ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2024:46.C.248.2023.1 Datum: 2024-11-06 Předmět: o zaplacení 2x223 822,69 Kč s příslušenstvím; Ustanovení: ["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2 z. č. 141/1961 Sb.", "§ 158 z. č. 141/1961 Sb.", "§ 160 z. č. 141/1961 Sb.", "§ 226 z. č. 141/1961 Sb.", ["zadostiučinění / satisfakce""podvod""smlouva o úvěru""nemajetková újma""daň z příjmů""odpovědnost státu za škodu""zkušební doba""náhrada nemajetkové újmy""smlouva o obchodním zastoupení""hospodářská soutěž"]
O co šlo: o zaplacení 2x223 822,69 Kč s příslušenstvím; (["§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2 z. č. 141/1961 Sb.", "§ 158 z. č. 141/1961 Sb.", "§ 160 z. č. 141)
1. Žalobci a) a b) se svou žalobou domáhali po žalované částky 353 092,05 Kč pro každého z žalobců. Svou žalobu zdůvodnili tím, že proti nim na základně usnesení ze dne 15. 1. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, které skončilo zproštěním obžaloby před , Anonymizováno, (resp. odmítnutím odvolání státního zástupce , adresa, , usnesením ze dne 7. 12. 2022). Žalobcům v průběhu trestního stíhání vznikla škoda v podobě náhrady nákladů obhajoby v celkové výši 159 292,69 Kč, z níž každý z žalobců požaduje polovinu. Žalobci dále požadují na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání částku 73 445,70 Kč pro každého z žalobců a na náhradu nemajetkové újmy způsobené v osobnostní sféře žalobců částku 200 000 Kč pro každého z žalobců. Trestní stíhání mělo vliv na psychiku i zdravotní stav žalobců, jejich osobní, rodinný a pracovní život. Žalobci ze stresu hůře spali, trpěli nesoustředěností, vyšší mírou náladovosti, podrážděnosti a obecně negativní naladěním, což pociťovali i jejich rodinní příslušníci. Žalobci jsou bratři a stres a tlak se dotkl i kvality jejich sourozeneckého vztahu. Obava z odsouzení se promítala i do rodinného života žalobců. Žalobce a) má manželku , právnická osoba, , trestní stíhání se tak promítlo do vztahu v nejužší rodině, žalobce a) nebyl s to s manželkou normálně komunikovat, neboť musel řešit následky odsouzení, které by znamenalo pro oba poškozené přerušení jejich podnikání v pojišťovnictví a výrazný pokles příjmů. Poškození jsou silně věřící a trestní stíhání se dotklo i jejich duchovního života v rámci církevní komunity. Rodina žalobců vnímala trestní stíhání velmi citlivě. Žalobci se svým podáním ze dne 6. 6. 2023 obrátili na žalovanou, žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců jejich nárok neprojednala.2. Žalovaná nároky žalobců neuznala na navrhla žalobu zamítnout a potvrdila, že u ní žalobci dne 6. 6. 2023 své nároky předběžně uplatnili. Žalovaná shledala nárok žalobců na náhradu nákladů obhajoby za důvodný v částce 143 538,71 Kč, kdy každému z žalobců přiznala částku 71 769,36 Kč. Žalovaná věc projednala a vydala dne 23. 1. 2024, Anonymizováno, stanovisko. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení shledala důvodným a každému z žalobců přiznala částku 57 500 Kč. K nároku na náhradu nemajetkové újmy pak žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím policie o zahájení trestní stíhání žalobců ze dne 15. 1. 2018 došlo k porušení práva žalobců nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.3. Žalobci s ohledem na částečné plnění žalovanou vzali svůj nárok co do částky 129 269,36 Kč vůči každému z žalobců zpět. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 21. 3. 2024, čj. 46 C 248/2023-149, zastavil.4. Z žádosti o přiznání nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobených nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 6. 6. 2023 vyplývá, že se žalobci prostřednictvím svého zástupce obrátili na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným před , Anonymizováno, . Žalobci se konkrétně domáhali náhrady nákladů obhajoby ve výši 191 059,07 Kč včetně DPH za 88 úkonů právní služby, kdy každý ze žalobců požadoval polovinu této částky. Dále požadovali hradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, které činilo 4 roky a 10 měsíců. Každý z žalobců pak požadoval částku 73 445,70 Kč, a konečně požadovali též náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v částce 200 000 Kč pro každého z žalobců. Žádost byla žalované doručena dne 6. 6. 2023, jak je patrno z jejího přípisu ze dne 7. 6. 2023.5. Z výzvy žalované ze dne 31. 8. 2023 plyne, že žalovaná žalobce vyzvala, aby doplnili svou žádost ze dne 6. 6. 2023 o sdělení čísla účtu, na který má být zaslána požadovaná částka, bude-li nárok uznán či částečně uznán.6. Ze stanoviska žalované ze dne 23. 1. 