat velmi často. V důsledku tak byla žalobcova dobrá pověst mezi ostatními odsouzenými nenávratně poškozena. Byť mu to zaměstnanci věznice svým chováním nedávali poznat, žalobce se i před nimi cítil očerněný a snížený na své důstojnosti. Důstojnost žalobce je podstatně snížena i mezi osobami, které se o žalobcově údajné pedofilii dozvěděly ještě když byl žalobce na svobodě, a to zcela nezvratně. Žalobce neví, kdo všechno se tuto informaci dozvěděl, a nemůže ji tak uvést na pravou míru., právnická osoba, výzvě soudu doplnil, že bezprostředně poté, kdy byl žalobce konfrontován zaměstnanci věznice s tím, že je odsouzeným pedofilem a že tento záznam se ve výpisu a poté opisu Rejstříku trestů vyskytuje již více než 10 roků, začal pociťovat úzkost – cítil se, jako by mu někdo seděl na hrudi, činilo mu potíže se koncentrovat na jakoukoli činnost a neustále se ve svých myšlenkách vracel ke skutečnosti, že má v Rejstříku trestů tento záznam, respektive následně, že tento záznam měl, kdo všechno se o něm tuto skutečnost z tohoto záznamu asi dozvěděl a že svoji reputaci již nenapraví. Současně začal mít obtíže se spánkem; jednak potíže s usínáním, jednak se v noci opakovaně probouzel vyděšený a nemohl znovu usnout. Z provedeného dokazování lékařskými zprávami vyplynulo, že nedlouho po této události byla u žalobce praktickým lékařem diagnostikována Reakce na těžký stres (dne , datum, , kód diagnózy F 439) a bylo mu vystaveno doporučení na vyšetření u psychiatra. Když byl žalobce (po uplynutí čekací lhůty) konečně vyšetřen psychiatrem, byly u něho diagnostikovány (viz např. lékařská zpráva ze dne , datum, ) Neurčená porucha osobnosti a chování (kód diagnózy F 69) a Porucha přizpůsobení (F 43.2). Z otevřených zdrojů se podává, že posléze uvedená porucha je zpravidla následkem silné stresové situace. Tato porucha u žalobce trvá dodnes a žalobce je dodnes léčen antidepresivem Mirtazapin a také lékem na úzkostnou poruchu Pregabalin (viz například Potvrzení o držení léčivého přípravku ze dne , datum, , ze dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, ). Žalobce byl epizodně léčen také antidepresivem Azoneurax (viz například Potvrzení o držení léčivého přípravku ze dne , datum, ), které však pro negativní vedlejší účinky vysadil. Žalobce považuje za důležité v této souvislosti zdůraznit, že před rokem 2022 nikdy nenavštěvoval psychiatra, nebyla mu diagnostikována žádná psychická nemoc a nebyl v tomto směru medikován, což je zřejmé ze zdravotnické dokumentace, provedené soudem v důkazním řízení. Žalobce níže vylíčí, jak se nesprávný úřední postup, potažmo shora uvedená porucha tímto vyvolaná, promítají nyní v jeho běžném životě (žalobce se dosud nachází ve výkonu trestu): Před spaním žalobce užívá antidepresivum, v opačném případě se několikrát za noc vzbudí a musí myslet na negativní myšlenky různého druhu, které jsou spojené se záznamem o údajném odsouzení za sexuální trestný čin vůči nezletilým. Kupříkladu: , adresa, se mu myšlenky na šok a zhroucení, které prožil, když si jej zaměstnanci věznice předvolali, sdělili mu, že je odsouzeným pedofilem, že jim tuto skutečnost zatajil a že s tímto záznamem bude přemístěn na jiný oddíl. Prochází různé negativní životní situace ze své minulosti, které zažil, a zabývá se tím, zda daná osoba mohla mít povědomí o tomto záznamu, zda se tak mohla dozvědět přímo ze spisu, nebo od koho, jaký vliv mohla mít tato negativní informace na to, jak se k němu kdo choval a jak rozhodovaly orgány (včetně soudů) v jeho věcech, například trestních, ale i opatrovnických, jak vůči němu postupovaly policejní orgány, zaměstnanci v předchozích věznicích apod. Přemítá, kdo všechno se asi za ty roky dozvěděl, že je údajným pedofilem, trápí se skutečností, že nemůže zjistit, kdo všechno se o něm tuto informaci dozvěděl, že tedy vůči nim nemůže tuto informaci uvést na pravou míru, domnívá se, že o tomto věděla i jeho sestra, která byla zaměstnána u Vězeňské služby, že to od sestry zjistila i širší rodina, že s ním proto přerušili kontakty apod. Žalobce pociťuje úzkost a nemůže po desítky minut znovu usnout. V důsledku je pak další den v práci (žalobce je ve výkonu trestu zaměstnán) zcela vyčerpaný. Bez užití antidepresiva se nevyspí ani další noc. Ráno si žalobce bere lék na úzkost a v zaměstnání se mu daří negativní myšlenky „vytlačovat“ prací. Je však omezen v tom směru, že se aktivně nezačleňuje do kolektivu a nemá zde kamarádské vztahy (k tomu viz další odstavec). Pokud se týká volného času, žalobce není schopen dobře regenerovat fyzické ani psychické síly a ztratil radost z jeho prožívání. Shora nastíněnými myšlenkami se totiž musí při trávení volného času (v pracovní dny po práci a o víkendech) nutkavě zabývat. Dalším faktorem je, že v Heřmanicích je žalobce stranou kolektivu. V dřívějších kolektivech přitom byl žalobce společenský a komunikativní, nicméně nyní je samotářský a uzavřený. Před ostatními vězni je totiž nervózní, neboť ví, že se musí hlídat, aby nevyzradil, že měl chybný záznam o pedofilii a že kvůli tomu chodí k psychiatrovi a bere léky, musí takto kontrolovat vše, co říká, aby se ani nepodřekl, a nemůže se nikomu zcela otevřít. Přitom ostatní vězni jsou k sobě velmi otevření a bezprostřední. Kdykoli ale chce někdo s žalobcem hovořit o jeho předchozích odsouzeních (ve věznicích velmi časté) anebo o věznicích, ve kterých kdo v minulosti pobýval (taktéž pravidelné téma hovorů), žalobce v takovém případě viditelně znervózní, začne pociťovat úzkost a není schopen mluvit. , jméno FO, vězení se také ostatní vězni často demonstrativně vymezují vůči tzv. lolitářům, tedy osobám odsouzeným za sexuální nás