48 C 65/2025-41 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 2 651 211,11 Kč s odůvodněním, že jde o škodu, spočívající v ušlé odměně insolvenčního správce ve 48 případech v žalobě uvedených insolvenčních řízení, způsobenou nesprávnými úředními postupy předsedkyně Krajského soudu v , adresa, , kdy byla žalobkyně přeskočena v rozporu s rotačním systémem insolvenčních správců a byl ustanoven jiný insolvenční správce. Konkrétně se jednalo o případy u Krajského soudu v , adresa, vymezené v bodu 22 žaloby. Žalobkyně již tuto škodu u soudu uplatňovala v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , sp. zn., , kdy v tomto řízení byl učiněn závěr, že u dosud neskončených insolvenčních řízení je žaloba předčasná. Žalobkyně tvrdila, že se o škodě dozvěděla až z pravomocných usnesení o přiznání odměny InsSpr v dotčených řízeních v období od , datum, do , datum, , do té doby neměla ani orientační představu o vzniklé škodě s poukazem na způsob stanovení odměny insolvenčního správce. Postup žalované, která se nyní podané žalobě brání námitkou promlčení, považuje žalobkyně za rozporný s dobrými mravy.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně u ní všechny nároky v žalované výši uplatnila dne , datum, . Žalovaná předběžné projednání ukončila dne , datum, tak, že sdělila žalobkyni, že má nároky za promlčené. Žalovaná dále učinila nesporným samotný průběh všech 48 insolvenčních řízení a skutečnost, že v těchto řízeních došlo ze strany tehdejší předsedkyně Krajského soudu v , adresa, za užití nominační výjimky dle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona k přeskočení žalobkyně při ustanovení osoby insolvenčního správce. Žalovaná setrvala na procesní obraně v podobě vznesené námitky promlčení vůči všech 48 nárokům. Podle žalované se žalobkyně dozvěděla, resp. dozvědět měla a mohla již okamžikem zveřejnění jednotlivých opatření předsedkyně Krajského soudu v , adresa, v insolvenčním rejstříku. Již tehdy žalobkyně věděla, že byla přeskočena a nedosáhne zisku. V této souvislosti žalovaná poukázala na judikaturu dovolacího soudu vztahující se k potřebnému rozsahu vědomosti o škodě. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.3. Soud ve věci po prvé rozhodl rozsudkem ze dne , datum, (č.l. 73), který byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. 58 Co 101/2025- 93. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně promlčen není. Tímto právním názorem odvolacího soudu je soud I. stupně v dalším řízení vázán.4. Soud poté, co byla věc odvolacím soudem vrácena k novému projednání vyloučil 9. až 48. nárok žalobkyně k samostatnému řízení. Předmětem tohoto řízení po vyloučení zůstalo šestých osm nároků žalobkyně v celkové výši 381 750 Kč.5. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání.6. Soud ve věci dokazování neprováděl, neboť všechny rozhodné skutečnosti potřebné pro právní posouzení všech tří podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu byly mezi účastníky nesporné, a to na základě jejich shodných tvrzení v žalobě, vyjádření k žalobě, případně doplněné ústními přednesy při jednání dne , datum, .7. Mezi účastníky byl nesporný průběh všech 8 insolvenčních řízeních, vedených u Krajského soudu v , adresa, , případně u jeho pobočky v , Anonymizováno, sp.zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (48 000 Kč), sp.zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (48 000 Kč), sp.zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (48 000 Kč), sp.zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (48 000 Kč), sp.zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (48 000 Kč), sp.zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (48 000 Kč), sp.zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (47 250 Kč) a sp.zn. , anonymizováno, , insolvenční spisová značka, (46 500 Kč), že ve všech těchto osmi řízeních došlo ze strany tehdejší předsedkyně Krajského soudu v , adresa, za užití nominační výjimky dle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona k přeskočení žalobkyně při ustanovení osoby insolvenčního správce, že ve všech případech bylo v rámci insolvenčního řízení rozhodnuto o odměně insolvenčního správce za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře bez DPH ve výši, kterou uvedla žalobkyně a že žalobkyně u žalované nároky na náhradu ušlého zisku v žalobou požadované výši uplatnila u žalované dne , datum, .8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje.9. Z nesporných skutečností, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:11. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.14. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.15. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.17. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.18. Podle § 25 odst. 1 věty první insolvenčního zákona insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Podle odstavce 2 platí, že nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců. Podle odstavce 5 platí, že nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.19. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, předseda insolvenčního soudu určuje osobu insolvenčního správce pro insolvenční řízení opatřením. Podle odst. 3 opatření nemá povahu rozhodnutí. Opatření má písemnou formu a zakládá se do insolvenčního spisu.20. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).21. V souladu s § 132 o.s.ř. soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při tom dospěl k následujícím závěrům.22. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.23. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným postupem předsedkyně Krajského soudu v , adresa, , který spočíval v tom, že žalobkyně nebyla ve všech osmi případech ustanovena insolvenčním správcem z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správ