ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2024:45.C.264.2022.1 Datum: 2024-11-05 Předmět: o zaplacení 263 160 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 5 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 7 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 8 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb. ["zadostiučinění / satisfakce""znalecký posudek""nemajetková újma""výživné""rodičovská odpovědnost""zastavení exekuce / výkonu rozhodnutí""náhrada nemajetkové újmy""svědečné"]
O co šlo: o zaplacení 263 160 Kč s příslušenstvím (["§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 5 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 7 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 8 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 13 z. )
1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 263.160,- Kč představující zadostiučinění nepřiměřené délky řízení o návrhu žalobce na změnu péče o nezletilou, na stanovení výživného a na úpravu styku nezletilé s matkou, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.zn. , Anonymizováno, . Žalobce uvedl, že návrh podal dne 11. 5. 2015 a řízení o tomto návrhu trvalo déle než 7 let (od 11. 5. 2015 do 7. 7. 2022), což je doba nepřiměřená pro vyřízení věci. Dle žalobce došlo v daném řízení k průtahům zejména mezi druhým (4. 8. 2016) a třetím (24. 10. 2019) jednáním v rozsahu více než 3 roky. Jako další průtah žalobce označil opomenutí soudu včas předvolat k jednání znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, , která zpracovala znalecký posudek dne 28. 4. 2016. Soud znalkyni předvolával až po třech letech, když již tato již ukončila svou činnost a nemohla provést ani aktualizaci posudku ani se účastnit jednání jako znalec. Nařízení zpracování posudku se tak stalo zcela bezpředmětným a pouze zbytečně o rok prodloužilo řízení, když tento neměl žádný vliv na výsledek řízení a Krajský soud v Brně k němu nepřihlížel. Soud nebyl schopen ani na opakovaný pokus zadat posudek ve vztahu k povinnosti očkování nezletilé dcery žalobce. Soud řádně ustanovil znalce z oboru zdravotnictví až rok a půl po proběhlém jednání usnesením ze dne 19. 2. 2018, č.j. , Anonymizováno, (druhé jednání proběhlo již 4. 8. 2016). I přes značné průtahy však soud nepožádal vypracování znaleckého posudku jako spěšné, ačkoliv to průběh řízení vyžadoval. Soud znalci uložil, aby podal znalecký posudek písemně do 10 týdnů od převzetí spisu. Soud následně nezajistil, aby byl znalecký posudek v uložené lhůtě skutečně vyhotoven a toleroval, že byl posudek zpracován až po více než roce, až dne 18. 4. 2019, a nijak posudek neurgoval, naopak povolil znalci prodloužení lhůty ke zpracování posudku. O určení mateřské a základní školy nezletilé soud nestihl vůbec rozhodnout, takže pouze v důsledku plynutí času nezbylo nic jiného než v osmi letech nezletilé řízení o těchto otázkách zastavit, neboť bylo zcela bezpředmětné rozhodovat o volbě mateřské školy a o tom, kam má nezletilá nastoupit do 1. třídy. Obdobná situace nastala i s otázkou očkování. Soud sice nařizoval od 24. 10. 2019 jednání v horizontu 1-3 měsíců (jednání č. 3 až jednání č. 14), většina jednání však probíhala pouze v dopoledních hodinách a trvala od cca 8:15 do max 11:15 hod. Žalobce má za to, že mohl soud nařizovat jednání na celý den, případně více jednání v bližších časových intervalech, zejména když předmětem některých jednání bylo pouze čtení listin, které již byly obsahem spisu (např. jednání 20. 10. 2020, 10. 12. 2020 a 26. 1. 2021). Žalobce byl v průběhu soudního řízení nucen podávat návrhy na výkon rozhodnutí, jelikož matka nezletilé bránila styku žalobce s nezletilou dcerou v termínech, na které měl žalobce dle pravomocných rozhodnutí právo. Žalobce například podal dne 5. 2. 2016 prostřednictvím svého právního zástupce návrh na výkon rozhodnutí na termín od 14. do 20. 1. 2016, dále pak podal dne 20. 3. 2016 návrh na výkon rozhodnutí na termín čtvrtky od 26. 11. 2015, přičemž o výkonech těchto rozhodnutí bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2019, č.j. , Anonymizováno, , tedy opět až po více než 3 letech. Vzhledem k tomu, že od právní moci řízení o výkonu rozhodnutí zahájeného dne 5. 2. 2016 uběhlo více jak 6 měsíců, žalobce tuto informaci sděluje pouze pro účely dokreslení celkových průtahů. O dalším návrhu na výkon rozhodnutí ze dne 2. 6. 2020 není doposud pravomocně rozhodnuto, ačkoliv uplynulo již více než 2,5 roku od podání návrhu. Žalobce stručně shrnul průběh celého řízení a doplnil, že dne 10. 3. 2022 podal ústavní stížnost, o které bylo dne 7. 7. 