ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2024:28.C.85.2024.1 Datum: 2024-09-25 Předmět: o zaplacení 122 500 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 47 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 32 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 89a z. č. 120/2001 Sb.", "§ 41 ["místní příslušnost""zadostiučinění / satisfakce""nemajetková újma""výživné""zvýšení výživného"]
O co šlo: o zaplacení 122 500 Kč s příslušenstvím (["§ 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 47 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 32 z. č. 82/1998)
1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 9.8.2024 domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve výši 81 736 Kč a z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, ve výši 40 764 Kč. Žalobce ve své žalobě stručně zkonstatoval průběh podkladových řízení, kdy podle žalobce se jedná o jedno řízení, neboť návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro , adresa, ze dne 7.9.2016 se po žalobci, jakožto otci, matka domáhala zvýšení výživného pro nezletilou dceru , právnická osoba, . O tomto návrhu rozhodl Obvodní soud pro , adresa, rozsudkem ze dne 10.12.2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2020 tak, že návrh na zvýšení výživného pro tehdy již zletilou dceru , jméno FO, zamítl. V mezidobí pak žalobce konkrétně dne 9.12.2019 podal návrh na zrušení vyživovací povinnosti k již zletilé , jméno FO, , přičemž toto řízení bylo skončeno na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11.5.2023, kterým soud mezi účastníky řízení schválil soudní smír. Řízení tak podle názoru žalobce trvalo od 7.9.2016 do 11.5.2023, tedy po dobu necelých šesti let a osmi měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená. Žalobce poukázal na to, že smír uzavřel zejména z důvodu, že výsledek řízení se jevil být nedohlednu a již nechtěl čelit dalším nedůvodným trestním stíháním své již zletilé dcery a chtěl také ukončit běžící exekuční řízení. Žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z obou těchto řízení uplatnil u žalované dne 27.9.2023, přičemž žalovaná po projednání této žádosti, mu poskytla odškodnění ve výši 37 500 Kč Žalobce proto nárokuje doplatek do celkově uplatněné částky u žalované ve výši 160 000 Kč.2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne 27.9.2023 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 160 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, dne 27.9.2023. K projednání žádosti žalobce došlo dne 27.3.2024, přičemž žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 37 500 Kč, což mu sdělila svým stanoviskem z téhož data. Žalovaná při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšla z toho, že podkladové řízení trvalo tři roky a šest měsíců a dále z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení. Základní částku pak žalovaná snížila o 10 % z důvodu chování žalobce, který se od podání návrhu v listopadu 2019 až do řádného doplnění žaloby v květnu 2021 o řízení o zrušení vyživovací povinnosti nezajímal. Naopak základní částku navýšila o 10 % z důvodu zvýšeného předmětu řízení pro žalobce podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, když se jednalo o věc opatrovnickou. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k celému žalobnímu nároku tj. k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , tedy vyjma řízení o návrhu na zrušení vyživovací povinnosti ze dne 9.12.2019 (tj. řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, ).3. