ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2024:45.C.170.2023.1 Datum: 2024-04-23 Předmět: o zaplacení 46 469 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 5 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 7 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 8 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 31a z. č. 82/1998 Sb ["pořádková pokuta""zadostiučinění / satisfakce""nemajetková újma""zastavení řízení""náhrada nemajetkové újmy""zastavení exekuce / výkonu rozhodnutí"]
O co šlo: o zaplacení 46 469 Kč s příslušenstvím (["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 5 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 7 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 8 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. )
1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 46 469 Kč s příslušenstvím, způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení, vedeného Krajským soudem v Brně vedeno pod sp. zn. , incidenční spisová značka, . Řízení bylo žalobcem zahájeno dne 31.5.2017 a skončilo usnesením Vrchního soudu v Olomouci č.j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 13.2.2023. Řízení trvalo 5 let, 8 měsíců a 14 dnů, což je dle žalobce délka nepřiměřená projednávané věci a v jejím důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, kterou vyčíslil v základní výši 15.000,- Kč za rok řízení (první 2 roky řízení v poloviční výši), celkem 70.625,- Kč. Žalobce základní částku navýšil o 10 % s ohledem na význam daného řízení pro svou osobu, věk a výši částky, tvořící předmět sporu. Dále měl žalobce za to, že částka by měla být navýšena valorizačním koeficientem 45 % v důsledku dílčích prodlení a nekoncentrovanosti v postupu Krajského soudu v Brně, když kupř. v období říjen 2017-duben 2019, červenec 2020-prosinec 2020, květen 2021-listopad 2021 se v řízení nic nestalo, čímž byla „promrhána“ téměř polovina celé délky řízení. Výše náhrady by tak dle názoru žalobce měla činit nejméně 109.469,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, tato jeho nárok v zákonné šestiměsíční lhůtě základ nároku žalobce uznala, ovšem na základě odlišného výpočtu dospěla k odlišnému závěru o výši náhrady a z tohoto titulu tak žalobci vyplatila dne 28.3.2023 částku 63.000,- Kč, čímž věc považovala za vypořádanou. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě co do rozdílu mezi žalobcem požadovanou částkou a částkou vyplacenou žalovanou vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž konstatovala, že 16. 2. 2023 uplatnil žalobce u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 109.469,- Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , incidenční spisová značka, jako soudu I. stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24. 3. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 63.000,- Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení s tím, že v činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, zejména od přípisu soudu dne 5. 10. 2017 do přípisu soudu dne 17. 4. 2019 (cca 17 měsíců). Dále od upřesnění skutkových tvrzení žalobce dne 30. 6. 2020 do přípisu soudu dne 10. 12. 2020. V důsledku uvedeného je délka řízení hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 63.000,- Kč, která dle jejího názoru odpovídá všem okolnostem případu. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo celkem 5 let a 8 měsíců. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 15 %, a to z důvodu složitosti řízení. Předmětem posuzovaného řízení byl incidenční spor, žaloba o určení pravosti pohledávky. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listin a výslechu svědků. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně také jednou. Procesně bylo rozhodováno o opatřeních nezbytných k zajištění účelu řízení, o vrácení soudního poplatku. Délka řízení je tedy z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži, stejně tak však ani na vrub státních orgánů. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako zvýšený. Žalobci v době posledního rozhodnutí bylo 76 let, z tohoto důvodu bylo výsledné zadostiučinění zvýšeno o 5 %. