ECLI: ECLI:CZ:OSPH03:2025:4.C.79.2025.1 Datum: 2025-08-13 Předmět: o 34 546 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. ["bezdůvodné obohacení""smlouva o úvěru""neplatnost smlouvy"]
O co šlo: o 34 546 Kč s příslušenstvím (["§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb)
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 546 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 91 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 61,36 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 6 891 Kč. Z důvodu nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn k 15. 9. 2024. K danému datu žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 137 374 Kč. Kromě dlužné jistiny žalobkyně požadovala dále úroky, smluvní pokuty a úroky z prodlení.2. K poučení soudu učiněnému usnesením ze dne 14 5. 2025 ohledně nutnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že ji vyhodnotila z údajů uvedených žalovaným, lustrací žalovaného v registrech dlužníků a vlastními interními systémy. Žalovaným tvrzený měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 74 000 Kč ověřila částečným bankovním výpisem. Při opakovaném poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání soudu dne 13. 8. 2025 o nutnosti prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že jinými dokumenty nedisponuje, celkovou příjmovou a výdajovou stránku žalovaného více neposuzovala.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a jeho přílohy - pojištění schopnosti splácet úvěry a dodatku, z oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 10. 2022 soud zjistil následující: Na základě těchto listin poskytla žalobkyně žalovanému peněžité prostředky ve výši 91 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je spolu s úrokem ve výši 61,36 % ročně v 24 měsíčních splátkách po 6 891 Kč (celkem měl vrátit částku 160 032 Kč). RPSN činila 81,93 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně.6. Z verifikační platby ve výši 1 Kč, dokladu o vyplacení úvěru, ze splátkového kalendáře a karty klienta soud zjistil, že na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, poskytla žalobkyně žalovanému dne 13. 10. 2022 na jeho bankovní účet částku 91 000 Kč a žalovaný na danou smlouvu splatil žalobkyni celkově částku 137 374 Kč.7. Z předsmluvní dokumentace získané ke dni 13. 10. 2022, tedy z předsmluvního formuláře, hodnocení klienta, kopie občanského průkazu žalovaného, informací o klientovi, výpisu z registrů na žalovaného, částečného výpisu z bankovního účtu žalovaného, prohlášení klienta zjistil soud následující: Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 74 000 Kč, měsíční splátky dosavadních úvěrů činí 5 630 Kč a měsíční náklady na bydlení činí 10 656 Kč. Další výdaje uvedl ve výši 0 Kč. Shora uvedený příjem 74 000 Kč měsíčně pak doložil částečným výpisem z bankovního účtu. Registry dlužníků žalovaný neprochází.8. Z dopisu ze dne 15. 9. 2024 a připojené dodejky soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila k 15. 9. 2024. Z dopisů ze dne 12. 4. 2024, 12. 8. 2024, 12. 9. 2024 a 7. 4. 2025 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývala.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v elektronické podobě v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne , datum, Smlouva o úvěru č. , hodnota, , která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným a jeho lustrací ve veřejných rejstřících (, Anonymizováno, apod.) a z příjmu žalovaného ze zaměstnání, který řádně ověřila výpisem z bankovního účtu. Toto prověření však nebylo dostačující, neboť nemohlo vést k celkovému posouzení finančních poměrů žalovaného a k řádnému a podloženému závěru o jeho schopnosti úvěr v budoucnu splácet. Pouhé zjištění výše příjmu bez ověření výše výdajů nemůže vést k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými peněžitými prostředky na splácení úvěru. Žalobkyně si měla finanční situaci žalovaného ověřit alespoň celkovým výpisem z bankovního účtu.15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.17. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl.18. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne , datum, je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni posky