15 C 18/2025-49 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne , datum, domáhal určení, Po poučení soudem, že není vlastníkem vozidla tov. značky Opel Vectra, rok výroby 1997, RZ: , SPZ, , VIN WOL000089N1200634 s odůvodněním, že jej prodal žalovanému cca před 15 lety a byl to žalovaný, kdo na registru vozidel toto nepřehlásil. Tím vznikl faktický nesoulad mezi faktickým stavem a stavem evidenčním. Vzhledem k nekontaktnosti žalovaného tuto situaci žádá vyřešit soudně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z účastnické výpovědi žalobce soud má za prokázané, že žalobce předmětné vozidlo již nemá fakticky v držení a toto prodal žalovanému cca před 15 lety. Z výpisu z centrálního registru vozidel má soud za prokázané, že jako vlastník vozidla je stále veden žalobce.4. Dle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Obecně platí, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k poručení právního vztahu nebo práva. Soud je přesvědčen, že v daném případě žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem předmětného motorového vozidla, když bez tohoto určení nelze eventuelně dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla.5. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce k uvedené věci (vozidlu) požádala o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neboť kupní smlouvou vlastnické právo k vozidlu převedl na jiného a ten mu při přepisu údajů vozidla neposkytl součinnost. Soud uvádí, že došlo k tzv. patové situaci, která znemožňuje zapsat skutečný stav údajů v registru silničních vozidel. Bylo sice na žalobci, aby jednal obezřetně a odpovědně tak, aby mohl splnit svoji zákonnou povinnost, tj. požádat o zápis změny vlastníka vozidla, avšak žalovaný své povinnosti vyplývající ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích nedodržela. Tím, že tedy nedošlo po převodu vlastnického práva k zápisu změny vlastníka, dochází k tomu, že dosavadní vlastník se vystavuje objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla (kterým je zásadně jeho vlastník) za porušení povinnosti řidiče dle § 125f, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dalším uvažovaným negativním aspektem spojeným s nemožností zápisu změny vlastníka vozidla je možná odpovědnost za přestupek dle zákona č. 56/2001 Sb. K naplnění všech výše uvedených situací v daném případě došlo. Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20 však uvádí, že jde-li o možné negativní důsledky v právní sféře dosavadního vlastníka při nesoučinnosti nového vlastníka, je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 254/2016, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale za podmínky, že prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Proto je třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Za takové situace, kdy judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla, nelze považovat důsledky napadeného ustanovení za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností. K tomu viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. 7 As 254/2016, bod 22 a násl.6. Lze tedy v souladu se shora citovaným rozhodnutím Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dospět k závěru, že právní řád poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka vozidla dosáhnout, byť nikoliv přímo v daném správním řízení. Protože v současné době není zřejmé, kdo je vlastníkem předmětného vozidla, soud má za to, že petit navržený žalobkyní je v daném případě adekvátní dané situaci a zároveň odpovídá náležitostem ustanovení § 80 o.s.ř. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl7. Co se týče vzniklých nákladů řízení, zde soud uvádí, že vzhledem k situaci, kdy není zřejmé, kdo je v současné době vlastníkem vozidla, soud proto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. když žalovaný nezavdal příčinu k podání předmětné žaloby (viz. ustanovení § 143 o.s.ř.).8. Soud k žádosti žalobce tohoto osvobodil od placení soudních poplatků, vzhledem k situaci, kdy byl žalobce se žalobou plně úspěšný tato povinnost uhradit soudní poplatek jako náklad státu, přechází na žalovaného.