4 C 150/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 10 710 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná jela v následujících dnech pražskou hromadnou dopravou:dne 24. 5. 2023 (metrem – linkou B),dne 31. 5. 2023 (metrem – linkou B),dne 4. 7. 2023 (autobusem – linkou 130),dne 14. 9. 2023 (autobusem – linkou 133),dne 8. 2. 2024 (autobusem – linkou 301),dne 8. 7. 2024 (metrem – linkou B),dne 15. 7. 2024 (metrem – linkou B),při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem a k výzvě kontrolora na místě a ani dodatečně neuhradila jízdné (30 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši vždy ode dne následujícího po dni jednotlivých kontrol, kdy byla žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky.2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožádal, žalobkyně nadto vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.4. Soud po zhodnocení všech listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se přepravovala prostředky veřejné dopravy provozovanými žalobkyní, a to ve dnech a na linkách uvedených v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Protože se na výzvu kontrolora neprokázala platnou jízdenkou, naúčtovala jí žalobkyně u každé z těchto jízd kromě jízdného ve výši 30 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které na místě neuhradila (zápis o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem , var. symbol, , zápis o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem , var. symbol, , zápis o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem , var. symbol, , zápis o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem , var. symbol, , zápis o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem , var. symbol, , zápis o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem , var. symbol, , zápis o provedené přepravní kontrole s variabilním symbolem , var. symbol, ; Smluvní přepravní podmínky , Anonymizováno, , Tarif , Anonymizováno, ). Dlužnou částku v celkové výši 10 710 Kč neuhradila ani na základě výzvy (předžalobní výzva z 31. 1. 2025 včetně potvrzení o odeslání).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), ve spojení s ust. § 18a odst. 2 písm. c) a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 37 odst. 5 písm. b) a písm. c) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu, ve znění pozdějších předpisů, s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy (dopravce) ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně.6. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná opakovaně (7x – bod 1. odůvodnění tohoto rozsudku) cestovala veřejným dopravním prostředkem žalobkyně a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platnou jízdenkou, žalobkyni jako dopravci tedy vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení jízdného ve výši 30 Kč (§ 2550 o. z. ve výši dle Tarifu , Anonymizováno, ) a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč ve vztahu ke každé z těchto jízd (čl. 8 odst. 5 Smluvních přepravních podmínek, jedná se o smluvní pokutu dle § 2048 a násl. o. z., viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000).7. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že pohledávku žalobkyně v celkové výši 10 710 Kč zaplatila, to však žalovaná neučinila.8. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vždy ode dne následujícího po dni jednotlivé kontroly, kdy byla žalovaná poprvé vyzvána k úhradě jednotlivé dlužné částky.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 710 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.