26 C 140/2024-42 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání před Okresním soudem , adresa, -venkov pod sp. , sp.zn., . , Anonymizováno, . Dne , datum, mu bylo sděleno obvinění pro těžké ublížení na zdraví. Žalobce byl zproštěn obžaloby.2. V souvislosti s tím žalobci vznikla majetková i nemajetková újma. Na nákladech obhajoby zaplatil žalobce , částka, . Tuto částku mu žalovaná v rámci soudního řízení zaplatila, respektive zaplatila částku , částka, , a co se týká náhrady nemajetkové újmy za samotné trestní stíhání, konstatovala porušení práva, nepřistoupila k peněžitému zadostiučinění, a to z toho důvodu, že žalobce má 2 záznamy v trestním rejstříku. Není tedy pravda, že by se v životě nedopustil jakéhokoliv trestního jednání, což tvrdil, a tato tvrzení jsou nepravdivá.3. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce částečně žalobu zpět, a to o celou částku , částka, , a to se zákonným úrokem z prodlení.4. Soud dle ust. § 96 o.s.ř. v této části řízení zastavil.5. Soud má prokázáno ze spisu Okresního soudu , adresa, -venkov sp. zn. , sp.zn., , že , datum, bylo vydáno usnesení Policií ČR, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, usnesení nabylo právní moci , datum, a bylo doručeno žalobci , datum, . Proti usnesení podal žalobce stížnost prostřednictvím svého obhájce , datum, . O stížnosti, která byla doplněna , datum, , rozhodl dne , datum, státní zástupce Okresního státního zastupitelství , adresa, -venkov a zamítl ji jako nedůvodnou. Žalobce byl obviněn z toho, že u příjezdové cesty v obci , adresa, skočil do výkopu a blíže nezjištěným způsobem kopy, údery za použití lopaty napadl do oblasti obličeje a hrudníku , jméno FO, , čímž mu způsobil doposud neupřesněná krvácivá zranění v obličeji, podlitiny a zlomení nosu. V odůvodnění stížnosti žalobce uvedl, že nepopírá, že , jméno FO, byla způsobena zranění, avšak stalo se tak v situaci, kdy odvracel útok , jméno FO, proti jeho tělesné integritě a že tedy jednal v nutné obraně ve smyslu § 29 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vyjádření dne , datum, žalobce na policii vypovídá, že poškozený, pan , jméno FO, , nebyl ve výkopu, ale stál nahoře, dal se s ním do řeči a po nějakých nadávkách na žalobce pan , jméno FO, zaútočil lopatou, kdy se ho snažil zasáhnout kovovou částí do těla, několikrát se mu to povedlo, dostal lopatou do oblasti hrudního koše, do hlavy a do rukou. Začal se krýt rukama, což se mu částečně dařilo a neví, kolik úderů to mohlo být, pak on zachytil lopatu, pak se o ní přetahovali a spadli do výkopu. Pak souboj pokračoval ve výkopu, kdy pan , jméno FO, se snažil žalobce bouchnout lopatou, on se bránil, pak upadl, uhodil se do hlavy. Oba drželi lopatu za násadu, přetahovali se o ní, a přitom oba proti sobě máchali rukama. Pak se mu podařilo dostat ven z výkopu a z místa utéct, on sám na něm žádné zranění neviděl, ale neprohlížel si ho, pak šel domů, kdy byl sám otřesený a v šoku. , jméno FO, neslyšel sténat ve výkopu, ani volat o pomoc. On sám vyhledal lékařskou pomoc a má zdravotní dokumentaci. On sám nechtěl ho nijak udeřit, snažil se pouze bránit proti jeho napadení. On sám má s panem , jméno FO, velké problémy, což také uvedl do protokolu. Z propouštěcí zprávy ze dne , datum, až , datum, má soud prokázáno, že , právnická osoba, vydala propouštěcí zprávu s tím, že byl hospitalizován s otoky a hematomy v oblasti hlavy, kdy mu byl doporučen klidový režim, dostatek tekutin. V rámci trestního stíhání byl zadán znalecký posudek z oboru zdravotnictví, a to na poranění poškozeného , jméno FO, , z opisu z evidence rejstříku trestů má soud prokázáno, že žalobce má dva záznamy, jeden z roku 2004 za trestný čin podle § 257 odst. 1, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody podmíněně s výměrou 3 měsíce se zkušební dobou do , datum, , k osvědčení došlo , datum, , dále druhý záznam je z roku 2015 pro trestný čin podle § 326 odst. 1 a odst. 2, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací s výměrou 200 hodin, vykonán , datum, . Poškozený , jméno FO, má v trestním rejstříku také 2 záznamy z roku 2018 a 2017. Dne , datum, byl podán návrh na podání obžaloby. Dne , datum, byla podána k Okresnímu soudu , adresa, -venkov obžaloba. Dne , datum, se konalo hlavní líčení, kde byl slyšen žalobce jako obviněný, svědek, poškozený, znalkyně a další svědci. Druhé hlavní líčení se konalo , datum, , byla slyšena