12 C 174/2019-270 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal mimo jiné zaplacení částky , částka, s přísl. coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalobce uvedl, že jako advokát (obhájce) zastupoval svou klientku v řízení, vedeném před Obvodním soudem pro , adresa, (dále jen „OS“) pod sp. zn. 39 T , Anonymizováno, /2017 a v řízení vedeném před Městským soudem v Praze sp. zn. 67 To , Anonymizováno, /2018, kde byly jako důkaz použity odposlechy jeho klientky. Dne , datum, byl vydán pod č.j. 39 T , Anonymizováno, /2017-829 příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnické stanice , tel. číslo, , což bylo telefonní číslo , tel. číslo, žalobce, který tak byl rovněž kvůli vydání tohoto příkazu k odposlechu odposloucháván. Dle žalobce byl celkový úřední postup v dané věci nesprávný, a to zejména s odkazem na § 88 odst. 1 věta třetí trestního řádu, ve spojení s čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zaručující důvěrnost komunikace mezi obviněným a obhájcem. Důvodem pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je získání významných skutečností pro trestní řízení, proto se policejní orgán musí průběžně zabývat tím, zda soudem řádně povoleným a Policií ČR provedeným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu byly zjištěny tyto významné skutečnosti, což může učinit pouze tak, že se s obsahem již technicky zaznamenaného telekomunikačního provozu řádně seznámí a vyhodnotí jej. Žalobce spatřoval nesprávný úřední postup v tom, že odposlechy, které byly shromážděny a které se týkají hovorů žalobce s jeho mandantkou, nebyly zničeny, a navíc se s nimi členové senátu u soudu seznámili. Nesprávným úředním postupem bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, obvyklého prostředí, kdy žalobce musel snášet chování a jednání žalované. Žalobce trpěl rovněž v rovině psychické, neboť na něj těžce zásah dolehl. Žalobce pociťoval obrovské bezpráví a nespravedlnost s tím, že si plně uvědomoval, že to má vliv na nejenom fungování kanceláře žalobce, na zachování osobní cti a rozvíjení dalších vztahů. Rovněž došlo k zásahu do fungování rodiny žalobce jako celku i prostředí vztahů v rámci přátel žalobce. Žalobce prožíval tyto situace velmi intenzivně. Žalobce vyzval dopisem ze dne , datum, žalovanou k zaplacení žalované částky, tak se však do dne podání žaloby nevyjádřila. V podání ze dne , datum, žalobce doplnil, že v důsledku odposlechů jeho klientky v rámci trestního řízení došlo k zásahu do žalobcova soukromí, navíc může umožnit únik značného množství citlivých osobních informací, ale také pracovních a obchodních informací. Odposlechy konverzací mezi žalobcem (advokátem) a klientem představují bezpochyby zásah do profesního tajemství, které je základem vztahu důvěry mezi advokátem a klientem. Žalobce dále tvrdil, že odposlechy zásadním způsobem monitorují jakékoli hovory odposlouchávané osoby, přičemž se to týká osobních věcí, nejenom sjednávání schůzek s klienty, projednávání jejich vlastních kauz, řešení případné taktiky v rámci soudního řízení, ale zejména se jedná o hovory s rodinnými příslušníky, kde se řeší citlivé věci, kam mohou spadat veškeré záležitosti osobního života člověka, a to včetně nejniternějších pocitů, které se odposlechem stávají veřejnými, což v žalobci vyvolává nejenom obavu, ale i negativní pocity včetně určité formy zlosti, nemožnosti bojovat se systémem, pocit zneužití, pocit ochromení důvěry v právní systém a jeho fungování. Žalobce v rámci telefonických hovorů se svojí klientkou v trestní věci rozebíral postup soudu a taktiku obhajoby. To mohlo rovněž ovlivnit i proces rozhodování soudu. Žalobce dále uvedl, že byl informován o tom, že s obsahem odposlechů byl seznámen mimo soudkyně i asistent a předseda OS. Byla tedy zcela popřena jakákoli ochrana účastníka telefonického hovoru, důvěrnost a tajemství, které musí být zachováváno ve vztahu ke klientům, kdy je advokát povinen zachovávat mlčenlivost dle § 5 a § 21 zákona o advokacii. Vzhledem k tomu, že veškeré projevy soukromé povahy jsou chráněny, pak v důsledku uchování odposlechů a nesprávného postupu ze strany Policie ČR došlo k excesivnímu zásahu do práva na ochranu osobnosti. Policejní orgán je povinen odposlechy bezodkladně zničit a informace, které se dozvěděl nikterak nepoužít, a to i v případě, kdy se komunikace týká obviněného a obhájce. Výjimku představuje situace, kdy některý z účastníků participuje na trestné činnosti.2. V podání ze dne , datum, žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok dne , datum, . Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že námitky žalobce týkající se nezákonnosti odposlechů a uplatněné u Městského soudu v Praze a následně u Nejvyššího soudu ČR, byly shledány jako neopodstatněné. Naopak byl postup soudů nižších stupňů označen Nejvyšším soudem ČR za správný, neboť hovory získané za doby trvání příkazu k odposlechu následně nebyly provedeny jako důkazy, soudy nižší stupňů je nepřehrály, nebyly jakkoliv hodnoceny ani z nich činěny skutkové závěry.3. V podání ze dne , datum, žalobce uvedl, že policista, provádějící vyhodnocení důkazního potencionálu jednotlivých hovorů, nepostupoval v souladu s ust. § 88 odst. 2 tr. řádu, kdy konkrétní policista musel odposlechnout rozhovory žalobce s klientkou, avšak tyto rozhovory, resp. záznam o hovoru nezničil. Zvukový nosič s pořízenými záznamy hovorů byl v rozporu s ust. § 88 tr. řádu založen do soudního spisu. S obsahem tohoto rozhovoru se seznámil celý senát OS. Dle žalobce není podstatné, zda byl záznam jeho telefonického rozhovoru s klientkou proveden jako důkaz, ale podstatné je to, že byl záznam pořízen, odposlechnut a následně nebyl zničen. Zároveň s tímto záznamem byl seznámen celý senát OS, který rozhodoval ve věci klientky žalobce.4. Dne , datum, se ve věci konalo další jednání, během něhož žalovaná uvedla, že ochrana před odposlechy porad klienta s advokátem je výhradně k ochraně práv klienta, nikoliv advokáta. Žalobci tudíž nemohla vzniknout nemajetková újma tím, že jeho klientka byla odposlouchávána. Žalobce dále navrhl změnu žaloby v tom smyslu, že se domáhá (i) odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, s přísl. z důvodu absence důvodů pro pořízení zvukového záznamu hovoru se žalobcem, přičemž nebyly nařízeny odposlechy jeho účastnického zařízení, (ii) odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, s přísl. z toho důvodu, že pořízené zvukové záznamy telefonních hovorů, které byly nezákonně pořízeny, byly provedeny k důkazu, přičemž se s nimi seznámil celý trestní senát OS, a (iii) zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, s přísl. z důvodu pochybení policisty, který provedl odposlechy, neboť ten měl zničit záznam mezi zdejším žalobcem a jeho klientkou v souladu s § 88 trestního řádu, avšak namísto toho byly záznamy založeny do trestního spisu a následně se s nimi seznámil trestní senát.5. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne , datum, , č. j. 11 Co 357/2021-131 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne , datum, , č.j. 12 C 174/2019-100, kterým Obvodní soud pro , adresa, zamítl žalobu žalobce s odůvodněním, že pokud žalobce žádal mimo jiné odškodnění nemateriální újmy za nemajetkovou újmu ve výši , částka, z důvodu absence důvodu pro pořízení zvukového záznamu se žalobcem, odvolací soud konstatoval, že odposlech telefonu klientky žalobce byl nařízen v souladu se zákonem, což konstatoval soud v rámci trestního řízení, přičemž odposlech telefonu žalobce jako advokáta nikdy nařízený nebyl. Zákonné důvody pro pořízení zvukového záznamu existovaly a samotná skutečnost, že byl odposloucháván telefon klientky žalobce, není nesprávným úředním postupem. Ten spočívá až v následném postupu, kdy tento měl být zničen a nebyl. Co se týká částky , částka, z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu ohledně možnosti pořízení záznamu telefonického hovoru mezi žalobcem a jeho klientkou, nejedná se o nesprávný úřední postup a v tomto směru ze strany odvolacího soudu byla konstatována nedůvodnost uvedeného nároku. Odvolací soud však dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v situaci, kdy došlo k pořízení záznamu telefonního rozhovoru mezi žalobcem a jeho klientkou a tento záznam nebyl zničený. Žalobce sám vymezil uvedené odpovědnostní tituly jako nesprávný úřední postup právě spočívající v tom, že nedošlo ze strany orgánů činných v trestním řízení ke zničení uvedeného záznamu, a dalším nesprávným úředním postupem bylo, že se s tímto záznamem seznámily další osoby. Žalobce tvrdil, že s předmětnými odposlechy se seznámil soudní senát, který rozhodoval v trestní věci klientky žalobce. Odvolací soud že je namístě zkoumat, kdo se s uvedeným záznamem seznámil, neboť pokud by se s obsahem uvedeného hovoru neseznámil nikdo, nemohla žalobci nemajetková újma fakticky vzniknout, neboť by nesprávný úřední postup na straně státu neměl žádné následky.6. Nejvyšší soud ČR rozsudkem čj. 30 Cdo 2202/2024-246 rozsu