26 C 63/2025-49 — Obvodní soud pro Prahu 2

1.Žalobkyně se svou žalobou ze dne , datum, domáhá zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím od podání žaloby do zaplacení s tím, že před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku z prodlení od podání žaloby do , datum, s tím, že žalovaná je v prodlení od , datum, . Svou žalobu odůvodnila tím, že v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí, resp. rozsudek Městského soudu v , adresa, Co 259/2019–183 ze dne , datum, , vznikla žalobkyni škoda tím, že zbytečně vynaložila náklady na soudní poplatek, odměnu za zastupování, když soud v konečném rozhodnutí řízení zastavil s tím, že o věci již bylo před notářem rozhodnuto. Žalobkyně vytýká žalované, že měla po podání žaloby zastavit řízení v důsledku věci „rozsouzené“ a nikoliv pokračovat v řízení, provádět dokazování, vydat rozsudek, v důsledku čehož vznikla žalobkyni škoda, která představuje část soudního poplatku, který by byl žalobkyni vrácen, pokud by soud postupoval tak, jak měl, náklady právního zastoupení, které byly zbytečně vynaloženy, když se pokračovalo v řízení.2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou a namítla, že škoda, kterou žalobkyně tvrdí, nevznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a dále, že v řízení, které je nyní posuzováno, bylo o nákladech řízení rozhodnuto, proto je již žalobkyně nemůže žádat v rámci odškodňovacího řízení.3. Soud zjistil ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , sp.zn., tento průběh: Dne , datum, podala žalobkyně (v tomto kompenzačním řízení rovněž žalobkyně, dále uvedeno „nynější žalobkyně“), v předmětném civilním řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , sp.zn., , žalobu proti žalovanému , jméno FO, o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Jedná se o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku dědického podílu ve výši , částka, na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, pod č. j. , Anonymizováno, . , sp.zn., pohledávky nastala dne , datum, . Dne , datum, byl vydán rozsudek, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit nynější žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Proti rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Dne , datum, se konalo odvolací jednání u Městského soudu v Praze, kde byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Žalovanému bylo poté uloženo zaplatit nynější žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, . Právní moci nabylo rozhodnutí dne , datum, . Žalovaný podal dne , datum, dovolání, ve kterém nežádal o odklad vykonatelnosti. Dne , datum, byl vydán Nejvyšším soudem ČR rozsudek, kterým byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Právní moci nabylo rozhodnutí dne , datum, . Dne , datum, bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze, který rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Řízení o zastavení bylo odůvodněno tím, že se jedná o překážku, která byla uvedena v pozůstalostním řízení. Proto je třeba řízení zastavit, neboť se jedná o překážku věci rozhodnuté. Právní moci nabylo rozhodnutí dne , datum, . Žalovaný podal proti rozhodnutí dovolání. Toto dovolání bylo dne , datum, odmítnuto.4. Mezi účastníky není sporné, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok dne , datum, a žalovaná svým stanoviskem ze dne , datum, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon), avšak k náhradě škody nepřistoupila, neboť je toho názoru, že žalobkyni škoda nevznikla a tato škoda není v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí.5. Žalobkyně prokázala, že v souvislosti s předmětným řízením vynaložila prostředky na zastupování, odměnu za právní pomoc a zaplatila soudní poplatek, což vyplývá z listinných důkazů, č. faktury 2020083.6. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem. Podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 31 odst. 2 zákona náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.7. K tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2928/2006. (C 6862), kde Nejvyšší soud uzavřel, že umožňuje-li procesní předpis náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu nepřiznal, nemůže se neúspěšný účastník domáhat náhrady nákladů takového řízení občanskoprávní žalobou proti státu.8. Toto je příklad dopadající na nárok žalobkyně. Soud žalobě nemohl vyhovět, neboť mu v tom brání zákonná úprava, která přímo vylučuje náhradu škody, která by mohla poškozeným v důsledku nezákonného rozhodnutí, spočívajícím ve vynaložených nákladech řízení vzniknout.9. Soud na základě výše uvedeného odůvodnění zamítl žalobu v celém rozsahu a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 151 o.s.ř. ve výši , částka, za jeden úkon při počtu tří úkonů, vyjádření se k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání. Výše této náhrady je stanovena vyhláškou § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.