18 C 3/2024-87 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ve znění po částečném zpětvzetí se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky, jakožto nároku vzniklého v souvislosti s odtahem motorového vozidla RZ: , anonymizováno, , který byl proveden dne 20. 3. 2024 podle ustanovení § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). V souvislosti s realizovaným odtahem žalobkyně požaduje částky odpovídající cenám stanoveným vždy platným nařízením , anonymizováno2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně je , anonymizováno, zřízenou za účelem zajištění materiálně technického zázemí pro činnost , anonymizováno, . Předmětem činnosti žalobkyně je mimo jiné výkon oprávnění , anonymizováno, jako vlastníka komunikace spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací, včetně jejich hlídání (prokázáno Zřizovací listinou , anonymizováno, ze dne 12. 10. 2020). , anonymizováno, stanovila v Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel účinném od 1. dubna 2013 cenu za úplný nucený odtah vozidla na částku 1 900 Kč a maximální cenu za první až třetí den střežení vozidel na 250 Kč za každý, byť jen započatý den, na 400 Kč od čtvrtého dne a 50 Kč za den od sto osmdesátého prvního dne (prokázáno Usnesením , anonymizováno, ze dne 12. 2. 2013). , anonymizováno, stanovila v Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel účinného od 1. 9. 2024 maximální cenu za nucený odtah vozidel na 3 800 Kč, cenu za první až sto osmdesátý i jen započatý den střežení vozidla na 500 Kč/den a cenu za střežení vozidla od sto osmdesátého prvního dne za každý i jen započatý dne na 50 Kč/den (prokázáno usnesením , anonymizováno, ze dne 22. 7. 2024). Dne 20. 3. 2024 provedla žalobkyně na pokyn strážníka městské policie odtah vozidla RZ: , anonymizováno, , značky , anonymizováno, , a to na základě ustanovení § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu (prokázáno protokolem č. , anonymizováno, ve znění k 20. 3. 2024). Dne 4. 12. 2024 bylo oproti podpisu vozidlo RZ: , anonymizováno, parkoviště vydáno žalovanému; účtovaná částka 78 950 Kč nebyla ke dni vyzvednutí uhrazena (prokázáno protokolem č. , anonymizováno, ve znění ke dni 4. 12. 2024). V technickém průkazu č. , anonymizováno, k vozidlu RZ: , anonymizováno, byl jako vlastník vozidla zapsán žalovaný (prokázáno kopií technického průkazu). Žalovaný byl jako vlastník vozidla zapsán též v registru vozidel (výpis označený , anonymizováno, ve spojení s technickým průkazem). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky za odtah vozidla RZ: , anonymizováno, výzvou ze dne 9. 4. 2024 (prokázáno touto výzvou včetně dodejky). Obdobnou výzvu k zaplacení dlužné částky a vyzvednutí vozidla zopakovala též dopisem ze dne 3. 7. 2024, odeslaným dne 8. 7. 2024, s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou v případě nesplnění výzvy (prokázáno touto výzvou včetně dodejky).4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.5. Pokud jde o hodnocení důkazů, soud vycházel z předložených listin, o jejichž autenticitě nebyl důvod pochybovat, a které ve svém souhrnu dotvářely shora uvedený skutkový závěr. K prokázání skutečnosti, že žalovaný byl v době odtahu vlastníkem/provozovatelem vozidla žalobkyně nejprve předložila toliko blíže neoznačený výpis, který se podobal výpisu z registru vozidel poskytovanému úřady, jak je soudu známo z úřední povinnosti. Tento dokument však nebyl uvozen průvodním dopisem a nebylo tedy zcela zřejmé, že se skutečně o příslušný výpis jedná. Zároveň nebylo zjevné, k jakému datu byl výpis vyhotoven, a tedy neprokazoval vlastnictví vozidla ke dni odtahu. Po doplnění důkazů o kopii technického průkazu vozidla ve spojení s doplněným protokolem o vyzvednutí vozidla, které autenticitu předmětného výpisu posílily, již soud mohl učinit dostatečný závěr o tom, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla ke dni odtahu, a to jednak dle stavu faktického (když vozidlo sám vyzvedával, viz protokol ze 4. 12. 2024), jednak dle stavu právního (když byl zapsán jako vlastník vozidla v technickém průkazu, viz technický průkaz).6. Podle § 45 odst. 1 zákona o silničním provozu, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle odst. 4, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.7. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na ustanovení § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Žalobkyně byla nucena předmětné vozidlo tvořící překážku na pozemní komunikaci odtáhnout, za což jí vzniknul specifický nárok na refundaci nákladů na odtah a umístění vozidla na odstavné ploše. Výše úhrady je pak stanovena v § 2 nařízení , anonymizováno, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, a to dle účinného znění. Žalobkyni takto vznikl nárok na úhradu ceny za odtah, která činila 1 900 Kč. Dále jí vznikl nárok na cenu za střežení vozidla na odstavném parkovišti, a to konkrétně pro období do 1. 9. 2024 v podobě parkovného za 3 dny střežení v rozmezí 1. až 3. dne (3 x 250 Kč, celkem 750 Kč) a za 162 dnů střežení v rozmezí 4. až 180. dne (162 x 400 Kč, celkem 64 800 Kč); pro období po 1. 10. 2024, kdy vstoupilo v platnost nové nařízení, žalobkyně důvodně požaduje parkovné za 15 dnů střežení v rozmezí od 1. až 180. dne (15 x 500 Kč, celkem 7 500 Kč) a parkovné za 16 dnů střežení v rozmezí od 181. dne parkování (16 x 50 Kč, celkem 800 Kč). Částka přiznávaná ve výroku tohoto rozsudku pak zohledňuje žalobkyní podané částečné zpětvzetí. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby, bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně úroků z prodlení z dlužné částky (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počáteční den prodlení byl stanoven na den následující po uplynutí domněnky dojití, tj. 3 dnů od odeslání zásilky s výzvou žalovanému (srov. § 573 o.z.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen („o.s.ř.“) a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 14 641 Kč, neboť měla ve věci neúspěch jen v nepatrné části v poměru k předmětu řízení (za neúspěch je nutno považovat zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby co do nároku na zaplacení částky 1 500 Kč). Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 030 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 250 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne 28. 2. 2025), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidaného hodnoty ve výši 21% z částky 9 100 Kč ve výši 1 911 Kč. Jelikož byla žalobkyně po část řízení nezastoupená advokátem, přísluší žalobkyni rovněž paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč za 2 úkony (výzva k úhradě ze dne 3. 7. 2024 a návrh ve věci samé) podle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 641 Kč.9. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v sepisu doplnění žaloby a částečném zpětvzetí žaloby ze dne 18. 12. 2024 a v sepisu doplnění žaloby ze dne 7. 1. 2025, neboť bylo na žalobkyni, aby veškeré rozhodné skutečnosti uvedla již v samotné žalobě, nadto k zastavení řízení pro částečně zpětvzetí žaloby došlo nikoli pro chování žalovaného. Uvedené proto nelze klást k tíži žalovaného.10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.