45 C 41/2024-42 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalovaný si na webových stránkách žalobkyně vybral úvěr, který žalobkyně poslala žalovanému dne 21. 3. 2023, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně které byl žalovaný v prodlení, přičemž tuto kapitalizovala na částku 1 310 Kč. Výzva k plnění před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne 20. 12. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání dne 14. 11. 2024, ze kterého se žalobkyně omluvila prostřednictvím právního zástupce. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy či žádosti o odročení. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2023, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej zaplatit včetně úroku ve výši 40 % p. m., s tím, že úvěr má být splácen každý měsíc, a to vždy k 7. dni v měsíci. Dále bylo z dokumentu označeného jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, zjištěno, že dne 7. 8. 2023 došlo k zesplatnění úvěru, přičemž dlužná částka činila ke dni zesplatnění 43 905 Kč. Z Potvrzení o platbě ze dne 7. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč dne 17. 3. 2023. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 7. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet č. , č. účtu, dne 21. 3. 2023 částku 10 000 Kč a dne 11. 4. 2023 částku 5 000 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 12. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě pohledávky před podáním žaloby.6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč coby spotřebiteli. Ze shora citovaných ustanovení vyplývala žalobkyni coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv platí, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného13. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnost, zda řádně posoudila úvěryschopnost žalovaného, když tvrzení ohledně této skutečnosti obsažená v žalobě jsou pouze obecná. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, resp. se z něj omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti, nemohl jí soud poskytnout procesní poučení o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně shora specifikované rozhodné skutečnosti. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009, tato rozhodnutí, jakož i další citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Právní povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak nelze mít za prokázanou, a tudíž ani splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za situace, kdy posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo v řízení žalobkyní prokázáno, je třeba uzavřít, že právní žalobkyně povinnost uloženou v § 86 odst. 1 SpotřÚv nesplnila a předmětnou smlouvu je proto třeba vyhodnotit jako absolutně neplatnou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Protože žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy převzal, je povinen tuto částku vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí SpotřÚv a to ve lhůtě, kterou soud stanoví. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, která představuje jistinu. K jejímu zaplacení proto soud žalovaného výrokem I. zavázal. Protože z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti, nemá žalobkyně nárok na jakékoliv další příslušenství, spočívající v požadovaných úrocích, ani na smluvní pokutu.15. Soud proto další požadavky žalobkyně nad rámec poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč včetně požadavku na smluvní úrok kapitalizovaný na částku 4 000 Kč a smluvní pokutu v částce 1 310 Kč zamítl (výrok II.).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 191,53 Kč, přičemž tato částka představuje 30,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 310 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 870 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 250 Kč ve výši 1 102,50 Kč.