48 C 103/2024-40 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 111 600 Kč s odůvodněním, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení vedeného , Anonymizováno, o žádosti o poskytnutí informace pod sp.zn. , anonymizováno, , sp. zn., /1 (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, , kdy žalobce podal žádost o informace a skončeno bylo dne , datum, , kdy byla informace poskytnuta. Žalobce u žalované nárok uplatnil dne , datum, , ale do podání žaloby nebylo o nároku rozhodnuto. Žalobce uvedl, že řízení bylo jednoduchém, žalobce se na jeho délce nijak nepodílel a řízení pro něj bylo významné z hlediska fungování žalované jako povinného subjektu. Zákonná lhůta 15 dnů byla mnohonásobně překročena. Žalobce požadoval odškodnění ve výši 180 Kč za den, kdy poukázal na nutnost reflektovat inflaci.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žádost žalobce projednala dne , datum, , a to souhrnně ve vztahu i k dalším žádostem žalobce. Za délku posuzovaného řízení bylo žalobce přiznáno zadostiučinění ve výši 6 594 Kč, s úrokem z prodlení celkem 6 721,56 Kč. Poukázala na to, žalobce nijak neosvědčil zájem na požadované informaci, na to, že žalobce podává desítky žádostí, aniž by naléhavý zájem na poskytnutí informace osvědčil. Neposkytnutí informace nebylo obstrukčním jednáním, ale snahou o ochranu citlivých údajů o příjemcích sociálních dávek. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení, žalobce v podání ze dne , datum, a žalovaná ve vyjádření k žalobě.4. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, zjištěno, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne , datum, ve výši 100 Kč za každý den prodlení s vyřízením žádosti, že žalovaná nárok žalobce projednala dne , datum, a vyplatila částku 6 721,56 Kč.5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění.6. Ze spisu , Anonymizováno, , sp.zn. , anonymizováno, , sp. zn., /1, zjištěno, že dne , datum, žalobce požádal , anonymizováno, o rozhodnutí č.j. , anonymizováno, , sp. zn., -911. Rozhodnutím ze dne , datum, byla žádost odmítnuta s odůvodněním, že jde o rozhodnutí o dávce státní sociální podpory a že žalobce není účastníkem řízení. Po provedení testu proporcionality , anonymizováno, dospělo k závěru o neposkytnutí informace. Dne , datum, žalobce podal pro tomuto rozhodnutí rozklad. Rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne , datum, bylo rozhodnutí , anonymizováno, zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání s právní mocí dne , datum, . Požadovaná informace byla žalobci poskytnuta dopisem ze dne , datum, .7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žádosti o informace dne , datum, do poskytnutí požadované informace dne , datum, , což bylo mezi účastníky nesporné, tedy 1 rok a 9 měsíců.8. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.14. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“).15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce zejména podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne , datum, ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.18. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.19. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.20. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud