ECLI: ECLI:CZ:OSPH03:2025:20.C.337.2024.1 Datum: 2025-03-06 Předmět: 19 090 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: 19 090 Kč s příslušenstvím (["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/)
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 29. 8. 2024 domáhala zaplacení částky 19 090 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že dne 30. 1.2 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1731247859. Sjednaný úvěrový rámec tvořil 15 000 Kč, v souladu se sazebníkem poplatků byly žalovanému dále účtovány i poplatky z úvěru a poplatky za další služby. Žalovaný se zavázala úvěr splatit 24měsíčními splátkami ve výši 495 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením svého závazku a žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění. Žalobkyně po zesplatnění eviduje u žalovaného dluh ve výši 13 750 Kč na jistině, 900 Kč na nákladech za vymáhání, 1 500 Kč na smluvních pokutách (za prodlení s hrazením splátky) a 2940 Kč jako úroků. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval. V podání ze dne 15. 11. 2024 dále žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování úvěruschopnosti posuzuje výdajovou a příjmovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr, přezkoumává rovněž klientské informace o proměnných a taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Rovněž vypracovává statistický model a kontroluje bonitu klienta včetně jeho schopnosti v budoucnosti splácet úvěr. Prostřednictvím statistického výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS, jak na klienta, tak na domácnost klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet úvěr, žadateli o úvěr je rovněž vypočteno jeho kreditní skóre. Dále byly využity registry NRKI a ISIR. Žalobkyně na základě svých zjištění s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalovaného schopného splácet úvěr.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.3. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.4. Dne 30. 12. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu, v rámci které žalovanému poskytla úvěr č. 1731247859 ve výši 15 000 Kč téhož dne (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrovou smlouvu ze dne 30. 12. 2023; potvrzení o provedené platbě ze dne 30. 12. 2023 a opis z výpisu proplacení smlouvy od žalobkyně). Žalobkyně při ověření úvěruschopnosti vycházela z registrů NRKI a ISIR, a dále ze svých modelů (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta, oddělení řízení rizik ze dne 27. 8. 2024; posouzení úvěruschopnosti klienta, metodika - výklad). Žalobkyně počítala s čistým měsíčním příjmem ve výši 70 000 Kč (viz úvěrová zpráva a doplnění žalobních tvrzení ze dne 15. 11. 2024). Žalobkyně dle zprávy NRKI zjistila, že žalovaná před uzavřením předmětného úvěru jiný úvěr neuzavřela (výsledek dotazu: OK). Součástí úvěrové smlouvy byl i sazebník žalobkyně, dle kterého činí ověřovací platba částku ve výši 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činí 33 Kč za každých poskytnutých 1 000 Kč, a dále obsahoval ujednání o smluvních pokutách – ve výši 500 Kč za zpoždění s úhradou splátky a ve výši 10 % ze splatné jistiny a úroků, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky (viz sazebník žalobkyně platný od 4. 1. 2019). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně žalovaného vyzvala v rámci pokusu o smír k úhradě dlužných splátek (viz výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 13. 5. 2024). Žalovaný na pokus o smír nereagoval a žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala prostřednictvím sms a e-mailů dle kontaktních údajů uvedených ve smlouvě (viz výzva ke splacení celé půjčky ze dne 28. 6. 2024). Následně byla žalovaná vyzvána dne 26. 7. 2024 k plnění dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 29. 7. 2024 (viz předžalobní výzva ze dne 26. 7. 2024 a podací arch ze dne 29. 7. 2024). Ke dni 27. 8. 2024 žalobkyně evidovala částku předpisu 21 990,04 Kč, uhrazeno bylo 2 780 Kč a dluh byl ve výši 19 210,04 Kč (viz výpis čerpání splátek a úhrad za období od 30. 1. 2024 do 27. 8. 2024).5. Další navrhované důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených se soudu zcela spolehlivě podařilo zjistit skutkový stav věci.6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.13. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samýc