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k nařízenému ústnímu jednání na den 23.9.2024 omluvila, jednal soud v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Při tomto ústním jednání se žalobce vyjádřil k žalovanou vznesené námitce promlčení, kterou považoval za rozpornou s dobrými mravy. V této souvislosti odcitoval některá rozhodnutí Ústavního soudu, např. sp. zn. II. ÚS 379/2023, sp. zn. I. ÚS 1534/2023, sp. zn. IV. ÚS 1026/2022, sp. zn. I. ÚS 3226/2021, sp. zn. I. ÚS 1029/2021, sp. zn. I. ÚS 2904/2020, sp. zn. ÚS 4293/2018, neboť má za to, že zákonná šestiměsíční lhůta stanovená v zákoně č. 82/1998 Sb. je v rozsahu k obecné promlčecí lhůtě značně zkrácena, což svědčí ve prospěch žalované.5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce předběžně u žalované dne 27.9.2023 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 122 500 Kč s příslušenstvím z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná po projednání této žádosti dne 27.3.2024 dospěla k závěru, že délka podkladového řízení byla nepřiměřená a žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 37 500 Kč, což mu sdělila stanoviskem z téhož data.6. Soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, (sp. zn. , Anonymizováno, ), konkrétně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2020, čj. , Anonymizováno, . Z tohoto listinného důkazu se podává, že řízení bylo zahájeno dne 7.9.2016 návrhem, kterým se matka nezletilé domáhala na otci (žalobci v tomto řízení, pozn. soudu) zvýšení výživného pro nezletilou dceru , právnická osoba, a bylo ukončeno na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2020, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2020.7. Dále soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, . Z tohoto spisu se podává, že žaloba na zrušení vyživovací povinnosti byla k danému soudu podána dne 7.5.2021, přičemž žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a předmětem řízení bylo zrušení vyživovací povinnosti k již zletilé dceři. Usnesením ze dne 8.6.2021 vyslovil Obvodní soud pro , adresa, svou místní nepříslušnost. Věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro , adresa, jako soudu místně příslušnému dne 7.9.2021. Přípisem ze dne 16.9.2021 byl právní zástupce žalované vyzván k doložení plné moci pro řízení. Na to reagoval podáním ze dne 29.9.2021. Přípisem ze dne 2.11.2021 vyzval soud žalovanou k vyjádření ve věci samé. Tato se vyjádřila podáním ze dne 26.11.2021 se současnou vznesenou námitkou místní nepříslušnosti daného soudu. Usnesením ze dne 30.11.2021 Obvodní soud pro , adresa, vyslovil svou místní nepříslušnost. Věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro , adresa, jako soudu místně příslušnému. Přípisem ze dne 31.3.2022 Obvodní soud pro , adresa, vrátil spis zpět, neboť Obvodní soud pro , adresa, postupoval nesprávně, když věc měla být předložena s nesouhlasem společně nadřízenému soudu. Přípisem ze dne 25.4.2022 vyzval Obvodní soud pro , adresa, žalovanou ke sdělení, kde se zdržovala k datu podání žaloby. Opětovně pak přípisem ze dne 17.5.2022. Žalovaná na to reagovala podáním ze dne 30.5.2022. Následně byl spis opětovně předložen Obvodnímu soudu pro , adresa, s tím, že Obvodní soud pro , adresa, je již vydaným pravomocným usnesením o místní nepříslušnosti vázán, tudíž žádal Obvodní soud pro , adresa, o předložení věci nadřízenému soudu. Na to reagoval Obvodní soud pro , adresa, přípisem ze dne 24.6.2022 s tím, že i on je vázán dřívějším vydaným usnesení o místní nepříslušnosti. Věc byla Obvodním soudem pro , adresa, předložena Městskému soudu v Praze jako soudu nadřízenému dne 9.8.2022. Tento usnesením ze dne 19.8.2022 vyslovil, že nesouhlas Obvodního soudu pro , adresa, s postoupením věci je důvodný. Věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 20.9.2022. Žalobce ve věci podal repliku dne 19.10.2022 k výzvě soudu ze dne 3.10.2022. Pokynem předsedy senátu ze dne 26.10.2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 17.1.2023. K žádosti žalované ze dne 13.1.2023 z důvodu její zdravotní indispozice bylo jednání odročeno na den 13.4.2024. Dne 13.3.2023 podal žalobce návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 15.3.2023 byl tento návrh zamítnut. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání ze dne 31.3.2023. Usnesením ze dne 5.4.2023 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 13.4.2023 se konalo ústní jednání, které bylo za účelem možnosti vyřešit věc smírnou cestou odročeno na den 11.5.2023. Dne 11.5.2023 byl mezi účastníky řízení schválen soudem smír. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14.6.2023.8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 písm. b) zákona odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím