ECLI: ECLI:CZ:OSPH02:2025:45.C.166.2021.1 Datum: 2025-03-04 Předmět: o zaplacení 4 800 Kč s příslušenstvím + 50 000 Kč Ustanovení: ["§ 43 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 103 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 104 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 109 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 5 z. č. 82/199 ["ušlý zisk""zadostiučinění / satisfakce""nemajetková újma""odpovědnost státu za škodu""zastavení řízení""zastavení exekuce / výkonu rozhodnutí"]
O co šlo: o zaplacení 4 800 Kč s příslušenstvím + 50 000 Kč (["§ 43 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 103 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 104 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 109 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 2 z. č. 82/1998 Sb.", "§)
1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000,- Kč a náhrady majetkové újmy ve výši celkem 4 800,- Kč, způsobené mu dle jeho slov postupem a zásahy Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze. Žalobce uvedl, že byl (je) účastníkem řízení sp.zn. , Anonymizováno, u Obvodního soudu pro Prahu 9, z něhož se odvíjejí vedlejší dílčí řízení a to mimo jiné řízení stížností podle § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále i jen z.s.s.) ke státní správě Obvodního soudu pro Prahu 9 a dále řízení o návrzích žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu v řízení podle § 174a odst. 1) z.s.s., které byly postupovány procesním soudem (Obvodním soudem pro Prahu 9) k Městskému soudu v Praze. V souvislosti s těmito dílčími řízeními žalobci vznikla škoda spočívající v podání čtyř návrhů na určení lhůty – jednoho ze dne 6.4.2016, dvou ze dne 31.1.2018 a třetího ze dne 25.1.2019 a pěti stížností ke správě soudu – z 3.11.2017, 18.11.2017, 18.11.2017, 8.12.2017, 10.2.2018, 25.7.2018, čímž mu vznikla škoda na nepřiznané náhradě nákladů řízení, resp. právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon v řízení, neboť se jedná o účastníka, nezastoupeného advokátem. Návrhy na určení lhůty byly podány důvodně a jsou oprávněné, stejně tak stížnosti na správu soudu, tím vším se žadatel důvodně domáhal nápravy svých porušovaných práv (procesních i hmotných). Skrze návrhy na určení lhůty ze dnů 31.1.2018 a 25.1.2019 byl procesní soud pohnut k činnosti, některé úkony s namítaným prodlením byly učiněny v přímé příčinné souvislosti s návrhy navrhovatele na určení lhůty. Celková škoda za tímto odstavcem specifikovaná podání je 1.800,- Kč (6 podání k soudu). Další škoda měla žalobci vzniknout snížením výše přiznaného zadostiučinění o -10% s ohledem na zcela v rozporu s realitou tvrzené „nedůvodné návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu s ohledem na zákonná kritéria uvedená v ustanovení § 31a odst. 3 ZOdpŠk“ v řízení před Městským soudem v Praze, sp. zn. 23 Co 67/2020 (rozsudek ze dne 13.5.2020, č.j. 23 Co 67/2020-453). Škoda tak představuje částku 3 000,- Kč. A konečně žalobce uvedl, že mu klamavým a vyhýbavým postupem dotčených orgánů žalované vznikla újma, kterou vyčíslil ve výši 50 000,- Kč. Klamavého a vyhýbavého postupu se dle žalobce dopustil jednak Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud I. stupně, jednající vyřizující samosoudkyní JUDr. Helenou Svobodovou ohledně průtahového postupu v řízení , Anonymizováno, (a zejména v části vykonávacího řízení), v kombinaci s postupem, který při stížnostních řízeních na průtahy v řízení , Anonymizováno, zaujala předsedkyně soudu Mgr. Michaela Wenzelová, a v kombinaci s rozhodováním senátu 30UL Městského soudu v Praze o návrzích navrhovatele (žalobce) na určení lhůty a dále postupem senátu 23Co Městského soudu v Praze v kompenzačním řízení sp.zn. , Anonymizováno, , který snížil přiznané zadostiučinění s oporou o listiny, které žalobce opakovaně označoval za vadné a nesprávné, aniž by se s takovými námitkami žalobce senát vypořádal. Žalobce u žalované uplatnil dne 8.2.2021, který doplnil dne 28.2.2021, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.1. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 8.2.2021 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 54.800,- Kč, a to v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. , Anonymizováno, . K projednání žádosti žalobce došlo dne 12.10.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle ust. § 13 z. č. 82/1998 Sb., ani nebylo žádné pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno dle § 8 odst. 1 z. č. 82/1998 Sb. