18 C 29/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalobkyně uvedla, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Mezi společností , právnická osoba, (původně , právnická osoba, ), sídlem , adresa, , (dále jen „, právnická osoba, “), a společností , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek, mimo jiné i pohledávky za žalovaným. Následně pak pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, a to dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale úvěrovou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, a to jednorázovou platbou provedenou bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne , datum, . Žalovaný se tak na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, přičemž do dnešního dne ničeho ani původnímu věřiteli, ani žalobkyni neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 15 000 Kč, a to výzvou ze dne , datum, , kdy žalobkyně určila datum splatnosti na den , datum, , avšak žalovaný žalobkyni opět ničeho neuhradil. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.3. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil.4. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Na základě účastníky předložených či navržených listinných důkazů a nesporovaných tvrzení žalobkyně učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:6. Společnost , právnická osoba, zaslala ze svého účtu na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne , datum, částku 15 000 Kč. Žádný právní důvod pro poskytnutí takové částky žalovanému nebyl v řízení prokázán. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně pak smlouvou uzavřenou dne , datum, pak žalobkyni. Dopisem ze dne , datum, , odeslaným téhož dne, byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a vyzván k úhradě částky 15 000 Kč a dalších plateb s tím souvisejících ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.8. Podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Z uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalovaný obdržel částku 15 000 Kč, aniž by pro takové plnění existoval právní důvod, je tak povinen vrátit, co obdržel. Pohledávka za žalovaným byla postupem dle § 1879 a násl. o. z. postoupena nejprve společnosti , právnická osoba, . a následně pak žalobkyni, žalovaný je tak povinen plnit žalobkyni jako svému věřiteli.9. S ohledem na uvedené tak považoval soud podanou žalobu co do jistiny za důvodnou a jako takové jí vyhověl.10. Pokud jde o příslušenství uplatněného nároku, soud shledal žalobu důvodnou i v této části. Pro dluh z titulu vydání bezdůvodného obohacení není právním předpisem stanovena splatnost, takové splatnost nebyla mezi účastníky ani dohodnuta. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem odeslaným dne , datum, , kdy stanovil lhůtu 3 dnů. V závislosti na doručení výzvy žalovanému tak nastala splatnost dluhu dne , datum, , kdy výzva k úhradě se dostala do sféry dispozice žalovaného. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat vedle jistiny dluhu též zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Sazba úroku z prodlení se pak řídí dobou vniku prodlení (viz § 2 odkazovaného nařízení vlády) bez ohledu na skutečnost, od jakého data se žalobkyně zaplacení úroku z prodlení domáhá, což je věcí jeho uvážení. Žalovaný je tedy povinen platit zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 400 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 800 Kč,- paušální náhradou nákladů řízení za 2 úkony (sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč).12. Pokud jde o náklady právního zastoupení, jejich náhradu soud žalobkyni nepřiznal, když je ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nepovažoval za účelně vynaložené, tj. potřebné k účelnému uplatňování práva vůči žalovanému. Při posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení soud vyšel ze závěrů formulovaných Ústavní soudem v nálezu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 988/12 (viz pak též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2284/12, IV. ÚS 1914/12, I. ÚS 3923/11, IV. ÚS 3259/11, III. ÚS 3303/11, IV. ÚS 2777/11, I. ÚS 1325/11, I. ÚS 3698/10, IV. ÚS 2855/10, I. ÚS 1877/10, IV. ÚS 3243/09, III. ÚS 2984/09, I. ÚS 329/08). Žalobkyně je dle vlastního tvrzení obchodní společností zabývající se v rámci své podnikatelské činnosti mj. též nákupem a následným vymáháním pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Jako takový by pak měla žalobkyně disponovat vlastními personálními, technickými i jinými zdroji potřebnými pro výkon svého podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Ani podnikateli, který se takto specializuje na hromadné vymáhání pohledávek, nelze upřít právo nechat se v řízení zastoupit advokátem, náklady s tím vzniklé je však možno považovat za účelně vynaložené a jejich náhradu přiznat jen tehdy, pokud nastanou okolnosti, které zjevně vybočují z obvyklého průběhu řízení daného typu, např. musela-li žalobkyně kvalifikovaně vyvracet argumentaci vznesenou žalovaným v rámci jeho obrany apod. V předmětném řízení však žádné takové mimořádné okolnosti nenastaly, úkony, které by odůvodnily potřebu kvalifikovaného zastoupení advokátem, v řízení provedeny nebyly.