17 C 155/2020-373 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 9. 2020 domáhala náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného soudní exekutorkou , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , v rámci řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“ či „předmětné řízení“). Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 1. 2019 žalobkyně jakožto manželka povinného zjistila, že jí byly zablokovány peněžní prostředky na všech jejích bankovních účtech. Žalobkyně nebyla dlužníkem ani spoludlužníkem a měla uzavřenou předmanželskou smlouvu zveřejněnou v seznamu smluv o manželském majetkovém právu. Žalobkyně hned kontaktovala soudního exekutora, k odblokování účtů však došlo až po 9 měsících. Žalobkyně žije a pracuje přes šest let v zahraničí. Peněžní prostředky uložené na daných účtech byly určeny k platbám úvěru, poskytnutých telefonních služeb, osobních potřeb atd. Na úhradu svých životních potřeb a závazků si tak žalobkyně byla nucena zapůjčit peníze včetně nutnosti vykonat cestu do , Anonymizováno, a zpět. Žalobkyni tedy vznikla škoda a rovněž i nemajetková újma spočívající mimo jiné v poškození její dobré pověsti u třetích osob včetně bankovních domů. Soudní exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, byla pověřena usnesením , adresa, , exekuce byla vedena pod sp. zn. , Anonymizováno, . Soudní exekutorka rozhodla o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně jakožto manželky povinného , jméno FO, , a to účtu č. , č. účtu, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, u , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , č. účtu, u , právnická osoba, . (, Anonymizováno, ), účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, . (, Anonymizováno, ) a účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, . (, Anonymizováno, ). Žalobkyně se bránila návrhem na odklad exekuce a návrhem na zastavení exekuce ze dne 28. 1. 2019, návrh na zastavení exekuce byl , adresa, , ten mu usnesením ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , vyhověl, když zastavil exekuci co do způsobu provedení přikázáním pohledávky ze shora uvedených účtů žalobkyně. K odvolání oprávněného bylo toto rozhodnutí usnesením , jméno FO, , zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně byla žalobkyně dvakrát vyzvána k doložení žalobních tvrzení a příslušných důkazů. K dotazu soudu žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 11. 9. 2019, č.j. , Anonymizováno, , adresa, plně vyhověl návrhu žalobkyně na zastavení exekuce. Dne 14. 10. 2019 rozhodla soudní exekutorka o zrušení exekučních příkazů č.l. 43, 44, 45 a 46 exekučního spisu. Co se týče škody způsobené žalobkyni, tato se skládá z nákladů na právní služby, kdy bylo poskytnuto devět úkonů právní služby (příprava a převzetí, porada s klientem, návrh na zastavení, návrh na odklad exekuce, odvolání, vyjádření se k odvolání, 2x přípis k doložení žalobních tvrzení a důkazů k výzvě soudu, přípis k výzvě soudu ohledně souhlasu s rozhodnutím bez jednání). Na jistinu byla vymáhána částka 57 986 Kč, odměna za jeden úkon právní služby tedy činí 1 710 Kč, za devět úkonů je to tedy částka 15 390 Kč, k tomu je třeba přičíst devět režijních paušálů po 300 Kč (2 700 Kč), celkem je to tedy 21 889 Kč včetně DPH. Dále jsou zde zahrnuty poplatky za vedení účtu. Žalobkyni bylo znemožněno využívat bankovních služeb spojených s vedením účtu, i nadále však byla povinna hradit za tyto služby související s vedením účtu poplatky, přičemž se jedná o částky 1 521 Kč a 585 Kč. Žalobkyně zůstala zcela bez prostředků, a tak byla nucena uzavřít smlouvu o zápůjčce k zajištění svých životních potřeb. Zároveň byla povinna uhradit úroky v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně žije a pracuje již šest let v zahraničí, za účelem osobního převzetí finančních prostředků na obstarání běžných životních potřeb tedy musela vykonat cestu do ČR, přičemž náklady na přepravu činily 17 620 Kč, tyto hradila třetí osoba. Žalobkyně navíc nebyla schopna hradit své závazky vůči , právnická osoba, ., když měsíční splátka ve výši 11 704 Kč byla hrazena z postiženého účtu. Po jeho blokaci bylo nutné hradit úvěr hotově osobním vkladem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nežije v ČR, musela každý měsíc žádat rodinného příslušníka, aby příslušný vklad z vlastních prostředků provedl. Žalobkyně tedy uzavřela smlouvu o zápůjčce s , jméno FO, , která za ni uhradila 8 splátek úvěru, tedy částku 93 632 Kč. K tomu byla žalobkyně povinna uhradit úroky ze zápůjčky ve výši 10 % ze zapůjčených prostředků, tedy částku , částka, . Zároveň byla shora uvedeným postupem státních orgánů způsobena žalobkyni nemajetková újma. Žalobkyně vede řádný život, její bezúhonná pověst byla poškozena nejen u peněžních ústavů, ale i u dalších osob. Žalobkyně tedy požadovala přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 18. 12. 2019. Žalovaná jej ve stanovisku ze dne 4. 8. 2020 odmítla s tím, že v postupu soudní exekutorky ani soudů nebyly shledány podmínky pro uznání nároku žalobkyně ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zák. o OdpŠk“). Žalobkyně se tedy domáhala úhrady částky 120 978 Kč a náhrady nákladů řízení.2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně u ní skutečně uplatnila dne 17. 12. 2019 v žalobě popsaný nárok na náhradu škody ve výši 120 978 Kč z titulu tvrzeného nezákonného rozhodnutí. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku žalobkyně konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora ani zde není pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, nemohlo tedy dojít ke vzniku škody ani nemajetkové újmy. Žalovaná stručně shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že exekuční příkazy byly vydány dne 23. 1. 2019, tedy v době, kdy rozhodovací praxe exekučních soudů presumovala, že pokud závazek, na základě kterého byl vydán exekuční titul a na základě kterého je tedy vedena exekuce, vznikl v době před uzavřením smlouvy o úpravě majetkového režimu manželů, je možné od 1. 7. 2015 exekučně postihnout výlučný majetek manžela. Dne 14. 5. 2019 byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1587/17, v důsledku čehož muselo dojít ke změně rozhodovací praxe soudů. Skutečnost, že v průběhu exekučního řízení došlo ke změně rozhodovací praxe soudů, nemůže být považována za nesprávný úřední postup, vydané exekuční příkazy pak nemohou být považovány za nezákonná rozhodnutí. I v usnesení , jméno FO, je uvedeno, že není správný závěr manželky o tom, že soudní exekutorka postupovala protiprávně. Jelikož v dané věci ke vzniku dluhu došlo ještě před zápisem příslušného notářského zápisu do Seznamu listin, postupovala soudní exekutorka správně, postihla-li peněžní účty manželky povinného. Manželka řádně neprokázala, že na postižených účtech jsou výlučně její finanční prostředky. Až dne 11. 9. 2019 bylo vydáno usnesení o zastavení exekuce poté, co bylo prokázáno, že na účtech ve vlastnictví manželky povinného nejsou ani zčásti uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.3. Na to reagovala žalobkyně s tím, že exekuční příkazy postihující majetek žalobkyně byly rozhodnutím , adresa, o zastavení exekuce dne 11. 9. 2019 zrušeny. Soudní exekutorka tedy postupovala nesprávně. Důvodem pro zastavení exekuce nebylo vyřešení otázky existence či neexistence prostředků spadajících do společného jmění manželů, ale skutečnost, že v případě žalobkyně a povinného žádné společné jmění manželů vůbec nevzniklo. V případě posouzení návrhu na zastavení exekuce šlo o otázku výkladu práva, nikoliv o změnu judikatury. Pokud Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1587/17, vyložil přiléhavou právní úpravu, nelze konstatovat, že tím došlo ke změně judikatury. Navíc byl tento nález vyhlášen v květnu 2019, k zastavení exekuce ale došlo až o tři měsíce později (dne 11. 9. 2019). Je to výlučně soudní exekutor, který volí způsob provedení exekuce. Pokud soudní exekutorka věděla, že exekuční příkaz je v rozporu s právními předpisy, pak bylo její povinností takový exekuční příkaz bez dalšího zrušit a odstranit jí vyvolaný nezákonný stav. Právní řád neumožňuje podat za stejných skutkových okolností další návrh na zastavení exekuce. V období od února do října 2019 žalobkyně pracovala na , Anonymizováno, , jméno FO, na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně měla s , právnická osoba, . uzavřenu smlouvu o úvěru, z níž jí plynula povinnost hradit měsíčně částku 11 704 Kč, která byla původně hrazena ze zablokovaného účtu. Ze strany banky nebylo možné hradit splátky z jiného bankovního účtu, žalobkyni ale byla poskytnuta možnost dostát svým závazkům prostřednictvím hotovostních vkladů. Celkem osm plateb po 11 704 Kč bylo p