12 C 118/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že dne 20. 10. 2017 zapůjčil žalované částku ve výši 1 200 000 Kč k její podnikatelské činnosti, přičemž žalovaná dne 30. 9. 2018 písemně uznala svůj dluh z titulu zápůjčky ve výši 1 200 000 Kč a zavázala se částku uhradit do 31. 10. 2018. Žalovaná ke dni splatnosti dlužnou částku neuhradila, a to ani částečně. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Žalobce a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 2. 6. 2022, přičemž žalobce podáním ze dne 5. 6. 2022 sdělil, že na nařízení jednání netrvá. Žalované bylo předmětné usnesení doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 25. 7. 2022. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. 4. Na základně listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Z uznání dluhu ze dne 30. 9. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně ke dni podpisu uznání uznala, že žalovanému dluží částku 1 200 000 Kč z důvodu nesplacené půjčky ze dne 20. 10. 2017, která měla být splatná nejpozději do 30. 9. 2018, avšak ke dni 30. 9. 2018 žalovaná dluh nezaplatila. Žalovaná se zavázala dlužnou částku 1 200 000 Kč zaplatit nejpozději do 31. 10. 2018. Žalovaná prohlásila, že dluh 1 200 000 Kč uznává co do důvodu i výše. 6. Z poslední výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 29. 3. 2022, včetně dodejky a vrácené obálky, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k zaplacení částky 1 200 000 Kč s příslušenstvím, přičemž tuto výzvu žalovaná převzala dne 19. 4. 2022 na adrese [adresa žalované], z adresy [adresa]. 7. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů. 8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce zapůjčil žalované dne 20. 10. 2017 částku ve výši 1 200 000 Kč, což žalovaná potvrdila uznáním dluhu ze dne 30. 9. 2018, když uznala dluh co do důvodu i do výše. Zároveň se žalovaná zavázala, že dlužnou částku ve výši 1 200 000 Kč uhradí žalobci celou nejpozději do 31. 10. 2018. Žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k zaplacení dlužné částky. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 10. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Žalovaná uznala písemně svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a do výše ve smyslu § 2053 o. z., když právní důvod (zápůjčka ze dne 20. 10. 2017) i výše (1 200 000 Kč) dluhu jsou v uznání dluhu ze dne 30. 9. 2018 jednoznačně identifikovány. Žalovaná podmínky uznání dluhu nesplnila, když dlužnou částku nesplatila do termínu splatnosti. Na základě shora popsaného uznání dluhu se tak má za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala opak, tedy že dluh, jehož splnění je předmětem tohoto řízení, neexistuje. Žalobce svůj nárok prokázal, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. S ohledem na to, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., žalobce má vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (9 % ročně ke dni počátku prodlení). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 60 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 60 000 Kč a z nákladů řízení uplatněných bez doložení výše hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze 2 úkonů (předžalobní výzva, podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, tedy celkem 600 Kč. 14. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.