5 C 171/2024-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Manželka se návrhem ze dne , datum, , ke kterému se manžel připojil, domáhala rozvodu jejich manželství s odůvodněním, že jejich manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Do svazku manželského vstoupili dne , datum, v , Anonymizováno, na Kapverdách, kam se manželka přestěhovala r. , Anonymizováno, za prací. Hádky, nesoulad povah a představ manželů provázely manželství od počátku. Trvalý rozvrat manželství nastal po jejich přestěhování do České republiky v období pandemie Covid-19, kdy se hádky, výpady a frustrace manželů prohloubily do neútěšné situace. Po několika neúspěšných pokusech o obnovení manželského soužití se manžel v dubnu 2024 trvale odstěhoval ze společné domácnosti na adrese , adresa, . Od té doby se jejich manželství stalo pouze formálním svazkem a neplní žádnou ze svých funkcí. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti, a to syn , jméno FO, , který se narodil dne , datum, a dcera , jméno FO, , která se narodila dne , datum, .2. V daném případě se jedná o věc s cizím prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Kapverd. Manželka je státní příslušnicí České republiky. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Kapverdami neexistuje žádná dvoustranná smlouva týkají se věcí manželských, je mezinárodní pravomoc českých soudů návrh na rozvod manželství projednat a rozhodnout o něm dána na základě čl. 3 písm. a) bodu i) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 - nařízení Brusel II ter, neboť oba manželé mají na území České republiky svůj obvyklý pobyt. Místně příslušným je podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), Obvodní soud pro Prahu 3, neboť v jeho obvodu měli manželé poslední společné bydliště s tím, že manželka , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že Česká republika není signatářem nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010 - nařízení Řím III, vycházel soud při určení právního řádu, kterým se bude rozvod účastníků řídit z vnitrostátního zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Ve smyslu § 50 odst. 1 ZMPS ve spojení s § 49 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství účastníků řídí českým právním řádem, neboť manželé jsou občany různých států s tím, že obvyklý pobyt mají oba na území České republiky.3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v , Anonymizováno, na Kapverdách (oddací list ze dne , datum, ). Z manželství se účastníkům dne , datum, narodil syn , jméno FO, s dne , datum, dcera , jméno FO, , dosud tak oba nezletilí s tím, že o úpravě jejich poměrů pro dobu po rozvodu manželství bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 60 P 45/2024-42 ze dne 24. 5. 2024, v právní moci ke dni 19. 7. 2024 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 60 P 45/2024–42 ze dne 24. 5. 2024). Manželé se seznámili r. , Anonymizováno, na , Anonymizováno, , kde manželka získala práci. Krátce po jejich seznámení manželka otěhotněla s tím, že v synových dvou letech se s manželem vzali. Potyčky provázely manželství již od jeho počátku. V období pandemie Covid-19 se manželé přestěhovali do České republiky, kde hádky a rozepře manželů nabyly na síle. K tomu se přidaly i problémy s financováním domácnosti, neboť manželka podruhé otěhotněla a manželovi se pro jazykovou bariéru těžko shánělo zaměstnání. Situace mezi manželi byla natolik vážná, že manželka chvíli pobývala i v azylovém domě. Poté se k manželovi vrátila, nicméně jejich manželství se zachránit nepodařilo. Rozpad manželství způsobili zmíněné hádky, rozdílné povahy manželů, jejich pohled a přístup ke společnému soužití, kulturní rozdílnost a citové odcizení. K trvalému rozvratu soužití manželů došlo v dubnu r. 2024, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti (účastnický výslech manželů).4. Z provedeného dokazování soud seznal, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Nebylo zjištěno, že by příčina rozvratu spočívala výlučně nebo převážně na straně jednoho z nich. Příčinou rozvratu bylo postupné vyčerpání vzájemného vztahu manželů, pramenící zejména v jejich odcizení, osobnostní a kulturní rozdílnosti.5. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (odst. 1). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (odst. 2). Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (odst. 3).6. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčinu, pokud dále není stanoveno jinak.7. V daném případě bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno, přičemž nelze očekávat jeho obnovení, když na tom nemá ani jeden z nich žádný zájem. Rozvrat manželství nezapříčil výhradně ani jeden z manželů, k jejich úplnému odcizení došlo zejména v důsledku nepřekonatelných rozdílů mezi nimi samotnými. S ohledem na právě uvedené a skutečnost, že o úpravě poměrů jejich nezletilých dětí , jméno FO, a , jméno FO, pro dobu po rozvodu manželství bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 60 P 45/2024-42 ze dne 24. 5. 2024, dospěl soud k závěru, že byly naplněny veškeré podmínky pro rozvod manželství podle § 755 o. z., a proto návrhu, tak jak byl podán, vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.