48 C 109/2023-165 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované částky 1 026 693 Kč s odůvodněním, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., - 15661, byl insolvenčnímu dlužníku , Jméno žalobkyně B, ., uložen trest propadnutí věci – finanční částky 1 026 693 Kč (vedené na účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, .), které byla zajištěna policejním orgánem dne , datum, , avšak současně byla sepsána insolvenční správkyní do soupisu majetkové podstaty již dne , datum, , přičemž žalobkyně poukazuje na ust. § 140b, poslední věty, insolvenčního zákona, s nímž je podle jejího názoru pravomocný rozsudek v rozporu, nemá se k němu po celou dobu, kdy trvá insolvenční řízení, přihlížet a žalovaná tak nemá žádný právní důvod pro zadržování žalované částky. Naopak je žalovaná povinna tuto částku vydat žalobkyni do majetkové podstaty dlužnice, kam po právu patří.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne , datum, , nicméně při jednání bylo toto vyjádření korigováno z důvodu, že původní vyjádření pojímalo uplatněný nárok z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. Při jednání se žalovaná k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok není důvodný, protože žalovaná nezadržuje žalované finanční prostředky bez právního důvodu, ale na základě pravomocného rozsudku Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , vydaného v trestním řízení. Již při vydání předmětného rozsudku měl dlužník samotný, nebo případně jeho opatrovník, kterého tehdy měl ustanoven, případně věřitelé vyvolat incidenční spor a tuto skutečnost již nelze zhojit a řešit podanou žalobou v tomto řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.3. Soud neshledal důvod pro přerušení řízení, které navrhla žalobkyně, neboť smyslem přerušení řízení není vyčkávat na to, zda předmětný rozsudek bude či nebude zrušen ke stížnosti pro porušení zákona. Žalobkyně je pánem sporu a rozhoduje, kdy podá žalobu. Úkolem soudu je žalobu projednat, nikoli vyčkávat na to, zda nastanou okolnosti, za nichž může být žaloba úspěšná.4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, při které seznámil účastníky jak s tím, že hodlá věc po právní stránce posuzovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle obecných ustanovení občanského zákoníku, tak i s předběžným právním názorem, že důsledky zákazů uvedených v § 140b insolvenčního zákona mají dopad toliko pro insolvenční řízení a nelze je rozšiřovat na řízení další.5. Soud ve věci neprováděl dokazování, neboť rozhodný skutkový stav byl mezi účastníky nesporný, soud z něho vyšel a má tak za prokázáno, že insolvenční řízení ve věci dlužnice , právnická osoba, IČO , IČO žalobkyně B, bylo zahájeno před vyhlášením předmětného rozsudku Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , sp. zn., - 15661 a ke dni vyhlášení rozsudku a toto insolvenční řízení nadále trvá. Předmětný rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, byl doručen žalobkyni coby insolvenční správkyni na její výzvu dne , datum, , přičemž pohledávka dlužnice ve výši 1 026 693 Kč vůči , právnická osoba, , a.s. byla sepsána do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., - 15661, je pravomocný a nebyl zrušen, přičemž na jeho základě byl dlužnici , právnická osoba, , IČO: , IČO žalobkyně B, , coby odsouzené uložen trest propadnutí věci – finanční částky 1 026 693 Kč vedené na účtu u , právnická osoba, , a.s., který byl vykonán a finanční prostředky ve výši 1 026 693 Kč se nacházejí v dispozici státu.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 135 odst. 1 a 2 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.9. Podle § 140b insolvenčního zákona nejde-li o řízení uvedená v § 140a, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním řízení nepřihlíží.10. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok na vydání žalované částky do majetkové podstaty dlužnice, jejíž je žalobkyně insolvenční správkyní, jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli jako nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Soud vychází z ustálené procesní praxe, že úkolem žalobce je rozhodné skutečnosti skutkově tvrdit, právní posouzení náleží soudu. Žalobkyně se v tomto řízení nedomáhala náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí, tedy na tom skutkovém základě, že zde bylo pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Naopak žalobkyně tvrdila, že předmětný rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, je pravomocný, zrušen nebyl, nicméně žalovaná se přesto na úkor žalobkyně, potažmo majetkové podstaty bezdůvodně obohatila, neboť přinejmenším v části, kdy byl předmětným rozsudkem dlužnici uložen trest propadnutí věci, k němu nemá být přihlíženo, neboť bylo vydáno v rozporu se zákazem stanoveným v § 140b insolvenčního zákona.11. Aby žalobkyně byla s žalobou úspěšná, musela by v řízení prokázat, že žalovaná získala na úkor žalobkyně, resp. majetkové podstaty dlužnice majetkový prospěch bez právního důvodu či z právního důvodu, který odpadl. A opačně, je-li zde právní důvod, na jehož základě se stala žalovaná vlastníkem propadlé věci, nemůže se o bezdůvodné obohacení jednat. V řízení bylo nesporné, že předmětný rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, je pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, jakož i to, že trest byl vykonán a žalovaná se stala vlastníkem předmětné věci. Právním důvodem, pro který je žalovaná vlastníkem předmětné věci je právě pravomocný a vykonatelný trestní rozsudek, kterým je soud v tomto řízení vázán. Pravomocné rozhodnutí požívá po celou dobu i presumpce jeho správnosti (k této problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3193/2010; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 541/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 1015/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 3057/13). Důsledkem této presumpce je to, že soudu v jiném soudním řízení nepřísluší přezkoumávat zákonnost či správnost pravomocných rozhodnutí, ani je nemůže nerespektovat, čehož se žalobkyně fakticky po soudu v tomto řízení domáhala. Nadto je soud výslovně v civilním řízení vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin. Výjimku z tohoto pravidla může stanovit opět jen zákon.12. Touto výjimkou je nepochybně § 140b věta poslední insolvenčního zákona. Soud je však na rozdíl o žalobkyně toho právního názoru, že uvedené důsledky se promítají výlučně do insolvenčního řízení a nelze je dále rozšiřovat. Pro výklad žalobkyně, že dopady předmětného ustanovení jsou širší a vztahují se na všechna řízení po celou dobu trvání insolvenčního řízení, totiž jeho znění neposkytuje potřebou oporu. I když si je soud vědom ústavní maximy, že jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, v tomto případě je text jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho smyslu. Podle § 2 písm. a) insolvenčního zákona insolvenčním řízením se rozumí soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Pojem insolvenční řízení tak nelze, a není k tomu ani žádný rozumný důvod, vykládat zjevně nepřípustně rozšiřujícím způsobem, když jeho význam je zcela jasný, a nezavdává žádné pochybnosti o