37 C 193/2024-80 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky představující náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). K tomu zdůraznil, že původní řízení bylo zahájeno dne , datum, . Od , datum, pak byla věc přerušena do skončení věci vedené u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, . Toto řízení je přitom dle žalobce zatíženo extrémními průtahy.2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u ní uplatnil dne , datum, svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K meritu věci žalovaná uvedla, že původní řízení bylo prakticky po celou dobu přerušeno. Za řízení vedené u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, byl přitom žalobce již odškodněn. Nadto podle žalované v projednávané věci absentuje odpovědnostní titul ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce původního řízení. Nadto by navíc podle žalované bylo přiznání peněžitého zadostiučinění v projednávané věci zcela nepřiměřené, a to s ohledem na předmět původního řízení.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok jako projednávané věci dne , Anonymizováno, . Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne , datum, . V tomto stanovisku žalovaná konstatovala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná tedy odmítla žalobce odškodnit.5. Dále z nesporných tvrzení účastník soud zjistil, že žalobce byl odškodněn žalovanou za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , a to konkrétně za období 6 let a 7 měsíců od zahájení tohoto řízení a žalovaná žalobci přiznala částku , částka, .6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).7. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení). Dne , datum, došel návrh na vydání elektronického platebního rozkazu , tituly před jménem, , adresa, Okresnímu soudu v , adresa, proti žalovaným , jméno FO, a , jméno FO, o , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívaní nemovitosti žalobce. Dne , datum, řízení částečně zastaveno co do částky , částka, na základě částečného zpětvzetí žalobce. Dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz. Dne , datum, podán odpor žalovanými. Dne , datum, a , datum, žalovaní vyzváni k odůvodnění odporu do 30 dnů. Dne , datum, žalovaní odůvodnili odpor. Dne , datum, řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , neboť je v tomto řízení řešeno vlastnické právo k dotčené nemovitosti, v právní moci , datum, . Poté spis zakládán na lhůty. Dne , datum, odeslán na žádost Obvodnímu soudu pro , adresa, .8. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. , Anonymizováno, , nebezpečný obsah, .9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.11. Žalobce se domáhal náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.12. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).13. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.14. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.15. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.16. V dané věci začalo rozhodné období (z hlediska možné nemajetkové újmy žalobce) běžet dne , datum, (kdy byla doručena žaloba) a do dne vydání rozhodnutí nebylo pravomocně skončeno. Posuzované řízení tak trvalo přibližně 7 let a 4 měsíce.17. Posuzované řízení probíhalo pouze na jednom stupni soudní soustavy.18. Po hmotněprávní, procesněprávní i skutkové stránce soud hodnotí věc jako standardně obtížnou (resp. složitou).19. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam). K tomu se zdůrazňuje, že skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně; tomu by měla odpovídat úvaha soudu o stanovení formy, popř. výše zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).20. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako velmi nízký. Je sice pravda, že původní řízení bylo sporem majetkové povahy, u kterých se jinak standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje. Nicméně v projednávané věci nelze přehlédnout, že původní řízení se týkalo toliko bagatelní částky , částka, (když nadto byla žaloba co do částky , částka, vzata zp