18 C 48/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, s žalovaným Smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 445 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 987 Kč vždy k 10. kalendářnímu dni v měsíci (kdy první splátka byla menší a činila částku ve výši 4 137,17 Kč), spolu se smluvním úrokem ve výši 8,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 470 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a Ceníku. Žalovaný úvěr dle smluvních podmínek nesplácel řádně a včas, banka tedy přistoupila v souladu s podmínkami pro osobní úvěry k zesplatnění dluhu, a to ke dni , datum, . Pohledávka vůči žalovanému byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, , a následně pak Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, avšak žalovaný žalobkyni na dlužné částce ničeho neuhradil.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoliv byl k tomu soudem výslovně vyzván usnesením ze dne , datum, , skutečnosti tvrzené žalobkyni ani důkazy nesporoval.4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalovaný svůj souhlas projevil konkludentně, když se k výzvě soudu spojené s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.5. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 445 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 987 Kč vždy k 10. kalendářnímu dni v měsíci (přičemž první splátka byla ke dni , datum, ve výši 4 137,17 Kč), spolu se smluvním úrokem ve výši 8,99 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 470 Kč a s dalšími poplatky dle smlouvy a Ceníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila banka k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, (zjištěno ze Smlouvy o , právnická osoba, č. , hodnota, , z Všeobecných obchodních podmínek, Produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, ., výpisem spotřebitelského úvěru, z Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne , datum, ). Žalovaný i přes výzvu dlužnou částku neuhradil, proto právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela se společností , právnická osoba, dne , datum, Smlouvu o postoupení pohledávek, v rámci které postoupila i dlužnou pohledávku žalovaného v celkové výši 269 909,24 Kč, o čemž vyrozuměla žalovaného dopisem ze dne , datum, (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, z potvrzení úplaty ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Dlužná pohledávka je tvořena jistinou v částce 247 827,07 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 16 481,20 Kč za období od , datum, do , datum, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 813,97 Kč za období od , datum, do , datum, , se smluvního úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 247 827,07 Kč od , datum, do zaplacení, a poplatky ve výši 4 787 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi společností i-Xon a.s. a žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným ve výši 247 827,17 Kč s příslušenstvím postoupena žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Předžalobní výzvou ze dne , datum, pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 302 656,05 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá zaplacení částky ve výši 252 614,07 Kč (jistiny ve výši 247 827,07 Kč + poplatky 4 787 Kč), kapitalizovaného úroku v částce 16 481,20 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 813,97 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 8,99 % ročně z částky 247 827,07 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 247 827,07 Kč od , datum, do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.6. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru /dále jen „z. s. ú“). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.8. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022).9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).11. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.12. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebite