ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2025:43.C.26.2025.1 Datum: 2025-07-14 Předmět: o zaplacení 176 833 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 5 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 32 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 35 z. č. 82/1998 Sb."] ["odpovědnost státu za škodu""zadostiučinění / satisfakce""promlčení""nemajetková újma"]
O co šlo: o zaplacení 176 833 Kč s příslušenstvím (["§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 5 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 14 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 15 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 32 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 35 z. č. 82/1998 Sb."])
1. Žalobce se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 26. 2. 2025 domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 176 833 Kč s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci vznikla nemajetková újma v řízení vedeném , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , které trvalo 21 let a 1 měsíc. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované ve výši 458 000 Kč, přičemž stanoviskem žalované mu byla přiznána částka ve výši 281 167 Kč. Rozdíl 176 833 Kč uplatnil žalobce v tomto řízení. Žalobce má za to, že řízení bylo středně složité, procesní žalobci byli občané , Anonymizováno, , nerozhodoval dovolací soud, nebyl vypracováván znalecký posudek, nebyli vyslechnuti svědci. Na délce se žalobce nepodílel, naopak soudy v řízení rozhodovaly s průtahy. Žalobce řízení připisoval zvýšený význam.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 3. 4. 2025 vznesla námitku promlčení. Předmětné řízení bylo dle žalované pravomocně skončeno dne 8. 3. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek , Anonymizováno, ze dne 24. 1. 2024, č. j. , Anonymizováno, . Tento den je dle žalované považován za začátek běhu promlčecí lhůty. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 26. 8. 2024, kdy z promlčecí lhůty uplynulo 5 měsíců a 18 dnů. Stanovisko žalované bylo vydáno dne 15. 1. 2025, do datové schránky bylo právnímu zástupci žalobce doručeno téhož dne. Žalobci zbývaly dle žalované necelé dva týdny k podání žaloby. Ta byla podána dne 26. 2. 2025, tj. po uplynutí šestiměsíční lhůty. Z tohoto důvodu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:4. Ze spisu vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující:5. Dne 6. 2. 2003 podali žalobci , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, žalobu k , Anonymizováno, proti žalovanému , Jméno žalobce, o určení vlastnického práva a o určení, že věc náleží do pozůstalosti. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 10. 12. 2024, č. j. , Anonymizováno, , byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku podali žalobci odvolání. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 24. 1. 2024 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci (procesnímu žalovanému) doručen 27. 2. 2024. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 8. 3. 2025, dovolání nebylo podáno ani jednou stranou řízení.6. Ze žádosti žalobce ze dne 24. 8. 2024 včetně potvrzení o doručení do e-mailové schránky žalované dne 26. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobce u žalované předběžně uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla z průtahů v soudním řízení vedeném , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Tato žádost byla doručena žalované e-mailem dne 26. 8. 2024.7. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná vyhověla žádosti žalobce doručené žalované dne 26. 8. 2024, neboť dospěla k tomu, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle zákona č. 82/1998 Sb., nepřiměřené délce řízení vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 281 167 Kč.8. Z kopie potvrzení o doručení stanoviska žalované do datové schránky právního zástupce žalobce bylo zjištěno, že stanovisko žalované ze dne 15. 1 2025 bylo do datové schránky , Jméno advokáta, , advokáta, ID DS , Anonymizováno, doručeno dne 15. 1. 2025.9. Dle provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:10. Řízení vedené , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, bylo pravomocně skončeno dne 8. 3. 2024. Žalobce předběžně uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z důvodu nepřiměřené délky řízení u žalované dne 26. 8. 2024. Žalovaná projednala žalobcův nárok dne 15. 1. 2025 a téhož dne doručila své stanovisko do datové schránky právního zástupce žalobce.11. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:12. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.14. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.15. Podle § 32 odst. 3 věta první OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.16. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.17. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.18. Žalovaná v rámci řízení vznesla námitku promlčení.19. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná.20. Předmětné řízení bylo pravomocně skončeno dne 8. 3. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, pročež ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011), která by bez stavení uplynula dnem 9. 9. 2024 (§ 32 odst. 3 OdpŠk). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 26. 8. 2024, přičemž doba předběžného projednání nároku žalovanou (maximálně šest měsíců) se do běhu lhůty nezapočítává. Žalovaná v šestiměsíční zákonné lhůty uplatnění žalobce projednala, a to dne 15. 1. 2025, kdy od následujícího dne začala promlčecí doba opětovně běžet, přičemž žalobci na uplatnění u soudu zbývalo z promlčecí lhůty 14 dní. Promlčecí doba tedy skončila dnem 29. 1. 2025. Žaloba byla podána u nadepsaného soudu až dne 26. 2. 2025, tedy přibližně o jeden měsíc později. Nárok žalobce je tudíž promlčen, přičemž žalovaná námitku promlčení nároku vznesla.21. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobce neuvedl žádnou skutečnost, z níž by bylo možné zjistit, proč podal žalobu až měsíc po uplynutí promlčecí doby. Žalobce je současně zastoupen advokátem, u něhož se předpokládá znalost hmotného i procesního práva.22. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V kontextu OdpŠk by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 233