47 C 17/2024-101 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 24. 1. 2024 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 184 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Anonymizováno, (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn.: , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení je nepřiměřená. Upozornil, že byl již za část napadeného řízení odškodněn, a to v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 22. 6. 2023 s tím, že žalovaná dne 4. 12. 2023 vydala stanovisko, kterým žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 16 000 Kč. Zmiňovanou částku žalobce obdržel dne 6. 12. 2023. Předmětem napadeného řízení byl putativní nárok „lichvářské bandy“ a útok na majetek žalobce jakožto žalovaného. Nadto namítané řízení vygenerovalo u okresního soudu další řízení, jehož předmětem bylo vydání bezdůvodného obohacení v podobě nákladů řízení tam přiznaných. Žalobce se žádným způsobem o nepřiměřenou délku řízení nepřičinil, naopak délka řízení byla způsobena zejména vadným postupem soudu I. stupně. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu ve výši 184 000 Kč.2. Žalovaná ve svém vyjádření z 22. 2. 2024 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 22. 6. 2023 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 200 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , Anonymizováno, . Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 16 000 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 12. 11. 2014, kdy mu byla doručena žaloba, do vydání posledního rozhodnutí odvolacího soudu, tj. do 11. 10. 2023. V souladu s rozsudkem , Anonymizováno, žalovaná při výpočtu odpovídajícího zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 30 % z důvodu právní a procesní složitosti řízení a naopak ke zvýšení základní částky o 10 % s ohledem na postup soudu v namítaném řízení. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za rok trvání řízení. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.3. Žalobce ve své replice z 8. 3. 2024 důrazně namítal, že by namítané řízení mělo skončit již k 11. 10. 2023, když tohoto dne bylo toliko vydáno usnesení , Anonymizováno, , kterým byla pravomocně stanovena výše odměny znalce, když toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno nejdříve dne 27. 10. 2023. Pokud žalovaná při stanovení zadostiučinění vycházela z výše citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, považuje to žalobce za nepřijatelné, neboť v době rozhodování městského soudu nebyla věc zdaleka ukončena a nebylo možno posoudit např. otázku instančnosti aj. V závěru opakovaně brojil proti neochotě soudů nevalorizovat přiznaná odškodnění.4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 22. 6. 2023.6. Dále při jednání soudu dne 9. 5. 2024 účastníci učinili nesporným průběh namítaného řízení, tak jak je rozepsán v rozsudku zdejšího soudu č. j.: , Anonymizováno, když účastníci učinili nesporným, že žalobce byl v uvedeném řízení již odškodněn za období od 12. 11. 2014 do 4. 5. 2022. Dne , adresa7. Stran průběhu napadeného řízení za následující období soud provedl důkaz spisem , jméno FO, .8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.14. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 22. 6. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).18. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.19. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 12. 11. 2014, kdy mu byla doručena žaloba spolu s platebním rozkazem, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nev