2022 rozhodnuto nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 699/22, přičemž ústavní stížnost žalobce byla zamítnuta. Dle žalobce se soud nesnažil rozhodnout věc s největším urychlením, když nevyužil zadání spěšného vyhotovení znaleckého posudku, nepředal spis bezprostředně po jeho ustanovení znalcem a nereagoval na nepodání znaleckého posudku do 10 týdnů od převzetí spisu. Znalec přitom měl do uplynutí této doby povinnost znalecký posudek podat, což neučinil. Žalobce připustil, že byl spis často postupován odvolacímu soudu z důvodu podávání odvolání účastníků řízení proti rozhodnutím soudu prvního stupně o předběžných opatřeních nebo proti rozhodnutím o výkonu rozhodnutí. Dle jeho názoru mu však nemůže být podávání procesních prostředků kladeno k tíži. Zdůraznil, že zůstává-li soud po dobu 3 let nečinný, nemůže od účastníků řízení očekávat, že budou rovněž nečinně vyčkávat. Je notorietou, že v řízeních o změně péče se nerozhoduje jednou provždy, nýbrž že se vychází z dalšího možného vývoje vztahů mezi rodiči a z možné změny okolností, ve kterých dítě vyrůstá. Na tyto okolnosti by měl soud průběžně reagovat. Dle žalobce předběžná opatření ani návrhy účastníků na výkon rozhodnutí navíc nebránily tomu, aby soud nařídil jednání. Podotkl, že v této souvislosti může soud využít zapůjčení spisu od odvolacího soudu, vyhotovit „pobočný“ spis, který by umožnil vést vedle sebe řízení ve věci samé u soudu prvního stupně i odvolací řízení proti rozhodnutím o předběžných opatřeních nebo rozhodnutím o výkonu rozhodnutí. Dle žalobce se tak soud v řízení dopustil řady pochybení, v jejichž důsledku se soudní řízení zcela bezdůvodně protáhlo o několik let, čímž došlo k opakovanému porušení ústavně zaručeného práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Pokud jde o požadované zadostiučinění, žalobce shrnul, že celková délka řízení přesáhla 86 měsíců (zatímco on sám by považoval za akceptovatelnou lhůtu 24 měsíců k vydání konečného soudního rozhodnutí). Soud prvního stupně nebyl schopen rozhodnout v přiměřené době a procesně správně. Např. nebyl schopen určit znalce, který měl vyhotovit znalecký posudek, jakož i na skutečnost, že nebyl schopen zajistit, aby byl znalecký posudek vyhotoven v přiměřené lhůtě. V řízení se jednalo zejména o změnu styku žalobce s jeho nezletilou dcerou a o změnu péče o nezletilou, dále pak o omezení rodičovské odpovědnosti rodičů nezletilé, o výchovném opatření, o povinnosti rodičů podávat informace o nezletilé a o změnu výživného. Pro žalobce je předmět sporu mimořádně důležitý, jelikož rozhodnutí soudu má zásadní vliv na jeho možnost aktivně se podílet na výchově svého dítěte, jakož i na možnost se s ním pravidelně a v dostatečné míře stýkat. Žalobce při vyčíslení přiměřeného zadostiučinění vycházel z částky 1 800,- Kč za jeden měsíc řízení, když zohlednil inflaci za dobu od vydání sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Základní částku dále navýšil o 20% pro postup soudu v dané věci a o dalších 50% pro mimořádný význam dané věci pro svou osobu. Celkem tak požadoval 263.160,- Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 8.7.2022, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce dne 8.7.2022 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 263 160 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení původně vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. Žalovaná rovněž stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že v předmětném řízení nelze konstatovat žádné průtahy, neboť žádný z výše uvedených soudů nebyl procesně nečinný. Naopak lze říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Pro tento závěr hovoří také skutečnost, že žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvá od května 2015 do nynější doby. Celková doba řízení činí prozatím 7 let a 7 měsíců. V žádosti je k posouzení určen úsek v délce 7 let a 1 měsíce. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma, avšak podstatně nižší intenzity. V předmětné věci nebyly shledány žádné průtahy. Řízení je vedeno před dvěma stupni soudů a před Ústavním soudem ČR v celkové délce 7 let a 1 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně jedenkrát, soud II. stupně rovněž jedenkrát a Ústavní soud ČR jedenkrát. Řízení je po stránce skutkové i stránce právní složité. O složitosti řízení svědčí i rozsah spisového materiálu; návrh otce na č.l. 285 až rozhodnutí Ústavního soudu ČR č.l. 3 847. Ve věci byly provedeny listinné důkazy, znalecké posudky a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako nízký. Na délce řízení se podíleli oba rodiče, soudy byly neustále nuceny řešit jejich procesní návrhy, zejm. na nařízení předběžného opatření. Tyto mají z hlediska procesníh