43 C 186/2023-78 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 6. 10. 2023 domáhal určení, že nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor na adrese , adresa, v období od 1. 7. 2016 do 30. 4. 2019 uplatňovaný žalovanou 1) vůči žalované 2), zde není. Žalobce žalobu označil jako žalobu o hlavní intervenci do řízení , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobu odůvodnil tím, že právo užívat nemovitost na adrese , adresa, svědčí společnosti , Jméno žalované C, , IČO , IČO, , sídlem , Adresa žalobce, , a to na základě smlouvy o prodeji podniků uzavřené mezi žalobcem a jmenovanou společností dne 10. 6. 1998 a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené mezi žalobcem a jmenovanou společností dne 30. 6. 2000.2. Žalovaná 1) ve vyjádření uvedla, že žalobce a žalovaná 2) mají v řízení společný zájem a v řízení budou jednat ve shodě, a to vzhledem k jejich spřízněnosti. Žalobci ve skutečnosti dle žalované 1) nejde o zaplacení bezdůvodného obohacení ze strany žalované 2) tak, jak předpokládá § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění. Proto není žaloba z hlediska obsahu žalobou z hlavní intervence, nýbrž je žalobou na určení. Žalovaná 1) má společně s insolvenční správkyní dlužnice , tituly před jménem, , jméno FO, dispoziční právo k převzetí a správě předmětných nemovitostí včetně práva užívání, vyklizení a inkasování užitků a plodů. Smlouvy o prodeji podniku fyzických osob , Jméno žalované A, a , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10. 6. 1998 jsou dle žalované 1) absolutně neplatné pro neurčitost kupní ceny. Na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 30. 6. 2000 nikdy nevzniklo věcné břemeno užívání k předmětným nemovitostem ve prospěch společnosti , Jméno žalované C, Žalovaná 1) tvrdí, že žalobce netvrdil a neprokázal naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1) požadovat po žalované 2) bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitostí. Dle žalované 1) nelze odhlédnout od skutečného účelu podání žaloby, kdy zásahem do sporného řízení sp. zn. , Anonymizováno, není sledován legitimní cíl podle § 91a občanského soudního řádu. Žalobce při své činnosti jedná ve shodě s dalšími spřízněnými osobami, pomocí nichž jsou obcházeny účinky a důsledky konkursů prohlášených na majetek , Jméno žalované A, a , tituly před jménem, , jméno FO, a prostřednictvím nichž jsou odkláněny toky finančních prostředků, které by měly podle práva připadat do majetkových podstat dlužníka , Jméno žalované A, (potažmo jeho věřitelům), mimo tuto majetkovou podstatu. Skutečný cíl podání žaloby je ryze obstrukční (tj. protiprávní), konkrétně dopomoci tomu, aby sporné řízení sp. zn. , Anonymizováno, trvalo bez pravomocného ukončení co nejdéle. Žalovaná 1) navrhla žalobu zamítnout.3. Žalovaná 2) se k žalobě nevyjádřila.4. Podle § 91a o. s. ř. platí, kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.5. V § 91a o. s. ř. je upravena tzv. žaloba o hlavní intervenci, která je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Hlavní intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1042/2008).6. V řízení vedeném , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, se žalovaná 1) coby procesní žalobkyně domáhá po žalované 2) coby procesní žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti na adrese , Adresa žalované C, , mimo jiné v období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2019.7. Předmětem řízení sp. zn. , Anonymizováno, , do něhož se žalobce pokoušel podat žalobu o hlavní intervenci, je spor o vydání bezdůvodného obohacení spočívající v užívání nemovitosti žalovanou 2) bez právního důvodu. Otázku vlastnictví nemovitosti bude soud řešit jako otázku předběžnou. Pro posouzení důvodnosti žaloby je podstatný rovněž právní titul, na jehož základě nebo bez něj, žalovaná 2) coby procesní žalovaná užívá předmětné nemovitosti. Podstatné však je, že předmětem řízení sp. zn. , Anonymizováno, není určení vlastnického práva, práva držby, ale plnění bezdůvodného obohacení.8. Na základě shora uvedeného dospěl nalézací soud k závěru, že žaloba podle obsahu není žalobou o hlavní intervenci, kdy v tomto směru není podstatné, jak žalobce žalobu označil, ale to, čeho se podanou žalobu fakticky domáhá. Podstatou žaloby o hlavní intervenci je, aby soud rozhodl spor, který se vede o právo mezi dosavadními účastníky a osobou, která si činí nárok na „věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami“.9. V usnesení ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 16 Co 366/2022, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že „žaloba se nestává žalobou dle § 91a o. s. ř. již jen tím, že ji žalobce takto označí, ale tehdy, když splňuje kritéria ustanovení § 91a o. s. ř., tedy když jde o žalobu, kterou si třetí osoba činí zcela nebo částečně nárok na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami. Pro posouzení žaloby jako žaloby dle § 91a o. s. ř. tedy není rozhodné jen to, že žalobce žalobu takto označil, ale předmět původního řízení a předmět intervenční žaloby. Petit intervenční žaloby nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního poměru nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Žalobou dle § 91a o. s. ř. musí být sledován smysl ustanovení § 91a o. s. ř., tzn. Vyřešit spor o určité právo či věc mezi více subjekty najednou tak, aby nemuselo být po skončení původního řízení vedeno další. Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Rozhodnutím o hlavní intervenci má být dosaženo v případě úspěchu interventa konečného řešení sporu mezi všemi účastníky. Typickým případem řízení, kde dochází k hlavní intervenci, jsou řízení zahájená tzv. reivindikační žalobou (žalobou na vydání věci), kdy se dva účastníci přou o své právo věc držet a třetí osoba se domnívá, že toto právo náleží jí.“ K obdobnému závěru dospěl Městský soud v Praze v usnesení ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 54 Co 38/2023.10. Vztaženo na poměry nyní souzené věci, soud prvního stupně dospěl k závěru, že podaná žaloba není ve své podstatě žalobou dle § 91a o. s. ř do řízení sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobce se domáhá určení dispozičního oprávnění k požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení a zároveň toho, že dispoziční oprávnění k výběru finančních prostředků nemá žalovaná 1) (insolvenční správce žalobce), a celou žalobou se dále prolíná tvrzení žalobce, že nedošlo k účinkům prohlášení konkurzu dle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona; domáhá se tedy současně určení toho, o čem je zjevně spor pouze mezi žalobcem a žalovanou 1), nikoli žalovanou 2). Žaloba proto nemůže být žalobou o hlavní intervenci, a je podle svého obsahu určovací žalobou.11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.12. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, tedy je třeba, aby žalobce tvrdil a prokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor nenáleží žalované 1).13. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba dle § 80 o. s. ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a judikaturu v něm citovanou). Určovací žaloba nemůže naplnit preventivní funkci spočívající v zabránění vzniku budoucích sporů účastníků, pokud spory mezi účastníky neo