ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2024:27.C.44.2024.1 Datum: 2024-08-29 Předmět: o zaplacení 110 302 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb."] ["zadostiučinění / satisfakce""nemajetková újma""odpovědnost státu za škodu"]
O co šlo: o zaplacení 110 302 Kč s příslušenstvím (["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb."])
1. Žalobce se svojí žalobou ze dne 1. 3. 2024 domáhal shora popsané částky s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). V žalobě rekapituloval průběh původního řízení a konstatoval, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Dne 29. 8. 2023 žalobce předběžně uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž žalovaná o tomto uplatnění rozhodla stanoviskem ze dne 20. 2. 2024, a poskytla žalobci odškodnění ve výši 29 250 Kč oproti žalobcem uplatněné částce 118 901 Kč. Žalobce dále uvedl, že má za to, že se k celkové délce původního řízení má připočíst také délka předběžného projednání nároku, v původním řízení nikdy nebylo rozhodnuto o meritu věci a řízení podle něj nebylo složité. Dále uvedl, že průtahy řízení nezavinil, neboť ani nebyl účastníkem úvodní části řízení. Za průtahy je odpovědný především Okresní soud v , adresa, , který byl v prodlení s řešením otázky výše soudního poplatku za žalobu. Ohledně významu řízení pro žalobce zdůraznil, že proti němu byla nedůvodně uplatňována pohledávka ve výši 400 000 Kč. Újmu pociťoval společně se svou matkou, která je vysokého věku. Žalobce na závěr sdělil, že požaduje také úrok z prodlení v zákonné výši ročně z částky 110 302 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2024 navrhla žalobu zamítnout. Zrekapitulovala původní řízení a uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), pročež v rámci předběžného uplatnění nároku stanoviskem ze dne 20. 2. 2024 přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 29 250 Kč. Žalobce u ní uplatnil nárok dne 1. 9. 2023. Z důvodu sdílené újmy žalovaná snížila základní částku o 10 %. Význam řízení shledala jako standartní.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.4. Z nesporných tvrzení účastníků, potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce ze dne 1. 9. 2023, žádosti žalobce ze dne 29. 8. 2023 a podacího lístku ze dne 30. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované dne 1. 9. 2023.5. Ze stanoviska ze dne 20. 2. 2024 soud zjistil, že tímto stanoviskem žalovaná vypořádala předběžné uplatnění nároku žalobce, jež bylo žalované doručeno dne 1. 9. 2023.6. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, , soud zjistil, že podanou žalobou ze dne 23. 12. 2019 , Anonymizováno, proti žalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , Anonymizováno, se žalobce v původním řízení domáhal zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu doručil okresnímu soudu , adresa, . Dnes 7. 1. 2020 byla žalovaná 1) nahlédnout do spisu, a byla provedena lustrace na všechny žalované. Prvním úkonem soudu byla výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 20. 7. 2020, k tomu požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Žalovaná 1) se vyjádřila k žádosti dne 31. 8. 2020. Spis byl dne 14. 9. 2020 na žádost zapůjčen , Anonymizováno, a vrácen 30. 9. 2020. Dne 22. 9. 2020 zaslal žalobce vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, soud učinil dne 1. 10. 2020 dotazy na úřady ohledně informací na žalobce. Dne 31. 12. 2020 žalovaná 1) doplnila své vyjádření k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, následně opět dne 30. 6. 2021. Dne 15. 12. 2021 učinil soud dotazy na úřady ohledně informací na žalobce. Usnesením ze dne 5. 1. 2022 soud řízení ve vztahu k žalovanému 2) zastavil z důvodu jeho úmrtí. Dne 18. 3. 2022 žalovaná 1) opět doplnila své vyjádření k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, následně soud rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2022 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci. Dne 28. 12. 2022 soud žalobce opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku. Dne 26. 1. 2023 se žalovaná 1) vyjádřila k dalšímu procesnímu postupu. Dne 6. 2. 2023 navrhla zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Soud řízení usnesením ze dne 6. 2. 2023 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Žalovaná 1) se odvolala do výroku II, výrok I, tedy co se týče zastavení řízení, nabyl právní moci 8. 3. 2023. K odvolání se vyjádřili následně žalovaní 2) a 3) dne 12. 4. 2023 a spis byl dne 12. 4. 2023 odeslán Krajskému soudu v , Anonymizováno, k rozhodnutí o odvolání. Žalovaná 1) doplnila své odvolání 8. 6. 2023. Krajský soud v , Anonymizováno, rozhodl o odvolání usnesením ze dne 22. 8. 2023 a výrok nákladový nabyl právní moci 26. 9. 2023.7. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.8. Soud pro nadbytečnost neprovedl další důkazy. Otázka minulosti, resp. osoby původního žalobce (článek , Anonymizováno, , listiny z trestního řízení) či důkazy ke zdravotnímu stavu matky žalobce (posudek o invaliditě žalobcovy matky z roku 2013 a 2016, potvrzení o starobním důchodu matky a lékařskými zprávami ze dne 8. 3. 2013 a 26. 3. 2013) je pro odškodnění nemajetkové újmy žalobce irelevantní. Pro úplnost soud uvádí, že nemajetková újma se v tomto typu řízení presumuje a z hlediska významu řízení zde není žádná okolnost, jejíž prokázání by mohlo vést soud k jinému závěru než o závěru o standardním významu řízení pro žalobce.9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.13. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným ob