46 C 56/2024-67 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že jí nesprávným úředním postupem při vedení exekuce vůči manželovi soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, vznikla újma. V rámci exekučního řízení byl postižen majetek v SJM, včetně bankovních účtů žalobkyně. Exekuční řízení bylo zahájeno na základě exekučního návrhu oprávněného dne , datum, , manžel žalobkyně podal bezprostředně po doručení vyrozumění o zahájení exekuce dne 27. 5. 2022 návrh na její zastavení, k němuž doložil, že exekuce je vedena nepřípustně, neboť pohledávka dne 29. 3. 2022 zanikla. I přes tuto skutečnost exekutor exekuční příkazy nezrušil. O zastavení exekuce rozhodoval v rámci nepřiměřeně dlouhého řízení až , adresa, usnesením ze dne 31. 3. 2023. Rozhodování tak trvalo 10 měsíců, ačkoliv věc nebyla právně ani skutkově nijak složitá. Exekuční příkazy pak byly zrušeny až dne 25. 5. 2023. Žalobkyně po celou dobu nemohla disponovat se svými účty a byla nucena vyhledat finanční pomoc rodiny, což se odráželo i na její psychické stránce. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované, ta jej však stanoviskem ze dne 12. 2. 2024 odmítla.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně dne 29. 9. 2023 uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Žalovaná po provedeném šetření zjistila, že žalobkyně nebyla účastnicí řízení, proto není možné žádosti ve vztahu k žalobkyni vyhovět pro nedostatek aktivní legitimace.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.4. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 29. 9. 2023 je patrné, že se žalobkyně a její manžel obrátili na žalovanou s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy v částce 90 000 Kč pro každého z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neúměrné délce naříkaných řízení, které mělo fatální vliv na omezení dispozic s bankovními účty.5. Ze stanoviska žalované ze dne 12. 2. 2024 vyplývá, že žalovaná pro provedeném šetření zjistila, že řízení trvalo od dubna 2022 do května 2023 a řízení tak trvalo 1 rok a 1 měsíc, shledala postup nekoncentrovaným, kdy řízení bylo vedeno na jednom stupni soudní soustavy, avšak žalobkyni náhradu nemajetkové újmy nepřiznala, neboť tato nebyla účastnicí řízení a nároku tak nebylo možné vyhovět pro nedostatek aktivní legitimace.6. Z lékařských zpráv žalobkyně ze dne , datum, a , datum, vyplývá geneze jejího zdravotního stavu a jejích zdravotních obtíží. Ze zpráv je však patrno, že se jedná zejména o problémy s pohybovým ústrojím, nevyplývá z nich zhoršení stavu v době trvání řízení.7. Ze spisu exekutorského úřadu , adresa, , jméno FO, , , Anonymizováno, , č. účtu, , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:, Jméno žalobkyně, , datum, .8. Ze spisu , adresa, , soud učinil následující zjištění o jeho průběhu:, adresa, , datum, .9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce řízení. Naříkané řízení trvalo od 27. 5. 2022, kdy manžel žalobkyně podal návrh na zastavení exekuce. O tom, že je majetek v SJM postižen exekucí se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne 8. 6. 2022, kdy jí byl doručen exekuční příkaz o provedení exekuce přikázáním pohledávek z účtu žalobkyně. Návrh na zastavení exekuce pak byl exekutorem předložen soudu spolu vyjádřením oprávněného dne 16. 6. 2023. Soud pak výhradně o tomto návrhu rozhodl až 31. 3. 2023, právní moci rozhodnutí nabylo dne 18. 5. 2023. Celkem tedy řízení o nároku na zastavení exekuce trvalo téměř 1 rok. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o řízení krátké, je třeba mít na paměti, že se jednalo toliko o návrh na zastavení řízení, k jehož