ECLI: ECLI:CZ:OSPH03:2025:17.C.5.2025.1 Datum: 2025-04-02 Předmět: 50 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["dobré mravy""smlouva o úvěru""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: 50 000 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 S)
1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč představující nevrácenou jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč a úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit. Žalovaný měl úvěr v souladu se smlouvou splácet měsíční splátkou ve výši 7 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením páté splátky splatné dne 15. 5. 2023 i přes upomínku 20. 5. 2023, proto byl žalobkyní úvěr zesplatněn. Z celkové čerpané výše úvěru neuhradil jistinu úvěru ve výši 50 000 Kč. Vedle této částky žalobkyně požaduje úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 000 Kč za 2 upomínky.2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění:4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 154025 ze dne 20. 12. 2023 včetně předsmluvních informací soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 12. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, a to tak, že mu tuto částku vyplatí na účet spotřebitele č. , č. účtu, . Žalovaný měl úvěr splatit, a to formou 12měsíčních splátek: 12 x ve výši 7 500 Kč, 12. splátka měla být zvýšena o 50 000 Kč (v této částce započtena na jistinu).5. Z dokumentu příloha č. 1 nazvaného „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, ., jeho příjem činí 31 941 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky má ve výši 8 654 Kč, sázky nemá, jednorázové závazky (mikroúvěry) nemá, finanční zůstatek spotřebitele činí 12 787 Kč měsíčně. V lustracích nebylo zjištěno, že by žalovaný byl veden v centrální evidenci exekucí, nebyl v insolvenčním rejstříku veden jako dlužník.6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky společně s náhradou nákladů na zaslání upomínek ve výši 2 x 500 Kč (upomínka č. 1 ze dne 20. 5. 2024 a z upomínka č. 2 ze dne 5. 6. 2024).7. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2024 vč. podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 96 831,61 Kč, a to ve lhůtě do 4. 11. 2024.8. Z odpovědi na výzvu soudu k součinnosti třetích osob , právnická osoba, . ze dne 24. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl a je jediným vlastníkem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, . Žalovaný obdržel na tento bankovní účet dne 22. 12. 2023 částku 50 000 Kč z účtu, jehož majitelkou je žalobkyně.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání , které se zjevně příčí dobrým mravům.13. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došli i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.14. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu.16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 20. 12. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 154025 v souladu s § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč byly vyplaceny žalovanému na jeho bankovní účet dne 22. 12. 2023. Ve smlouvě se žalovaný zavázel, že kromě poskytnutých peněžních prostředků zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně i úrok ve výši 90 000 Kč. Úrok byl splatný ve formě 12měsíčních splátkách po 7 500 Kč, jistina byla splatná společně s 12. splátkou. Na úvěrovou smlouvu pak uhradil čtyři splátky po 7 500 Kč, celkem 30 000 Kč. Žalobkyně tuto částku započetla na úroky v souladu s uzavřenou smlouvou.17. Soud se zabýval výši sjednaného úroku a jejím souladem s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z.18. Poskytnutá jistina činila 50 000 Kč, sjednaný úrok pak 90 000 Kč. Přepočtený úrok činil 180 % p. a. Tato výše je již na první pohled nepřiměřená, a to zejména ve spotřebitelských vztazích, v nichž není možné poskytnout ochranu takovému jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků. Výše sjednaných úroků je zcela zjevně nepřiměřená i úrokům, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, když průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila prosinci 2023 cca 9,66 % ročně (viz měnovou statistiku ČNB publikovanou v únoru 2024 pod odkazem https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/publikace-menove-statistiky/Publikace-menove-statistiky-pdf-rok-2024/). Sjednaná výše úroku je tak více než osmnáctinásobná, což je dle ustálené judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou, výjimečně až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů tedy soud posoudil ujednání o úrocích za absolutně neplatné dle § 580 o. z. z důvodu rozporu s dobrými mravy. Soud se tedy dále zabýval tím, zda ujednání o úrocích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 576 o. z. Ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z. Z tohoto důvodu soud posoudil ujednání o smluvním úroku jako neoddělitelné od ostatního obsahu smluv a smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou v celém rozsahu. (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. 22 Co 131/2022)19. S ohledem na shora uvedené, tedy absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako takové pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 o. z., dospěl soud k závěru, že věc je třeba posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy o úvěru) a žalovaný je tak povinen tyto peněžní prostředky v plné výši vrátit.20. Protože žalovaný plnil podle neplatné smlouvy ve 4 splátkách po 7 500 Kč, tj. 30 000 Kč, vyhověl soud žalobě co do nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč jako nároku z bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 5. 11. 2024 do zaplacení. Při stanovení splatnosti pak soud vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., modifikovaného lhůtou k plnění stanovenou žalobkyní ve výzvě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou odeslanou 21. 10. 2024 k zaplacení dlužné částky do 4. 11. 2024, výzva se považuje za doručenou ve smyslu § 573 o. z. dne 24. 10. 2024, od 5. 3. 2024 je žalovaný v prodlení s vrácením částky 20 000 Kč. Co do zbytku jistiny, části úroku z prodlení a nákladů spojených s vymáháním (ve výši 1 000 Kč) soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ve věci byl v převážné míře úspěšný žalovaný, který náhradu nákladů řízení nepožadoval.