7 C 97/2025-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 700 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že společnost , právnická osoba, ., dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřela s žalovaným dne 11. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena ze společnosti , právnická osoba, ., na společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč ve dvou platbách ve výši 13 000 Kč dne , datum, a ve výši 13 000 Kč dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek movinero.cz, kde žalovaný vyplnil registrační údaje, uvedl údaje ke své platební kartě a provedla autorizační platbu ve výši 1 Kč, poskytl kopii občanského průkazu a návrh na uzavření smlouvy potvrdil klinutím na tlačítko „Podpis“. Žalovaný neplnil řádně a včas, proto žalobkyně dluh ke dni 12. 9. 2022 zesplatnila. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně dále dne , datum, uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila v databázích ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI A CEE, z osobních dokladů a ze sdělení žalovaného.2. Žalovaný dne , datum, uvedl, že veškeré pohledávky uhradil buď srážkami ze mzdy nebo z účtu jeho maminky.3. Soud na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalovanému měl být společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . poskytnut úvěrový rámec ve výši 13 330 Kč s termínem splatnosti dne 11. 4. 2024 s roční úrokovou sazbou ve výši 457,50 %. Úvěr měl žalovaný splácet nejméně ve výši 10 % dlužné částky a úroku měsíčně. Žádost o čerpání bylo možné podávat v průběhu doby trvání smlouvy opakovaně vždy až do výše úvěrového limitu (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2022, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Vysvětlení k posouzení smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, že je svobodný bez vyživovací povinnosti, pobírá 27 000 Kč čistého měsíčně, nesplácí jiné úvěry a měsíční výdaje má ve výši 4 000 Kč (Čestné prohlášení klienta). Totožnost při sjednání smlouvy žalobkyně ověřila z fotografií občanského průkazu (fotografie). Dne , datum, a dne , datum, byla z účtu , Anonymizováno, , právnická osoba, . na účet č. , č. účtu, zaslána částka 13 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a částka 13 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, (Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, a dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ze spol. , právnická osoba, ., na společnost , právnická osoba, . a následně byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek, řádky příloh , Anonymizováno, ). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala dne 12. 9. 2022 k zaplacení celé dlužné částky ve výši 24 135 Kč a informovala ho o předčasné splatnosti smlouvy č. , hodnota, (zpráva ze dne , datum, ). Dne 11. 1. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 675,80 Kč a informovala žalovaného o postoupení pohledávky (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024 včetně podacího lístku).4. Na návrh žalobkyně učinil soud dotaz na bankovní instituci žalovaného Airbank a.s., k potvrzení, zda byly ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, provedeny dvě platby ve výši 13 000 Kč, a dále ke sdělení, zda je předmětný bankovní účet veden na jméno žalovaného (zda je žalovaný majitelem účtu). Na tuto výzvu bylo soudu ze strany bankovní instituce žalovaného sděleno, že předmětný bankovní účet je veden na jméno žalovaného, jakožto majitele účtu a prokázány byly obě platby. Dále bylo prokázáno, že žalovaný dne , datum, uhradil nájem ve výši 10 224 Kč a dne , datum, ve výši 9 644 Kč. Dne , datum, uhradil kartou , Anonymizováno, *, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .cz částku 13 000 Kč (Výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce duben a květen 2022).5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení př