19 C 334/2024-50 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 37 146,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Protože žalovaný čerpaný kontokorent řádně nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně ho k 23. 12. 2019 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 37 146,37 Kč. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.4. Z Žádosti/Smlouvy o vydání platební karty , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky splácet.5. Z výpisů ke kreditní kartě za období od 24. 8. 2019 do 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Ke dni 26. 10. 2019 činil zůstatek částku – 37 146,37 Kč.6. Z Výzva k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 19. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky po splatnosti a upozornila jej na možnost okamžitého zesplatnění celé dlužné částky.7. Z Oznámení o splatnosti a odstoupení od Žádosti/Smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 6. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným prohlásila celkovou pohledávku žalovaného ke dni 23. 12. 2019 za splatnou a vyzvala jej, aby jí do 6. 1. 2020 uhradil částku ve výši 37 146,37 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 včetně prohlášení o okamžiku postoupení a přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. O tomto byl žalovaný informován, což bylo zjištěno z dopisu označeného jako oznámení o postoupení pohledávky , Anonymizováno, ze dne 28. 12. 2021. Tento dopis byl odeslán dne 21. 3. 2013 dle poštovního podacího archu ze dne 21. 3. 2013.9. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 9. 2023 včetně výpisu Sledování zásilek bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 64 902,96 Kč do 29. 9. 2023.10. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.11. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dle § 658 odst. 1 o. z. dohodnout též úroky.12. Dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, platí, že tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).13. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.14. Dle § 52 odst. 1 o. z. platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.15. Dle § 52 odst. 2 o. z. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.16. Dle § 52 odst. 3 o. z. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.17. Jelikož ze smluvních ujednání ani jiných předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný uzavíral předmětnou smlouvu v souvislosti s výkonem svého podnikání, ani tuto skutečnost žalobkyně netvrdila a žalovala žalovaného jako fyzickou osobu, posoudil soud předloženou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013. Soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013.18. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu s § 657 o. z. a § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 37 146,37 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdkyně dlužnou částku zesplatnila. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil. To neučinil, soud proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vyhověl, a to včetně nároku na úroky z prodlení, který žalobkyni vznikl dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., o. z.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 664 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 486 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 146,37 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).