2023 je patrno, že žalovaná shledala nárok na náhradu nákladů obhajoby důvodným v celkové částce 143 538,71 Kč, to znamená ve výši 71 769,36 Kč pro každého z žalobců. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, žalovaná konstatovala, že usnesením policejního orgánu ze dne 15. 1. 2018 došlo k porušení práva žalobců nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná jmenovitě každému z žalobců omluvila. Konstatování a vyslovení omluvy pak vzhledem ke stavu věci považovala za dostatečné, neboť tvrzení o zásazích do osobní, rodinné, pracovní či zdravotní sféry nebylo prokázáno a ani nevyplývá z trestního spisu. Žalovaná tak dospěla k závěru, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. V nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení žalovaná uzavřela, že celková délka posuzovaného řízení, které činilo 4 roky a 10 měsíců, byla nepřiměřená, zohlednila, že v daném soudním řízení rozhodoval soud prvního stupně třikrát, soud druhého stupně dvakrát. Předmětná trestní věc byla po právní i skutkové stránce do určité míry složitá. Ve věci byly prováděny výslechy obžalovaných, svědků, dále listiny a kamerový záznam. Náhrada byla snížena o 10 %. Žadatelé se svým chováním na délce řízení významně nepodíleli, z jejich vůle však byla podána žádost o odročení nařízeného hlavního líčení. Odvolací soud pak nařídil v prvém případě veřejné zasedání až po uplynutí 16 měsíců. Pokud jde o význam řízení, lze jej považovat obecně za zvýšený. Z tohoto důvodu bylo každému z žalobců přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 57 500 Kč. Celkem tak bylo na náhradu majetkové a nemajetkové újmy přiznáno každému z žalobců celkem 129 269,36 Kč.7. Z likvidační doložky ze dne 19. 1. 2023 je zřejmé, že žalobci b) byla téhož dne uhrazena částka 129 269,36 Kč. Z likvidační doložky ze dne 19. 1. 2024 je patrno, že ve prospěch žalobce a) byla vyplacena částka 129 269,36 Kč dne 23. 1. 2024.8. Ze spisu , Anonymizováno, soud provedl následující listiny, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti.Z usnesení policejního orgánu ze dne 15. 1. 2018vylývá, že proti žalobci a) a žalobci b) bylo zahájeno dle § 160 odst. 1 tr. řádu trestní stíhání jako obviněných ze spáchání trest přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kdy měl žalobce a) při vkládání finanční hotovosti ve výši 160 000 Kč na účet žalobce b) využít omylu bankovní úřednice spočívající v chybném přepočtu předložených finanční hotovosti, a namísto částky 260 000 Kč uložil toliko částku 160 000 Kč. Tuto transakci nechal dokončit, čímž došlo k neoprávněnému připsání částky o 100 000 Kč vyšší, než byla skutečná výše vkladů.Z obžaloby státního zastupitelství ze dne 11. 9. 2018 vyplývá, že vůči žalobcům a) a b) byla pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku podána obžaloba.Z trestního příkazu ze dne 24. 10. 2018 vyplývá, že žalobci byli shledáni vinnými tím, že se obohatili tím, že využili něčího omylu a způsobili tak na cizím majetku větší škodu, čímž spáchali přečin podvodu dle § § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku a oba byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na 18 měsíců.Z rozsudku , Anonymizováno, ze dne 4. 7. 2019 je patrno, že žalobci byli dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou obžalovaní stíháni.Z usnesení , adresa, ze dne 22. 2. 2021 plyne, že rozsudek prvního stupně byl v celém rozsahu zrušen a dle § 259, odst.1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Důvodem bylo, že úvahy soudu prvního stupně vzbuzují pochybnosti o jejich objektivitě, neboť nejsou dostatečně podloženy ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, podle kterého orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy sice podle svého vnitřního přesvědčení, avšak založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Zprošťující rozsudek pak byl přinejmenším předčasný. Odvolací soud pak zavázal soud prvního stupně, aby při novém rozhodování vzal na vědomí úvahy odvolacího soudu a okolnosti významné pro správné rozhodnutí, znovu zvážil obsah provedeného dokazování ve vztahu k otázce viny, pečlivěji vyhodnotil a opětovně uvážil, zda není namístě posouzení jednání popsaných v obžalobě jako přečin podvodu, popřípadě přečinu zatajení věci. Opětovný zprošťující výrok musí být spojen s pečlivým vypořádáním všech jednotlivých odvolacích námitek.Z rozsudku , Anonymizováno, za dne 17. 2. 2022 plyne, že žalobci byli dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby, neboť žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.Z usnesení , Anonymizováno, , adresa, ze dne 7. 12. 2022 je zřejmé, že odvolání státního zástupce proti rozsudku prvního stupně bylo zamítnuto, rozhodnut