48 C 103/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení 15 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážku k jízdnému.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, avšak ten byl usnesením ze dne , datum, zrušen, neboť se ho nepodařilo řádně doručit žalovanému. Žalovaný byl vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Byl upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a podle § 115a o. s. ř. dojde pouze k veřejnému vyhlášení rozsudku. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu.3. Soud tedy ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil, když mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tedy souhlas žalovaného soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.4. Soud má z listinných důkazů předložených žalobkyní za prokázaný závěr o skutkovém stavu následovně.5. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně metrem B a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně autobusem č. , hodnota, a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně metrem C a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně metrem B a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně metrem B a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně tramvají č. , hodnota, a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně tramvají č. , hodnota, a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně metrem B a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně metrem C a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, soud zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaný cestoval MHD, konkrétně autobusem č. , hodnota, a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou. Dále soud z dopisu zaslaného dne , datum, žalobkyní žalovanému a z podacího archu zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., a i toto má soud za prokázané.6. Soud listinné důkazy hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti. Pravost a správnost listinných důkazů nebyla namítána, takže soud neměl důvod z nich nevycházet, nebo jim přičítat nižší hodnotu.7. Soud po právní stránce věc posoudil následovně.8. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (zejména dle § 37), dále dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (zejména dle §18a), dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle §7) a v souladu s ustanovením § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému.9. Podle ustanovení § 2550 obč. zák. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.10. Podle ustanovení § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a neprokázal se při kontrole platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 2 obč. zák. s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, která v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 300 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.