8 C 219/2022-174 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Manželka se svým návrhem ze dne 21. 11. 2022 domáhala rozvodu svého manželství uzavřeného dne , datum, v , adresa, s tím, ještě před uzavřením manželství žili manželé společně v Praze. Manželovi byla zamítnuta žádost o udělení mezinárodněprávní ochrany, a proto dne 20. 5. 2019 odcestoval do svého domovského státu. Následně manželé uzavřeli v domovském státě manželky sňatek a snažili se získat pobytová víza pro manžela v ČR, což se nezdařilo a manželé byli nuceni žít odděleně, každý svým životem, Za této situace manželka žádá, aby manželství, které je nyní již zcela formálním svazkem bylo rozvedeno.2. Manžel ve svém vyjádření s návrhem na rozvod souhlasil. Potvrdil, že od roku 2019 nemá oprávnění, které by mu umožňovalo vstup do České republiky, od svého vycestování se s manželkou nestýká nevedou společnou domácnost.3. Vzhledem ke skutečnosti, že oba manželé jsou cizími státními příslušníky (manželka je statním příslušníkem Ruské federace a manžel je státním příslušníkem Ázerbajdžánské republiky) postupoval podle ustanovení § 2 zákona číslo 91/2012 Sbírky o mezinárodním právu soukromém a procesním a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů. Za situace, kdy žádná z dvoustranných smluv, jimiž je Česká republika ve vztahu k Ruské federaci a Ázerbájdžánu vázána, neupravuje otázku pravomoci českých soudu v případě rozvodu manželství uzavřeného mezi státním příslušníkem Ruské federace a Ázerbájdžánu, zkoumal soud svou mezinárodní příslušnost dle přímo aplikovatelných ustanovení práva Evropské unie. Dle článku 3 písmeno a) bod v) Nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) jsou ve věcech rozvodu příslušné soudy členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu. V souzeném případě není možné aplikovat ustanovení písmene a) bod ii) článku 3. citovaného nařízení, neboť v době společného soužití v České republice nebyli účastníci řízení doposud manželé. Vzhledem ke skutečnosti, že manželka má svůj obvyklý pobyt na území České republiky již od roku 2007, dospěl soud k závěru, že pravomoc českých soudu o věci rozhodnout je dána.4. Dále bylo namístě se zabývat tím, podle jakého právního řádu bude soud o rozvodu manželství rozhodovat. Zde sluší odkázat na ustanovení § 50 ve spojení s § 49, věta druhá zákona číslo 91/2012 Sbírky o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle něhož v případě, že každý z manželů má různé státní občanství, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem českým.5. Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, prokázaná výpověďmi obou manželů, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu:i. manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v , adresaii. z manželství se nenarodily žádné děti, otcovství manžela jako matrikového otce k dítěti narozenému manželce za trvání manželství bylo popřeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datumiii. manželé netvoří manželské společenství, intimně se nestýkají po dobu 5 let, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit.6. Z výpovědi manželky soud zjistil, že manželé poté co se jim po dobu 2 let od vystěhování manžela nepodařilo zajistit pro manžela doklady umožňující mu vstup do České republiky a pobyt zde, se dohodli na rozvodu manželství. V současné době, žijí každý svým životem, a to i partnerským, obnovení manželského soužití neočekávají.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 755 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.8. Podle § 755 odstavec 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.9. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat.10. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech na společné soužití.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona číslo 292/2013 Sbírky, o zvláštních řízeních soudních.