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce na náhradu škody nelze shledat důvodným s ohledem na neexistenci odpovědnostního titulu. Rozhodovací činnost soudu není nesprávným úředním postupem jako titul pro náhradu škody. Na případy rozhodovací činnosti soudů se vztahují ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o nezákonném rozhodnutí, avšak v tomto případě žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu tohoto zákona vydáno nebylo. Má-li žalobce za to, že v řízení došlo k nevhodnému chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem, je oprávněn obracet se na orgány státní správy soudů se stížností. Stran tvrzeného nesprávného úředního postupu žalovaná doplnila, že nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení věci, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí. Jde totiž o rozhodovací činnost soudu, která přímo vede k vydání rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti soudu nemůže žalovaná žádným způsobem zasahovat, neboť soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, resp. nezávislí soudci, a tuto jejich nestrannost a nezávislost nesmí nikdo ohrožovat. Přezkoumání soudních rozhodnutí z hlediska jejich věcné správnosti a souladu se zákonem, je možné pouze na základě podaných řádných nebo mimořádných prostředků, o nichž rozhoduje nadřízený soud. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.2. Soud v dané věci již jednou rozhodl, kdy nejprve návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení věci, vedeného pod sp.zn. , Anonymizováno, , zamítl (výrok I.), řízení částečně zastavil co do částky 3.000,00 Kč, spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 3.000,00 Kč od 9.8.2021 do zaplacení (výrok II.), žalobu co do požadavku žalobce uložit žalované povinnost k zaplacení částky 50.000,00 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 50.000,00 Kč od 9.8.2021 do zaplacení, odmítl (výrok III.), žalobu co do požadavku žalobce uložit žalované povinnost k zaplacení částky 1.800,00 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.800,00 Kč od 9.8.2021 do zaplacení, zamítl (výrok IV.) a uložil povinnost žalobci nahradit žalované náklady řízení (výrok V.). K odvolání žalobce byla věc co do II. výroku Městským soudem v Praze rozsudkem č. j. 13 Co 220/2024- 122 ze dne 9.10.2024 změněna tak, že se řízení ohledně částky 3 000 Kč s příslušenstvím nezastavuje a ve výroku V. se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že „soudem prvního stupně na podkladě ustanovení § 159a odst. 4 a § 104 odst. 1 o. s. ř. učiněný právní závěr o překážce věci pravomocně rozhodnuté jakožto neodstranitelném nedostatku podmínky řízení však nemůže obstát, byl-li předmětem tamějšího řízení nárok na odškodnění nemajetkové újmy mající původ v namítaném („zdrojovém“, odškodňovaném) řízení, zatímco nyní se žalobce domáhá náhrady škody, k jejímž vzniku mělo dojít na podkladě okolností nastalých až v řízení odškodňovacím. Úsudek soudu prvního stupně o totožnosti skutku je tedy zjevně nepřípadný, žalobcovu odvolání nelze (jen potud) upřít opodstatnění. K věcnému neprojednání žaloby o náhradu škody ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím nebyl důvod.“ Věc tak byla vrácena zpět nalézacímu soudu se závazným pokynem posoudit opodstatněnost nároku na náhradu škody ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím a v konečném rozhodnutí též znovu rozhodnout o nákladech řízení včetně tohoto odvolacího řízení.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na 4.3.2025 a předvolal účastníky, přičemž žalobci bylo předvolání dodáno do datové schránky dne 11.2.2025 a po marném uplynutí fikce doručení bylo rovněž dne 21.2.2025 doručeno a lhůta pro konání jednání ve smyslu ust. § 119 odst. 2 o.s.ř. tak byla zachována, když se nejednalo o první jednání ve věci (i v takovém případě by však byla lhůta zachována). Žalobce se k jednání nedostavil a do dne jednání nebyla soudu doručena ani žádná omluva jeho případné neúčasti, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Teprve 16.3.2025 bylo soudu doručeno vysvětlení (nikoli omluva) neúčasti žalobce při ústním jednání s tím, že jeho obecná zmocněnkyně byla v únoru „krátce hospitalizována ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze (12.–14. 2. 2025) a následně v ambulantní a domácí péči. Přestože jsem měla technickou možnost a postupně i zdravotní způsobilost přihlásit se do datové schránky, znamenalo by to hromadné doručení různých zpráv, jejichž vyřízení by v době rekonvalescence nebylo možné zajistit. …Naše neúčast na soudním jednání dne 4. března 2025 tedy v žádném případě neznamená neúctu k soudu či nezájem o probíhající řízení. Důvodem byla výše uvedená kumulace rodinných a zdravotních okolností na naší straně v kombinaci se zátěží spojenou s plněním procesních povinností, které na nás byly kladeny bez ohledu na jejich množství a naše možnosti a schopnosti. Toto dáváme soudu na vědomí v prevenci, abychom v písemném odůvodnění vyneseného rozsudku (fakt, že byl vynesen jsem zjistila dne 16.3.2025 z aplikace Infosoud), nebyli případně v naznačeném směru ne