15 C 268/2021-87 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 spolu se spisem dne [datum] (na základě usnesení o místní nepříslušnosti a postoupení jako místně příslušnému soudu), domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení poskytnutých dodávek elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], za období od [datum] do [datum] na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]. Odběr byl vyúčtován fakturou [číslo] ze dne [datum], na částku [částka] splatnou dne [datum]. Žalovaný z celkové požadované částky ničeho neuhradil, a to ani přes upomínání ze strany žalobkyně. 3. Ve věci soud rozhodoval bez jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., když žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu (žaloba č.l. 4 spisu) a žalovaný souhlasil fikcí v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se k výzvě soudu, zda souhlasí s daným postupem (usnesení s výzvou na č.l. 82 spisu), ve stanovené lhůtě 15ti dní nevyjádřil. Také k žalobě samotné se žalovaný nijak nevyjádřil, jak plyne z obsahu spisu. 4. Soud ze všech listin založených žalobkyní (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], faktura za elektřinu [číslo] ze dne [datum], znějící na částku [částka], splatnou dne [datum], upomínky před žalobou ze dne [datum], e-mailová výzva k plnění před podáním žaloby ze dne [datum]), které posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a má je za pravé a věrohodné, jakož i dostatečné ke zjištění skutkového stavu, dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do zvoleného odběrného místa na adrese [adresa žalovaného] (zjištěno ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]). Za období od [datum] do [datum] byl odběr elektřiny vyúčtován fakturou č [číslo] ze dne [datum], znějící na částku [částka], splatnou dne [datum] (zjištěno z faktury [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradil a ani následně ničeho na dlužnou částku neuhradil, přestože byl žalobkyní upomínán (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], faktury za elektřinu [číslo] ze dne [datum], upomínky před žalobou ze dne [datum], e-mailové výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum]). <b>5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:</b> 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. V období od [datum] do [datum] smluvní vztah mezi účastníky trval. Žalovaný nesplnil svou povinnost z této smlouvy, když žalobkyni neuhradil cenu za dodávku elektřiny a související služby za žalované období v celkové výši [částka]. Žalobkyně jako dodavatel elektřiny a obchodník má proto právo dle § 50 odst. 2 energetického zákona na zaplacení částky ve výši [částka] za dosud neuhrazenou cenu za tuto dodávku. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil jako standardní třídenní, jdoucí od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř.). Žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil, nic nesporoval, tím spíše ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil, tedy nevyvrátil žalobní tvrzení o neuhrazené dlužné částce, kde se důkazní břemeno ohledně úhrady přenáší na žalovaného. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odst. 3 odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a paušální náhrady v celkové výši [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) po [částka] za úkon dle § 2 odst. 1 této vyhlášky, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud i u nákladů stanovil standardní třídenní pariční lhůtu (§ 160 o. s. ř.).