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.3. Dle uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem ze dne 15.2.2023 žalobce uplatnil svůj nárok u žalované.4. Potvrzením přijetí podání ze dne 20.2.2023 Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo, že 16.2.2023 obdrželo od žalobce žádost o předběžné projednání nároku z titulu nepřiměřené délky řízení ve věci , incidenční spisová značka, , projednávané před Krajským soudem v Brně.5. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 24.3.2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalovaná žalobci uhradila částku 63 000,- Kč.6. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp.zn. , incidenční spisová značka, bylo zjištěno následující: Dne 31.5.2017 byla ve věci podána určovací žaloba, incidenční, kterou se žalobce domáhal na žalované, insolvenční správkyni dlužníka , jméno FO, určení, že jeho pohledávka, přihlášená ve výši 939.315,44 Kč je přihlášena po právu, a pokládá se v insolvenčním řízení za zjištěnou v plné výši. Soud vyzval 28.8.2017 žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Soudní poplatek byl následně 11.9.2017 žalobcem složen. Žalovaný poté byl 14.9.2017 vyzván k vyjádření k žalobě, a předložení listinných důkazů, o které se opírá. Dne 19.9.2017 se ve věci žalovaný vyjádřil. Jeho vyjádření bylo 4.10.2017 zasláno žalobci k replice. Dne 16.4.2019 soud nařídil ústní jednání na 14.6.2019 a předvolal účastníky. V mezidobí vyžádal rovněž zapůjčení spisu Okresního soudu , adresa, , sp.zn. 77 C 14/2016. 10.6.2019 bylo požádáno o nahlížení do spisu ze strany žalovaného. Dne 13.6.2019 žalovaný založil do spisu další listiny, a poté se ve věci konalo 14.6.2019 ústní jednání, při kterém byl žalobce upozorněn na rozpory ve výších přihlášené pohledávky a příslušenství s tím, že žalobce částečně vzal žalobu zpět, a dále vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce trval na výslechu žalobce jako účastníka řízení, avšak žalobce se k jednání nedostavil, bylo poté jednání odročeno za účelem provedení důkazů, navržených oběma stranami, na 4.10.2019. Dne 26.8.2019 žádal o vrácení spisu Okresní soud v Blansku. Dne 4.9.2019 žádal Krajský soud v Brně o součinnost , právnická osoba, , resp. uložil jí zaslat soudu konkrétní výpisy z účtů dlužnice. Dne 4.9.2019 byl spis předložen asistentovi k částečnému zastavení řízení, resp. k přípravě konceptu, a dále byli předvoláni navržení svědci. Dne 10.9.2019 odpověděl Krajský soud v Brně Okresnímu soudu v , adresa, , že jejich spis nelze dosud vrátit, protože je zapotřebí k řízení. Dne 12.9.2019 soud řízení částečně zastavil, a to co do částky 106.777,87 Kč s tím, že nadále zůstává přihlášená pohledávka ve výši 832.537,57 Kč, nadále spornou. Dne 4.10.2019 se konalo další jednání, bylo přistoupeno k výslechu žalobce s tím, že tento je otcem dlužnice, a dále bylo jednání odročeno na 1.11.2019 za účelem provedení dalších výslechů a důkazů. Dne 8.10.2019 soud uložil , právnická osoba, povinnost založit do spisu další výpisy z účtů. Dne 9.10.2019 navrhl žalobce, aby byly zajištěny další výpisy z účtů. Soud 16.10.2019 předvolal k jednání další čtyři svědky a dále 21.10.2019 vyzval společnost , právnická osoba, . k poskytnutí výpisů, resp. listin, potřebných pro dané řízení. Rovněž , právnická osoba, ., , právnická osoba, , společnost , právnická osoba, , společnost , právnická osoba, , společnost , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, a další. Následně 23.10.2019 obdržel soud odpověď jednoho z dotazovaných subjektů. Dne 1.11.2019 se konalo další jednání (čl. 202), kdy soud rekapituloval dosavadní výsledky dokazování a jednání odročil na 17.1.2020. Dne 17.1.2020 se ve věci konalo další ústní jednání, a toto bylo odročeno za účelem provedení dalších důkazů na neurčito. Dne 11.2.2020 soud znovu učinil dotazy na konkrétní bankovní i nebankovní subjekty, další tedy bankovní i nebankovní subjekty. Dne 16.3.2020 požádal právní zástupce žalobce o prodloužení lhůty k procesnímu doplnění s ohledem na vyhlášené karantény a pandemii coronaviru, o 30 dnů. Dne 11.5.2020 soud žalobci lhůtu k upřesnění jeho skutkových tvrzení, prodloužil do 30.6.2020. Dne 30.6.2020 žalobce svá skutková tvrzení upřesnil, a navrhl provedení dalších dotazů u bankovních a nebankovních subjektů. Dne 10.12.2020 soud nařídil další ústní jednání na 15.1.2021 a předvolal k výslechu svědky, další navržené svědky. Dne 15.1.2021 se konalo další jednání, byli vyslechnuti všichni tři svědci, a poté bylo jednání odročeno