znalkyně, , datum, se konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen odsuzující rozsudek, žalobce byl uznán vinným ze skutku, pro který byl obžalován, pro úmyslný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen na 36 měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Proti rozsudku podal žalobce dne , datum, odvolání, ve kterém uvedl, že soud vybudoval své rozhodnutí na podkladě nesprávných skutkových závěrů. Špatný závěr je v tom, že žalobce a poškozený si vzájemně způsobili určité poškození zdraví, přičemž újma na straně poškozeného byla závažnější, avšak podstatný je způsob, jak k tomu došlo. V tomto směru soud přehlédl, že k důkazu provedené videonahrávky ve spojení s přestupkovými spisy a trestním spisem poukazovali sklon poškozeného k agresivnímu jednání, včetně napadání obžalovaného, sklony ke křivým obviněním a pomluvám, nepravdivosti výpovědi poškozeného ve vícero bodech, tedy jeho celkovou nevěrohodnost. Co se týče nesprávného právního posouzení, soud se náležitě nezabýval naplněním jednotlivých znaků skutkové podstaty trestného činu těžkého ublížení na zdraví a podmínek nutné obrany, respektive tím, co zákon v příslušné souvislosti rozumí obranou a fakticky se odchýlil v tomto směru od ustálených východisek, doktríny i judikatury. Když žalobce poukázal na to, že při rozhodování o napadení versus nutné obraně je počátek fyzické konfrontace. Nesmí být při tom důvodných pochybností o tom, kdo jako první zaútočil či hrozil útokem, jinak se užije zásada in dubio pro reo. Dne , datum, byla věc předložena odvolacímu soudu, který nařídil veřejné zasedání, které se konalo , datum, , na kterém soud vydal rozhodnutí, rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil dne , datum, , v odůvodnění rozhodnutí uložil odvolací soud soudu prvého stupně, aby se dále zabýval tvrzením obžalovaného, že jednal v nutné obraně a tímto se pečlivě zabýval. Předně bude muset zjistit, kdo útok započal, zda obžalovaný či poškozený, přičemž bez zohlednění závěrů znaleckého posudku a pečlivého zhodnocení věrohodnosti jejich výpovědí to nebude možné. A pokud dojde k jednoznačnému závěru, v závislosti na něm buď rozhodne o vině obžalovaného nebo zohlední, zda byly splněné podmínky pro jednání v nutné obraně, či došlo k eventuálnímu překročení jejich mezí. Pokud však v tomto ohledu k jednoznačnému závěru nedojde, uplatní zásadu in dubio pro reo, neboť vina obžalovaného musí být v řízení jednoznačně prokázána, a to bez jakýchkoliv pochybností, a nikoliv předpokládána na základě míry zranění poškozeného. Následně soud nařídil hlavní líčení, které se konalo , datum, , vyslechl svědky, ve výslechu svědků pokračoval v hlavním líčení dne , datum, , na tomto hlavním líčení rozhodl, zprostil žalobce obžaloby, neboť skutek není trestným činem. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .6. Řízení proti žalobci trvalo 2 roky a 2 měsíce, žalobce byl obviněn pro zločin ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, kdy mu hrozil trest odnětí svobody 3–10 let, obžaloba navrhla uložit trest podmíněný. Z účastnického výslechu má soud prokázáno, že žalobce cítil změnu ve svém životě, a to diametrálně v důsledku toho, že pan , jméno FO, začal podávat na něj trestní oznámení a různá udání na přestupkové komisi apod., což trvalo asi 3 roky, řešily se různé fabulace ze strany pana , jméno FO, . On spolu s jeho partnerkou ho v podstatě v obci dehonestovali i následně pak na sociálních sítích, kde byla vytvořena jakási stránka s facebookovým profilem, které se týkaly jeho osoby, v obci ho dehonestoval v souvislosti s tím, že chová psy, jako tenisového trenéra, pak jako člověka, který měl v pronájmu nemovitost a pak, když došlo k trestnímu stíhání, došlo k tomu, že se s partnerkou odloučili na 6 měsíců, bylo to i v důsledku toho, že byl v nemocnici, byl v rekonvalescenci, pak nemohl provádět trenérskou činnost a na tuto činnost již potom plnohodnotně nenavázal. Dostal výpověď z toho nájmu, v té době jeho partnerka měla problémy s těhotenstvím, k tomu se přidalo to, že rodiče nechtěli, aby on trénoval jejich děti, ani s výdělečnou činností za chovatelství nebyly výdělky, neboť v souvislosti s trestním stíháním a s tím vším, co pan , jméno FO, o nich rozšiřoval, došlo k úbytku kupujících. Okolí se o trestním stíhání dozvědělo právě z úst pana , jméno FO, , jeho cílem bylo dostat ho z tohoto místa a v podstatě ho šikanoval. V důsledku t