48 C 94/2024-103 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala, aby soud nahradil souhlas žalovaného s vydáním předmětu soudní úschovy – vozidla , automobil, , VIN: , VIN kód, , s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem uvedeného vozidla od , datum, , protože jej koupila dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, a vozidlo si převzala a od té doby je měla ve své držbě. Poté dne , datum, bylo vozidlo zajištěno PČR a předáno do soudní úschovy. Žalobkyně je vedena jako příjemce, kterého označil složitel. Žalovaný vystupuje jako přihlašovatel, který k výzvě soudu sdělil, že s vydáním předmětu úschovy žalobkyni nesouhlasí.2. Žalovaný se podané žalobě bránil těmito námitkami. Uvedl, že v dubnu 2019 navázal kontakt s , jméno FO, , tehdy jednatel , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Ten přislíbil zajistit vozidlo , automobil, za 153 000 EUR. Posléze kontaktoval žalovaného, že má auto k prodeji a požádal o zálohu 35 000 EUR. Tu žalovaný uhradil na účet , právnická osoba, . dne , datum, . Kvůli vlastnické struktuře této společnosti si myslel, že jejím prostřednictvím hradí zálohu za automobil. Následně mu , právnická osoba, . vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, na částku 35 000 EUR s poznámkou „záloha na , automobil, “. Dále na výzvu žalovaný uhradil , právnická osoba, . další částku 55 000 EUR dne , datum, , k čemuž byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 55 000 EUR s poznámkou „druhá záloha na , automobil, “. Dne , datum, obdržel žalovaný třetí fakturu č. , hodnota, na částku 63 000 EUR, kde bylo uvedeno „prodej , automobil, VIN: , VIN kód, “. zbylých 400 EUR uhradil žalovaný v hotovosti , jméno FO, . Poté mu bylo vozidlo , automobil, předáno, ale že převedení vozidla na žalovaného v registru bude nějakou dobu trvat. Žalovaný poté vozidlo užíval a snažil se přimět , jméno FO, , aby na něj vozidlo přepsal, k čemuž nedošlo. Pak jej odevzdal , jméno FO, , který mu řekl, že vozidlo musí do ČR na prohlídku, kdy žalovaný věděl, že vozidlo je vedeno v registru ČR na , právnická osoba, Pak žalovaný zjistil, že vozidlo není v ČR, ale na jihu Itálie. Pak mu , jméno FO, řekl, že jeho 2 spolupracovníci za vrácení vozidla požadují 60 000 EUR. Proto podal trestní oznámení v Itálii dne , datum, . Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy a určení, že vlastníkem předmětu úschovy je žalovaný.3. Žalovaný má státní příslušnost Italské republiky, přičemž trvalé bydliště v České republice nemá. Řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy je samostatným sporným řízením, které je vedeno dle občanského soudního řádu, nejde o součást řízení o úschově dle zákona o zvláštních řízeních soudních. Při řešení otázky mezinárodní příslušnosti českých soudů je tedy třeba postupovat rovněž dle nařízení Brusel I bis, které však pro danou věc mezinárodní příslušnost nezakládá. Z jeho pravidel nelze v dané věci dovodit nejen mezinárodní příslušnost pro řízení o určení vlastnictví k movité proti žalovanému se sídlem v jiném členském státu, ale ani mezinárodní příslušnost českých soudů pro řízení o nahrazení souhlasu takového žalovaného s vydáním předmětu úschovy. Skutečnost, že pro řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy je dána výlučná místní příslušnost soudu, který rozhoduje o úschově, proto bez dalšího mezinárodní příslušnost českých soudů nezakládá. Mezinárodní příslušnost českého soudu v tomto případě vyplývá z čl. 26 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), podle kterého není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný.4. Žalovaný se řízení účastnil, zvolil si i zástupce pro řízení, čímž došlo k založení mezinárodní příslušnosti českých soudů. Místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 plyne z § 299 odst. 2 z.ř.s., § 88 písm. d) o.s.ř. a § 89 o.s.ř.5. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání, při kterém poskytl žalovanému potřebné procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř.6. Na základě provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, bylo Policií ČR u žalobkyně předběžně zajištěno , automobil, , VIN: , VIN kód, , dále 2x klíč od vozidla, 1x čip na satelitní vyhledávání, a to jako věci, nacházející se na území ČR, u níž lze očekávat, že justiční orgány cizího státu požádají o jejich zajištění a předání podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci (zjištěno z: úřední záznam o předběžném zajištění věci ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, ). Vozidlo , automobil, bylo poté uloženo do soudní úschovy u zdejšího soudu (zjištěno z: vyrozumění ze dne , datum, a odpověď na žádost PČR ze dne , datum, ). Dne , datum, podepsala žalobkyně jako kupující a , právnická osoba, IČO: , IČO, jako prodávající smlouvu kupní č. , smlouva, , jejímž předmětem byl předmět úschovy za částku 1 500 000 Kč (zjištěno z: smlouva kupní č. , smlouva, o koupi použitého motorového vozidla ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ). Dne , datum, došlo k předání předmětu úschovy žalobkyni od , právnická osoba, (zjištěno z: předávací protokol ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, ). Ke dni , datum, nebyl předmět úschovy evidován jako odcizené vozidlo v dostupných databázích, konkrétně Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Slovinsko, Ukrajina, Švédsko a dále EU – soukromé databáze (zjištěno z: výpis z historie vozidla Cebia na č. l. , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ). , jméno FO, byl jednatelem , právnická osoba, zapsán s dnem vzniku funkce , datum, a se dnem zániku funkce , datum, (zjištěno z: úplný výpis z obchodního rejstříku na č.l. 42). , jméno FO, má ve společnosti , právnická osoba, , podíl v nominální hodnotě 2 610 eur, a , jméno FO, , podíl v nominální hodnotě 290 eur (zjištěno z: řádný výpis kapitálové společnosti , právnická osoba, ). , jméno FO, uhradil na účet , právnická osoba, částky 62 600 EUR, 55 000 EUR a 35 000 EUR (zjištěno z: faktura č. , hodnota, , příkaz k úhradě , právnická osoba, ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, , jednotný evropský platební příkaz ze dne , datum, na částku 62 600 eur, příkaz k úhradě , právnická osoba, ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný podal dne , datum, trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže předmětu úschovy (zjištěno z: protokol o dodatečném potvrzení soukromotrestní žaloby ze dne , datum, ).7. Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného pro právní posouzení věci nezjistil.8. Po právní stránce soud posoudil věc zejména podle následujících právních předpisů.9. Podle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.10. Podle § 299 odst. 1 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.11. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.12. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.13. Podle § 1763 o.z. poskytne-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám právo užívat nebo požívat tutéž věc v tutéž dobu, nabývá takové právo osoba, které převodce poskytl věc k užívání nebo požívání nejdříve. Není-li nikdo takový, náleží právo osobě, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.14. Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 299 odst. 1 z.ř.s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy, řečeno jinak, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jako otázka předběžná, která nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení pr