37 C 42/2025-44 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, (dále též „OS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě zdůrazňovala, že původní řízení bylo zahájeno , datum, a skončeno dne , datum, . Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 16 let a 1 měsíc. Žalobkyně dále uváděla, že původní řízení se týkalo jejího návrhu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že rozhodnutí soudů byla v původním řízení opakovaně rušena. Dále zdůraznila, že se jednalo o věc standardně složitou. Sama žalobkyně pak nijak neměla přispět k nepřiměřené délce původního řízení. Naopak měla aktivně usilovat o urychlení řízení, a to sice kontrolou práce soudu a žádosti o určení lhůty pro protistranu. Postup soudů pak žalobkyně označila z vadný a nekorektní. Dále žalobkyně onačila tyto průtahy v rámci původního řízení. Zaprvé, první jednání se konalo až dva roky od podání žaloby. Zadruhé, prodleva nastala mezi jednání u soudu dne , datum, a , datum, . Zatřetí nečinnost žalobkyně spatřovala i v období od , datum, do , datum, . Začtvrté, žalobkyně poukázala na délku řízení u dovolacího soudu. Význam původního řízení označovala žalobkyně za vysoký, a to s ohledem na nejistotu, které byla vystavena, jakož i podstatu nároku uplatněného v původním řízení. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že původní řízení se promítlo i do osobní sféry jejich jednatelů, kteří byli přesvědčeni, že jejich věci se nemůže dostat spravedlivého rozhodnutí.2. Žalovaná ve svém vyjádření rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Sama žalovaná žalobkyni přiznala a dobrovolně plnila částku , částka, . Toto odškodnění považovala za dostatečné, a to zejm. s ohledem na složitost věci. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok z důvodu a ve výši k projednávané věci dne , datum, . Tento nárok byl vypořádán stanoviskem žalované ze dne , datum, v něm žalovaná uznala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu ve smyslu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou tohoto řízení ve výši , částka, . Tato částka byla žalobkyni vyplacena ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk.5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).6. Ze spisu vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, zjistil následující skutečnosti , nebezpečný obsah, .7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.8. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.9. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala částky ve výši , částka, s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která ji měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.10. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).11. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.12. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne , datum, , je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.13. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.14. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne , datum, , kdy byl v původním řízení doručen návrh žalobkyně. Původní řízení pak bylo pravomocně skončeno k , datum, . Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila cca 16 let a 1 měsíc.15. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na všech třech stupních soudní soustavy. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010).16. Původní řízení bylo dle soudu po skutkové a hmotněprávní stránce mírně složitější (resp. obtížnější). Je notorietou, že rozhodování o náhradách újmy podle OdpŠk patří mezi složitější spory projednávané civilními soudy. O tom mimo jiné svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost Nejvyššího soudu. Pokud jde o stránku skutkovou, soud prováděl rozsáhlejší dokazování výslechem několika svědků a nechal vypracovat i znalecký posudek. Pokud jde o stránku procesněprávní, tu soud považuje za standardně složitou (obtížnou). V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako mírně složitější (obtížnější).17. K tomu soud uvádí, že, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučin