8 C 112/2024-68 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlo soudu dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 388 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 21. 10. 2022 se společností , právnická osoba, . („právní předchůdce žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem 761 Kč, paušální cenou na plnění za služby související s poskytnutím úvěru v částce 7 350 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 21. 12. 2023. Žalovaný uhradil pouze částku 2 000 Kč dne 22. 10. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 s účinností od 29. 5. 2024. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny 13 974,23 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 817 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 928,83 Kč, poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 507,14 Kč, smluvní pokuty 7 500 Kč, úroku za období od 22. 12. 2023 do 22. 4. 2024 v částce 927,62 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 22. 4. 2024 v částce 1 838,56 Kč, úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení z částky 14 635,03 Kč (dlužná jistina 13 974,23 Kč a úrok za sjednanou dobu úvěru 660,80 Kč) od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Dne 21. 10. 2022 žalovaný jako dlužník uzavřel Smlouvu o úvěru č. , hodnota, se společností , právnická osoba, . Při podpisu této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli spolu s úrokem 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a poplatkem za možnost inkasa plateb v hotovosti v částce 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Zaslání upomínek bylo zpoplatněno částkou 750 Kč za každou z nich, oznámení o postoupení úvěru inkasnímu pracovníkovi k vymáhání bylo zpoplatněno částkou 1 500 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 8 %.4. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně poukázala na obsah Žádosti o úvěr ze dne 21. 10. 2022. Z této žádosti soud zjistil, že zkoumány byly výplatní pásky a pracovní smlouva žalovaného, průměrná mzda žalovaného zde byla uvedena v částce 28 607 Kč, jiné příjmy uvedeny nebyly. Výdaje na bydlení a energie byly uvedeny v částce 3 000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 960 Kč. Celkové měsíční výdaje činily částku 9 960 Kč, použitelný měsíční příjem tak byl vypočten v částce 18 647 Kč. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a má 1 vyživovací povinnost k dítěti do 26 let věku, dokončené vzdělání má základní, osobní bankovní účet nemá. Výše vyživovací povinnosti v žádosti není uvedena ani zohledněna v částce poučitelného měsíčního příjmu. Z Pracovní smlouvy ze dne 7. 1. 2020 a Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 11. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako dělník a autoservisu a pracovní poměr byl sjednán na dob do 31. 1. 2024. Z výplatních pásek za 07/2022, 08/2022 a 09/2022 se podává průměrná mzda žalovaného, jak je uvedena v žádosti o úvěr. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud jde o skutečnou výši jeho výdajů, sdělila, že žádnými dalšími důkazy od původního věřitele nedisponuje.5. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, což bylo žalovanému oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, kterou zaslal žalovanému původní věřitel dne 11. 9. 2024, jak vyplývá z poštovního podacího lístku.6. Dle tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, žalovaný uhradil pouze jednu splátku, a to dne 22. 10. 2022 částku 2 000 Kč.7. Soud se předně zabýval tím, zda původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že původní věřitel neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně. Z údajů poskytnutých žalovaným je zřejmé, že jeho výdaje byly v žádosti o úvěr uvedeny neúplně, neboť jednak částka za nájemní bydlení včetně energií ve výši 3 000 Kč je nepřiměřeně nízká, jednak se do výdajů nikterak nepromítá vyživovací povinnost.10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.12. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje:13. „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvě