19 C 13/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Manželka se žalobou ze dne 20. 1. 2025 domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství již přestalo plnit svoji funkci, od srpna roku 2024 spolu manželé nežijí ve společné domácností, netvoří manželské, respektive rodinné společenství. Z manželství se nenarodily žádné děti.2. Manžel se u jednání soudu k návrhu na rozvod manželství připojil.3. Po provedeném dokazování má soud prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před , název úřadu, .Z manželství se nenarodily žádné děti, o jejichž výchově a výživě by bylo nutné rozhodovat.4. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Ukrajinou není uzavřena žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala mezinárodní příslušnost ve věcech rozvodu manželství postupoval soud ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Pravomoc zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána dle čl. 3 písm. a) bod i) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a mezinárodních únosech dětí, neboť oba manželé mají na území České republiky obvyklý pobyt. Při projednání návrhu na rozvod manželství pak soud postupuje v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. dle českého právního řádu, a to vzhledem k obvyklému pobytu manželů na území České republiky.5. Mezi manžely není sporu o tom, že uzavřeli manželství po tříměsíční známosti z důvodu oboustranné náklonnosti. Manželství bylo zpočátku spokojené, následně docházelo k názorovým neshodám týkajících se vedení rodinného a společenského soužití. Manželé bydleli společně v nájemním bytě, ze kterého se manžel v srpnu roku 2024 odstěhoval. Od té doby se manželé přestali stýkat a nevedli manželský život.6. Z výpovědi manželky soud zjistil, že má zato, že manžel navázal mimomanželský poměr, o kterém ji informovala sestra manžela, manžel se odstěhoval ze společné domácnosti v srpnu roku 2024, bydlí v současné době v , adresa, . Nemá po vzájemných konfliktech zájem o návštěvu manželské poradny ani na obnovení manželského soužití.7. Z výpovědí manžela bylo zjištěno, že rozvrat manželství připisuje tomu, že manželka je citově vázaná na své rodinné příslušníky, kteří se přistěhovali z Ukrajiny za manželkou. Popřel známost s jinou ženou a tvrdil, že za trvání soužití s manželkou neměl žádný mimomanželský vztah s jinou ženou. Přišel o zaměstnání, docházelo k neshodám, které vyvrcholily jeho odchodem ze společné domácnosti v srpnu roku 2024. Vzhledem k tomu, že manželka nemá zájem o obnovení manželského soužití, rovněž i on nemá zájem v manželství setrvávat.8. Podle ustanovení § 755 odst. 1-3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že manželství může být rozvedeno, jeli soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přestože je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu:a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nabylo plně svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvrácené, nelze očekávat takovou změnu, která by vedla k obnovení všech funkcí manželství. Soud má za prokázané, že účastníci předepsanou formu a před k tomu určeným matričním orgánem uzavřeli manželství, manželství trvalo dobu delší jednoho roku a skutkově (srovnej ustanovení § 120 odst. 4 o.s.ř.) je mezi nimi mimo pochybnost, že nejméně po dobu delší šesti měsíců před dnem vyhlášení rozsudku účastníci nevedli společnou domácnost, kdy manžel se ze společné domácnosti odstěhoval v srpnu roku 2024. Zde soud zdůrazňuje i znění ustanovení § 758 o. z., definující soužití manželů s tím, že manželé spolu (podle citovaného ustanovení zákona) nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou společnou rodinnou domácnost s tím, že ani jeden z manželů manželské společenství obnovit nechce. Z provedeného dokazování a z výslechu obou účastníků řízení má soud prokázané, že v manželství je kvalifikovaný a hluboký rozvrat, když z obou výpovědí účastníků řízení nemá soud prokázány příčiny rozvratu manželství, tedy zda a kdo způsobil rozvrat manželství vzhledem k opačným skutkovým tvrzením obou účastníků. S ohledem na výše uvedené, kdy nebylo prokázáno v řízení, kdo způsobil příčiny rozvratu manželství, ale bylo prokázáno, že manželství účastníků je trvale a hluboce rozvráceno z důvodu rozdílných povah manželů, náhledu na manželský život, neschopnosti komunikace a rozdílností názorů na zachování manželství, nelze ve smyslu ustanovení § 755 odst. 1 o.z. očekávat jeho obnovu.9. Soud proto při splnění zákonných podmínek vyslovil, že manželství účastníků se rozvádí.10. Z úřední povinnosti rozhodl soud o náhradě nákladů tohoto řízení (ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř.) a postupem podle ustanovení § 23 věta prvá ZŘS vyslovil, že manželé nemají vůči sobě navzájem právo na jejich náhradu; v řízení totiž nevyšlo najevo nic, čím by bylo lze argumentovat ve prospěch závěru o existenci takových (rozuměj prokázaných) poměrů obou účastníků nebo zvláštních okolností případu, kdyby bylo lze jen jednomu z účastníků proti druhému z nich takové právo zcela výjimečně přiznat (věta druhá citovaného zákonného ustanovení).