19 C 73/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu stran vozidla RZ: , SPZ, za období od , datum, do , datum, . Vozidlo bylo v sledovaném období evidováno jako provozované žalovaným. Žalobkyně přitom vzhledem k ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), má nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný byl vyzván na zaplacení příspěvku. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, byla mu zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, .2. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud z předložených listin (výpisy z registru vozidel, výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, a , datum, , včetně informací o zásilkách, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne , datum, a , datum, , včetně informací o zásilkách, předžalobní upomínky ze dne , datum, a , datum, , včetně doručenek) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně je , anonymizováno, , které podle zákona č. 168/1999 Sb., resp. zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“) náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s RZ: , SPZ, nemělo uhrazené povinné ručení za období od , datum, do , datum, , přičemž žalovaný v předmětném období byl jeho provozovatel. Žalobkyni rovněž náleží příspěvek ve výši celkem 600 Kč z důvodu původního uplatnění jejího nároku mimosoudní cestou. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, příspěvek za předmětné období uhradil.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobkyně je , anonymizováno, , které podle zákona č. 30/2024 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 téhož zákona. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel [dále jen „registrované vozidlo“; ad písm. a)], nebo dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo [ad písm. b)]. Žalovaný tuto povinnost porušil, neboť stran vozidla neměl v období od , datum, do , datum, , sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. uhradit za toto období žalobkyni příspěvek a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se podle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku, druh vozidla pro účely denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek jsou v souladu s § 45 odst. 4 zákona č. 30/2024 Sb. stanoveny vyhláškou č. 69/2024 Sb. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 13 275 Kč (nezaplacená část příspěvku za porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. činí 12 675 Kč a náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek činí 600 Kč). Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný byl totiž podle registru vozidel provozovatelem vozidla s RZ: , SPZ, , a proto byl povinen hradit pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Jelikož tuto povinnost nesplnil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení za období od , datum, do , datum, , čímž podle citovaného ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. vzniklo žalobkyni právo na zaplacení příspěvku. Žalobkyně přitom k určení její osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 30/2024 Sb. Rovněž žalobkyni vznikl nárok na příspěvek za vymáhání ve výši celkem 600 Kč podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s úhradou dlužné částky se přitom žalovaný dostal po uplynutí 60denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky, stanovené výzvami ze dne , datum, a , datum, .8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 275 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní upomínka) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 13 275 Kč sestávající z částky 400 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (sepis návrhu na vydání EPR) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.